29. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sol 1,5c-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 45,1.4-6; 1 Sol 1,1-5b; Mt 22,15-21
Datum: 19. 10. 2014
První čtení přináší víc než jen zprávu o králi Kýrovi. Postavme si otevřenost tohoto pohana neznajícího Hospodina, proti vzdělaným židům nebo nám křesťanům.
Mnoho let byli judovci z jižního království varováni, že dopadnou jako severní království (to okupovali Asyřané). Zatímco izraelští a judští králové, velekněží a církevní funkcionáři neslyšeli proroky a naprosto selh
ali, pohanský král Kýros (Písmo jej nazývá Pomazaným od Hospodina, Mesiášem) byl otevřený Hospodinu. Byl poctivým a rovným člověkem dřív, než slyšel o Hospodinu.
Nevíme, jak Kýros přišel k nápadu dát zotročeným Judejcům svobodu. Nevíme, zda dal na radu nějakého moudrého člověka, nebo sám uslyšel nápovědu Hospodina. /1
(Judejci se směli vrátit domů, z královské klenotnice jim byly vráceny chrámové předměty uloupené Babyloňany a z královské pokladnice dostali peníze na obnovení Jeruzaléma a chrámu.) /2
 
Vícekrát se to opakuje, nejen v době Ježíšově, že slušný a poctivý pohan pracuje pro boží věc ve světě víc než „hlavy pomazané“. (Pilát usiloval Ježíše propustit, zatímco velekněží Ježíše dostali na šibenici. Škoda, že Pilát nakonec velekněžím podlehl.)  /3
 
Dnešní úryvek evangelia navazuje na čtení z minulé neděle. Část Ježíšových posluchačů, místo toho, aby přemýšlela o Ježíšových slovech: jak to, že královi přátelé nepřišli na svatbu, někteří dokonce zabili královy věrné … Zbožní lidé(!) se neptali, kdo jsou lidé z ulice pozvaní na svatbu, na perského krále Kýra nevzpomněli … Místo toho zbožní lidé(!) šli Ježíše lapat do pasti, aby ho mohli udat u okupantů nebo pomluvit u lidí. Jak to, že si přáli smrt člověka?  
 
(Před týdnem jsem upozornil na příhodu s fíkovníkem. Co to znamená? Říkali jsme si: „Co, když je tato vyučovací lekce důležitá?“
Co jste objevili?) /4
 
Víme, že si máme všímat chyb farizeů, abychom neupadali do podobných selhání. (Patříme do stejné skupiny, patříme mezi zbožné lidi.)
Po několik týdnů nám evangelium bude stavět před oči farizeje.
Ti se velice těšili na Mesiáše, horlivým dodržováním náboženských pravidel se snažili jeho příchod uspíšit. Na velké hříšníky měli zlost, protože ti, podle jejich náhledu, Mesiášův příchod brzdili. Podobně nesnášeli kolaboranty a herodovce.  
Byli nábožensky horliví, zdobili se dobrými skutky, hledali zásluhy, např. odváděli navíc i desátky z pažitky a koření. Ale náboženskou nenávist měli za ctnost.
Všimněme si, jak mluvili, jak úlisně Ježíši mazali med okolo pusy, aby vyhlídnutou oběť nalákali do své pasti. (Sami přece silně brojili proti Římu a těšili se na ozbrojené povstání proti okupantům. Rituálně se očišťovali, když se z města vraceli domů, myli si ruce na znamení, že s pohany a s pohanstvím nemají nic společného, ale neštítili se lží, přetvářky a násilí.)
 
Ježíš jim viděl nejen do kapsy (denár s „modloslužebným obrazem zbožštělého císaře“ měli u sebe), viděl i do jejich srdcí.
Ježíšova odpověď byla úhybným manévrem. Na zákeřné otázky nemáme odpovídat, nemáme Ježíšovu výbavu. 
Věta: „Dávejte císaři, co je jeho“, je asi nejvíce zneužívaným místem Písma; kolaboranti a zbabělci všech časů jí zdůvodňují své postoje (byli jsme toho mnohokrát svědky). Císařům dáváme mnohem víc než je spravedlivé, Bohu zůstáváme dlužni.
 
Kde se u inteligentních, zbožných a vzdělaných lidí bere tak velký odpor proti Božím názorům?
 
Do myšlení farizeů můžeme proniknout, i když nám jsou historicky vzdálení.
Farizeové byli o své pravdě přesvědčení.  /5
 
(Na lidech, kteří mají jiné názory, si také můžeme všimnout, že jsou někteří přesvědčeni o své pravdě.
Neupíráme jim jejich inteligenci a vzdělání.)
 
Kdy to u farizeů začalo?
Hrozí něco podobného i nám?
 
Rozumný člověk využije preventivních prohlídek zdravotních nebo třeba svého auta.
 
Kde to začíná? Jan Baptista vyzýval všechny lidi bez rozdílu k zásadnímu obrácení se k Bohu.
Farizeové také přišli k ponoření, byli ochotní projít dalším rituálním ponořením navíc (rádi si přidávali další náboženská pravidla), ale mysleli si, že oni jsou Bohu milejší –
ověnčili se svými náboženskými výkony a zásluhami. (Jan jejich myšlení prokoukl.) /6
Tam se stala jejich první chyba, byli si jistí, že jsou u Hospodina. Vzdáleni jsou přece kolaboranti a děvky.
 
I naše první chyba začíná v podcenění Jana a jeho výzvy.
My si také myslíme, že Jan přišel jen proto, aby ukázal: „Hle, beránek boží, který snímá hřích světa.“
Jana přece my nepotřebujeme, my víme, kdo je Mesiáš. (Podobně si vzdělaní farizeové mysleli: „Proroky známe, víme, co řekli, teď se učíme od současných svatých rabínů. Přehlédli, že proroci jsou výše než rabíni. Podcenili Jana Baptistu. A pak Ježíše.

 

Farizeové si četli v Písmu o prorocích a jejich smutném údělu – o pronásledování od vlastních lidí. Ale o sobě si mysleli, že jsou lepší než jejich otcové, měli za to, že oni by proroky neodmítli.

Věděli, že Bůh přichází s novými věcmi, ale mysleli si, že je už nemůže ničím překvapit. Měli svůj pečlivě vybudovaný náboženský systém. 

Svým učitelům naslouchali – ale ty učitele si vybírali sami, podle svého vkusu. Učitele, který neprošel jejich sítem, nebrali.

Byli uzavření, nepoučitelní. Proto nejen opakovali hříchy předků, dopadli ještě hůř – byli varováni víc než jejich otcové, byli varování Mesiášem. 

 

Když naši předkové kupovali tabák do fajfky, nevěděli tolik o nebezpečí kouření jako my.

Když byl objeven rentgen, kdekdo, i děti si nechávaly opakovaně udělat rentgenové snímky třeba svých rukou a se zájmem si je prohlížely. Po čase se objevily zhoubné následky. My si na rentgenové záření už dáváme pozor.

V běžném životě se umíme ze svých chyb poučit.

 

Jak to, tedy, že z náboženských chyb se nemůžeme vymotat?

 

Stále podceňujeme Ježíšovo podobenství o jílku mámivém. /7

 

Zákonické myšlení nám vyhovuje, hledat smyl přikázání je namáhavé.

Uvedu pár příkladů.

Josef II. začal stavět mnoho kostelů, aby byly dostupné. Církevní právo stanovilo, že každý, kdo má kostel v dosahu 6 km, „je povinen v neděli a zasvěcené svátky mši nábožně slyšeti“.

Potkal jsem člověka, který měl kostel daleko 6,5 km. Do kostela nemusel, byl omluven. Ale na 15 km procházku šel.

 

Zákonická zbožnost se ptá: „Byl to hřích nebo ne?“

Modlil jsem se? Modlil.

Bylo to sice „roztržitě“ – tak to byl jen lehčí hřích – ale modlil jsem se.  

Ježíš nám ukazuje důležitost úmyslu:

„Ptej se, proč se máš modlit?

Co to znamená setkat se s Bohem, naslouchat mu, porozumět mu?

Víš, s kým mluvíš?

Každá modlitba nemusí být Bohu milá.“ 

 

Ježíš nevytýkal farizeům nedostatek modliteb.

Co jim tedy vytýkal? – zkuste to, prosím, sami nejprve pojmenovat. 

Výsledek si ověřte až pak. /8

 

Češi v předhusitské době začali číst Bibli. Všimli si, že nás Ježíš zve ke své Hostině a začali opět Ježíšovo pozvání přijímat. Také si všimli, že Ježíš říká nejen „jezte“, ale i „pijte z

 kalicha“. /9

 

Češi dostali oficiální povolení k přijímání z kalicha. Na čas. V r. 1621 naše církev kalich pro laiky zatrhla. („Šalamounsky“ prohlásila, že v živém Těle Krista je přece i Krev. Tak to dopadá, když se stavba nestaví podle „základního kamene“, ale kličkuje se podle svatých rabínů.)

 

Znovu opakuji, farizeové (všech dob) si své učitele volí.

Učedník Ježíšův si považuje, že si ho Ježíš sám vybral a podle toho se ke svému Mistrovi chová. Nemá mu věřit slepě, má se ptát, může mít námitky, má „hledat a tlouct“, ale nesnižuje moudrost Mistra a Učitele. /10

 

My máme oproti židovským farizeům ohromnou výhodu, že Ježíše pokládáme za nevyšší autoritu.  Inteligentní, vzdělaní, horliví, vlastenečtí, farizeové, kteří vedli horlivý náboženský život

, si nakonec způsobili duchovní rakovinu. Jejich zločin nám je velkým varováním.

Dobře, nerozpoznali v Ježíši Mesiáše, ale jak mohli nenávidět někoho, kdo měl jiné názory než oni?

Nepomohlo jim, že se k nim Ježíš slušně choval a snažil se je získat pro Boha. 

 

My máme mnoho životně důležitých informací, Písmo máme doma, svátosti na dosah ruky.

Naši předkové byli podle našich představ zbožní; a přesto měli zanedbané poznání a neměli náboženskou odvahu postavit se zabíjení milionů Božích děti v minulém století.

Jaké bude 21. století?

Jakými učedníky budeme my?

 

Izaiášův text o Kýrovi je převratný – Bůh se přátelí i s lidmi z jiných národů a jiných náboženství.

Má rád každého člověka, ale z poctivých, rovných a nepyšných lidí má velkou radost, jsou mu blízcí, jsou schopni pracovat pro lepší svět.

Příhoda s denárem je silně varující. Ježíšovo vyučování je náročné – přichází přece z nebe. Co jiného než převratné informace lze od Mesiáše čekat?

 

Vidíme, že život není snadný, nalézání pravdy je náročné.

Nemám inteligenci Václava Kaluse ani Miloše Zemana. Nemám za sebou velké náboženské výkony. Tím víc potřebuji vyučování boží moudrosti. Život nečeká, nechci, aby mi ujížděly další vlaky.

Dávno mou základní modlitbou je prosba o pomoc v porozumění Bohu.

Jsem vděčný každému, kdo má se mnou trpělivost a rozdělí se mnou o své vidění Ježíšových názorů. V žádném oboru nejsme schopni sami toho mnoho objevit.

Mám rád modlitbu:

„Otče náš,

ty, který jsi milosrdný, smiluj se nad námi

a vlož do našich srdcí porozumění

a umění naslouchat,

učit se a vyučovat,

střežit a konat

a láskou naplnit všechna slova učení své Tóry.“ 

 

(Trochu se směju, když o mně někteří poněkud povýšeně říkají: „No jo, Vacek má rád židy!“

Jak bych neměl rád Abraháma, Izáka, Jákoba, … Mojžíše, proroky ... a jejich paní. Ježíšovy rodiče, jejich předky, apoštoly a jejich rodiny … 

V našich kostelích máme obrazy a sochy většinou židů a jen pár křesťanských světců a římských vojáků.

 

 

----------------------------

Poznámky:

                  /1     Vzpomeňme na slovo z evangelia: Vzkříšený Ježíš apoštolům „otevřel mysl“ (J 26,45), předtím otevřel mysl učedníkům jdoucím do Emauz. Některé věci ani Ježíš nemohl učedníkům vysvětlit, říkali: Ježíši, ty tomu nerozumíš“. Až když učedníci konečně řekli: „My tomu nerozumíme“, začali naslouchat a přemýšlet. Kýros, přesto, že byl vládcem, byl otevřený a dovedl naslouchat druhému. 

 

                  /2    Zeptají-li se děti maminky, co znamená „odpásat bedra králů“, a maminka neví, pošle je za tatínkem. Když tatínek neví, půjde s dětmi za dědečkem nebo pradědečkem. („Odpásat“ znamená odzbrojit. Když se dnešní vojáci vzdávají, hodí pušky na zem a zvednou prázdné ruce nahoru.

Králi Kýrovi naopak sám Hospodin připne meč – ozbrojí ho a „pomaže“ na svého Služebníka.)

Kýros pak zvítězil nad Babylonskou říší a židům dopřál svobodu a návrat domů.

 

                  /3     Naše pomazané hlavy jezdí za Putinem na Olympiádu do Soči nebo za ruským ministrem zahraničí na Rhodos. Církevní preláti někdy jezdí s

 nimi, nebo přinejmenším mlčí, i když by se měli  prorocky zastat ubíjených. (Už dětem říkám, že známe zamazaného, namazaného a pomazaného. Je vidět, že si někteří namazaní myslí, že jsou „pomazaní“

– ověnčení moudrostí a zatím jsou jen mazaní a pyšní, a někdy i namazaní.)

Místo „hlav pomazaných“ pak svědčí o násilí třeba stateční novináři a fotografové, kteří jezdí do míst válečných konfliktů. „Hlavy pomazané“ pronáší svá moudra a falešné soudy od hodovních stolů a ze svých trůnů zabezpečených ochrankou.

My se často vymlouváme, že nevíme, kde je pravda.

 

                  /4     S partou chlapů jsme nad tím přes hodinu seděli (ještě se k tomu vrátíme). Zrovna tak na biblické hodině (k tomu jsou biblické hodiny nezbytné).

Je dobré doma větším dětem nechat text o uschlém fíkovníku přečíst. Děti mají smysl pro spravedlnost a nebojí se klást otázky.

Pak jim poradíme, aby přečetli ještě text z Markova evangelia (Mk 11,13). Děti nám pomohou klást otázky, když my jsme zpohodlněli.

Ježíš nás varuje před nebezpečnými lidmi typu vlků, zmijí, sviní a čubek (to nejsou nadávky ale diagnóza): „Vyhněte se jim, jak jen je možno. Nepočítejte s

 tím, že vám vlk přinese uloveného zajíce. A že vás bude zmije chránit.“

Až vám někdo bude kázat, že máte utrpení obětovat …, zeptejte se, jak se chová u zubaře. Já rozhodně neříkám: „Pane doktore, vrtejte mně ještě další zub …“

Ježíš je slušný,  nedává nám pro případ pronásledování hraběcí rady: „Pánbůh tě potěš“ nebo „Obětuj utrpení za duše v očistci“. 

 

                  /5     Nemysleme si, že všichni židé ustrnuli ve formalismu, řada jejich rabínů kárala „zákonictví“ a povrchní legalismus. Ledacos se, i nevědomky, naučili od Ježíše.

 

                  /6     Když Jan spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází nechat se ponořit (do Jordánu), řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?“ (Mt 3,7)

 

                  /7     Koho to zajímá, nechť si znovu podobenství o jílku mámivém projde (Mt 13,24-30;  36-43).

Existuje někdo, kdo nám nepřeje a záměrně nás mate, lže a podstrkuje nám pseudo-lživou, jedovatou zbožnost. 

 

                  /8     Když Ježíš vyučoval, že každá modlitba nemusí být Bohu milá, vyučování trvalo třeba dvě hodiny.

Nejprve citoval modlitbu farizea a nechal prostor k diskusi. Možná modlitbu všichni chválili – jak by ne, podle jejich náboženského vyučování ta modlitba neměla chybu. (Posluchači slyšeli tuto vyučovací lekci (Lk 18,9-14) poprvé, nevěděli

, kam Ježíš míří a čím to skončí.)

Pak Ježíš řekl modlitbu celníka a zeptal se posluchačů, co si o ní myslí? Odhaduji, že tu posluchači pokládali za nepřijatelnou na nebesích. „Celník nemohl získat odpuštění“, mohli někteří logicky tvrdit, „k získání odpuštění je třeba napravit a vyrovnat dluhy (viz případ Zachea)“.

Ježíš nakonec všechny překvapil, když modlitbu kolaboranta ocenil.

Ledaskdo mohl mít námitky, a Ježíš jim pak mohl na biblických příbězích dokládat, že i pro tento druh kajícníků je boží milosrdenství možné (Josefovi bratři, Izrael v

 Egyptě, David …) – i bez vykrvácení Ježíše na kříži. Teorie o Ježíšově zadostiučinění za naše hříchy je až středověká.

 

                  /9     Po několik staletí se předtím laici báli účastnit se Stolu Páně, zapomněli, že Ježíš zve ke své Hostině hříšníky (budu mluvit za sebe – jsem hříšník zoufale volající po Ježíšově léku a pokrmu pro jeho způsob života).

Po dlouhý čas se nosila Eucharistie jen umírajícím (často jen „pod jednou způsobou“, protože to bylo praktičtější) jako pokrm na cestu do věčnosti. Umírajícím se také pochopitelně podávalo Tělo Páně do úst (krmíme ty, kteří nejsou schopni se najíst sami, nemluvňata a těžce nemocné). Tento mimořádný způsob „přijímání“ se ale časem stal pro laiky normou, protože lidé zapomněli, jak Tělo a Krev Páně přijímali věřící dříve, knih bylo nepatrně a navíc jen málokdo uměl číst.

(Letos slavíme výročí – r. 1414 na popud Jakoubka ze Stříbra v kostele sv. Martina ve zdi na Starém Městě pražském se začalo přijímat pod obojí.)

 

                  /10     Kdo chce udělat v církvi kariéru, nesmí vrtat do teologie a liturgie. Musí být poslušný vrchnosti, může mít své koníčky, může včelařit, jezdit na motorce, pěstovat nějakou užitečnou vědu, ale nesmí ve větší míře koukat do Písma a sloužit prorocké věci.