27. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 5,1-7; Flp 4,6-9; Mt 21,33-43
Datum: 5. 10. 2014
Obraz vinice je v Bibli častý – ale není určen pro obveselení povrchních pijáků.
Je ctí pro Izrael (i pro Nový Izrael) být „vinicí Boží“. Vinice je krásná. 
Však také její zbudování je pracné.
V našem kraji vinice nejsou. Je smutné vidět zchátralý sad, stavení nebo kostel.
Zpustlé domy, z kterých byli vyhnáni majitelé (po válce v Sudetech nebo později za komunistů), na nás působí skličujícím dojmem. Ale jestli některý dům pustne pro lajdáctví majitelů, je to ještě smutnější. Jestli se rozpadne rodina, je to nejsmutnější.
Nehospodařit s tím, co nám bylo dáno a předáno, je trestuhodné. S dary, pozorností a péčí se nešeredí.
Hospodin nebude nečinně přihlížet k ničení toho, co někdo dobře zbudoval. Váží si sám sebe, své práce a ví, že nám rozdává velice cenné dary.
 
Proč si někdo (z Izraele, někdo z nás) přestal vážit svého postavení před Bohem?
 
Jak má prorok vyburcovat lidi z povrchnosti a nezájmu? Zpívá smutnou píseň o vinici svého Přítele. Pronikne jeho zpěv do lidských srdcí?
Nebudujeme-li společenství v „Lidu božím“ (církvi) podle Ježíše, nejen zplaníme, navíc se proviňujeme proti Vinaři. Proniknou ta slova do našich srdcí?
 
V evangeliu si čteme podobenství o zlých vinařích. Je důležité si všimnout, kde se v evangeliu nachází, v jakých souvislostech je uvedeno. /1
 
V čteních Matoušova evangelia jsme skoro na konci. K závěru se blíží nejen konec Ježíšova života, ale i konec letošního vyučování z evangelia.
Na konci školního roku nás zajímá vysvědčení našich dětí (nejde tolik o známky, ale o výbavu do života). Biblická čtení nedělní liturgie nám do konce letošního církevního roku mají pomoci si klást otázku, co jsem z letošního vyučování božího slova pochopil a osvojil si pro život. /2
 
Z našich polí je sklizeno, víno je v sudech. Ptáme se: „Jaké bude?“
Dnešní první čtení nám klade otázku, jakým jsem vínem, jak můj život chutná mým blízkým? Mohu víno svého života přihlásit do vinařské soutěže? /3
 
Podobenství o vinařích jde ještě dál: „Jak je možné, že ti, kteří mají spravovat vinici, hrůzně stojí proti majiteli vinice?“
Koho se Ježíšovo varování týká? Duchovenstva? Každého obřezaného a pokřtěného.  
 
Všímáme si geniality Ježíšova vyučování.
Dobrý učitel umí dobré žáky zaujmout a vtáhnout je do hledání a poznávání (s lenochy a věčnými rejpaly se nemá smysl zdržovat). Ježíš měl při vyučování svou osnovu, metodu a používal originální obrazy. Nikdo z posluchačů nevěděl dopředu, kam Ježíš svými slovy míří.
(Ne vše z podobenství lze promítnout na Izrael. Podobenství má svůj určitý prostor a určitý rozsah působnosti.)
Přátele a nepřátelé – jak to bývá – dávali na Ježíšovy řeči pozor. Ti první, mu viseli na rtech, aby se něco dozvěděli, nepřátelé číhali na každé slovo, za které ho budou moci obžalovat, případně alespoň pomlouvat.
Lenoši říkali: „My mu nerozumíme.“
Ale oproti nim začátečníci (ženy a hříšníci – kteří se díky Ježíšovi obrátili a začali chodit na jeho „biblické hodiny“)  říkali: „My mu rozumíme, mluví srozumitelně.“
Ti, co si mysleli, že všechno vědí, se – jako vždy – pohoršovali, že Ježíš bourá tradici posvěcenou jejich předky.
 
V podobenství o zlých vinařích nechtěl Ježíš prozradit, že je Mesiášem. Nevěřili by mu to, a mávli by nad jeho slovy hned rukou.
 
To, že bude Mesiáš popraven, Ježíš neříkal často a rozhodně ne každému. Tomu by nikdo nevěřil. Vždyť se na Mesiáše tolik těšili! /4
Nevěřili tomu ani apoštolové (přesto, že byli Ježíšem řadu měsíců vyučováni). 
 
Představte si, že by vám někdo o svatbě vašeho syna řekl: „Váš syn za 12 let svou ženu opustí.“
Nebo ty budeš svému muži zahejbat.
To bychom se naštvali jako Petr, když mu Ježíš řekl, že dřív než bude ráno kohout kokrhat, zapře toho, kterého vyznává jako „svého Mistra, Mesiáše a Syna živého Boha“. (Srv. Mt 16,16
 
Říkali jsme si, jak za války přední americký soudce nevěřil Janu Karskému (důstojníkovi a diplomatu, který nejprve uprchl z Katyně, později také navštívil Varšavské židovské ghetto a dostal se do Anglie a USA, jako pověřený a očitý svědek „konečného řešení židovské otázky“): „Neříkám, že lžete, ale něčemu takovému nemohu uvěřit.“
Ano, bylo to nepřestavitelné …! /5
 
Zkuste se ptát, zda se může šoa (holocaust) opakovat? Ptejte se!
Už to tu bylo – přesto, že si to nikdo nedokázal představit.
Podobná hrůza se opět může nějakým způsobem opakovat – přesto, že si to nedovedeme představit.

 

Ukřižování žida si nedovedl představit, ani Kaifáš: „To náš zákon nikdy nedopustí.“ (Kaifáše ten záměr napadl až na poslední chvíli.)

Kaifáš nikdy Ježíše za Mesiáše nepokládal. Nedovedl si takového Mesiáše představit. Ježíšovy názory ho pobuřovaly. Nedovedl si představit, že by slova nazaretského tesaře mohla být slovem Božím.

Svými názory si byl Kaifáš naprosto jist.

 

Podobenství má své hranice, Bůh sice hospodaření na vinohradu svěřil profesionálním vinařům, ale žádné poplatky z pronájmunevybírá. Ani skrze proroky, ani prostřednictvím syna.

Ježíšovi posluchači sami prohlásili: „Naloží se zlosyny, kteří zabíjeli, podle práva ...“

(Ježíšovi se podařilo posluchače vtáhnout do příběhu). /6

 

Mohli Ježíšovi posluchači porozumět, kam Ježíš svým podobenstvím míří?

Co si myslíte? /7

 

Buď Ježíš podcenil posluchače, nebo posluchači podcenili Ježíšova slova.

Jak je to ve škole? Dobrý učitel vyšší školy si omrkne studenty a pak se věnuje těm, které vyučování zajímá.

Když děcko lajdačí a vymlouvá se, že vyučované látce nerozumí, dobří rodiče seženou děcku někoho, kdo ho doučí. Nebo potomka pošlou na méně náročnou školu, aby se netrápil. /8

 

Někdo o Ježíšových slovech a o naší historii přemýšlet umí. Jiný řekne: „Já jsem pro krátký kostel a dlouhou hospodu“. A: „Těším se na nedělní oběd.“

 

My se také těšíme na oběd, ale Ježíšova slova nám uvízla v srdci.

Nepodceňujeme je, a hledáme, co máme udělat, aby v budoucnu nikomu nedělní oběd nechyběl a aby krásná boží vinice nesla hrozny na dobré víno a aby bylo co slavit. /9

 

O rohovém kameni jsme mluvili podrobně. Buď stavíme na Ježíši a na jeho názorech a od něj vše poměřujeme – především své názory, nebo si na jeho církev hrajeme a stavíme stavbu podle svého.

 

Ježíš nám naši práci schválí, zkolauduje nebo ne. 

 

-------------------

Poznámky:

                  /1    Ježíš ví, že ho brzy jeho nepřátelé zavraždí, „vydává se na cestu do Jeruzaléma“. Mluví o svém ukřižování. Také o vzkříšení.

Apoštolové – přesto, že byli Učitelem měsíce vzděláváni – nechápou, usilují o význačná ministerstva.

Zato slepí volají: „Ať se otevřou naše oči!“

Ježíš pak vjíždí jako očekávaný Mesiáš do Jeruzaléma (apoštolové mu pak budou mít za zlé, proč „nevyužil jedinečné příležitosti“, nedojel na hrad a nepřevzal moc).

Ježíš místo převratu vyhání prodavače a penězoměnce na nádvoří pohanů v chrámovém areálu.

Z prokletí fíkovníku nás mrazí.

Proti útočení svých nepřátel Ježíš vypráví podobenství o dvou synech (to by letos připadlo na minulou neděli). 

 

                  /2     Při pohřební liturgii v „modlitbě věřících“ (přímluvách) u nás říkáme: „Prosme za toho, kdo z nás nejdříve zemře, aby se nebál a věděl Bože o Tvé přízni.“ Nevíme, kdy ta prosba bude jednou platit o nás. Ale bylo by málo se vzpamatovat v

 posledním čase. Jde přece o pěkný celý život, nejen o dobré umírání. 

Víno také není určeno pro umírající, ale k slavení během života. Naše slavení je něco jiného než bakchanálie (nezřízené pití). Slavení stojí na dobré práci a snaze o dobrý život.

„Šest dní budeme spolu pracovat, sedmý den budeme spolu slavit“, říká nám Tvůrce. Při každé sobotní večerní hostině a dalších rodinných – náboženských slavnostech se má pít víno

– ke cti boží.

 

                  /3     Jak jsem pokročil v porozumění modlitbě? Božím názorům? Kolik lidí jsem přivedl ke křtu nebo k porozumění Bohu (vlastní děti raději nepočítejme). 

 

                  /4     Židé se na příchod Mesiáše těšili. My ne. Sice při každé mši říkáme : „… na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste“, ale nijak se netěšíme. Ostatně to prohlašujeme za „Tajemství víry“.

„Jen ať ještě nepřichází“, myslí si ti, kteří nevědí, o co jde a spojují Ježíšův druhý příchod se zánikem světa. 

„Jen ať ještě nepřichází“, myslí si církevní funkcionáři. „Ještě by nám do toho mluvil. Už to jednou udělal a co nám dalo práce to rozumně napravit.“ 

Při mši ještě znovu říkáme: „… s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista“, ale kdo to bere vážně nebo se ptá, co ta slova znamenají? Máme je jen za mantru?

 

                  /5     Více věcí pro nás bylo nepředstavitelných. Zeptejte se někoho, komu operovali šedý nebo zelený zákal, jaké měl po operaci pocity. Před sto lety u nás bylo v

 každé vesnici mnoho slepců. V kterých kontinentech je to dosud. Že je něco pro nás nepředstavitelné (dobré i zlé), ještě neznamená, že to neexistuje. 

 

                  /6     Naši politici, ředitelé nemocnic, pojišťoven, bank a dalších institucí mají vzdělání a vysoké platy. Souhlasíme s tím, že mají být bráni k

 odpovědnosti, když odmítají sloužit a zneužívají-li svého postavení.

 

                  /7     Podobenstvím Ježíš zkoušel, zda se budou lidé ptát. Mohl by jim znovu položit otázku, zda jsou schopni přijmout Mesiáše, když jejich předkové zabíjeli proroky.

Sebejistě se měli za lepší, než byli jejich otcové.

 

                  /8     Za hluboké totality jeden okresní tajemník KSČ (to bylo veliké zvíře) vzal svého syna z průmyslovky: „Nevážíš si studia, propadáš, půjdeš se učit řemeslo. Začneš-li se učit, maturitu získáš na večern

í škole. Budeš-li lajdačit v učilišti, půjdeš pracovat k nádvorní partě (tam manuálně pracovali chlapi bez vzdělání).“ Ostatní komunističtí papaláši to dělali jinak, zašli za ředitelem školy a ten dostal stranický úkol – aby synátor prošel.

Řada našich rodičů různou protekcí a podvody kazí charakter svých dětí a poškozuje ty, kterým jejich děti později odvedou nekvalitní práci.

 

                  /9     Právě vidím z okna: Ženich v chomoutu, na noze železnou kouli na řetězu, táhne nevěstu na žebřiňáčku. Svatební dav se směje a filmuje.