Památka zesnulých, texty z 31. neděle v mezidobí

Při slavnosti Všech svatých máme co slavit. Jako při rodinných slavnostech slavíme, kým pro nás je životní partner, rodiče, děti, sourozenec a co od nich dostáváme, tak máme potřebu společně slavit, co jsme se naučili od Abraháma, Mojžíše … až po naše předky. Ti lidé došli na úroveň nebešťanů. Svědčí, že se Bůh nepřepočítal s člověkem ani se svou pomocí člověku.
 
O památce zesnulých děkujeme Bohu, že naše drahé probudil ze smrti a nabídl jim tak velkou pomoc, že mohou dorůstat na úroveň nebešťanů. Jsme Bohu vděční za jeho povzbuzování a pomoc k budování takových vztahů, že si přejeme, aby trvaly navždy.
Umírá-li nám někdo mladý, velice si přejeme, někdy i smlouváme, aby smrt ještě počkala.
Také vám vrtá hlavou, proč lidé okolo vás nabídku života navždy neberou vážně? Copak ta naděje nestojí za prozkoumání? Neumíme lidi okolo nás pro boží nabídku získat? Jsme málo důvěryhodní, nebo je chyba u druhých?  Nebo je to tím, že Boží nabídka není úplně laciná? 
Co si o tom myslíte?
 
Židům se dostalo jedinečného postavení před Hospodinem: „Nebudete-li mařit mou péči o vás, budete-li se řídit mou moudrostí, budete-li mými spolupracovníky – pak jste mým zvláštním lidem, královstvím kněží …, budete mou chválou, věhlasem a okrasou, svatým lidem Hospodina, svého Boha“ (Srv. Dt 26,18.19) (Úmyslně znovu a znovu opakuji tato slova, aby se nám vryla do paměti a do srdce.)
Židé se těšili z boží přízně, zdaleka nebyli marniví jako pohané, a přesto v nich rostlo jedovaté býlí – kupodivu na náboženském poli.
 
Nerad bych spadnul mezi ty kritizované.
O verších Mt 23,1-12 jsme mluvili vícekrát. Ale jako rakovina může napadnout více míst nebo orgánů v našem těle, tak nám hrozí i další nebezpečí, proto si přečtěme celou kapitolu.   
Podívejme se na celou kapitolu Matouš 23. /1
 
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, běda vám, saduceové. Hadi, plemeno zmijí!“ /2
To jsou strašná slova. Tím víc, že je říká nejlaskavější a nejmilosrdnější člověk.
Sotva se týkají jen historické židovské náboženské „elity“. 
Každá věta je aktuální.
 
Nám – mužským – věkem často zbytní nejen prostata, ale i vlastní ego. Moc, postavení, důležitost, sláva …, i skutky zbožnosti se mohou zvrhnout v rakovinné bujení: „Amen, pravím vám, bohatý těžko vejde do království nebeského.“ (Mt 19,23/3
 
Každý jsme odpovědný za to, co slyšíme od Mojžíše a Ježíše.
Boží moudrost nás vede k čistému životu a pomáhá nám varovat se toho, co se s tím neshoduje. Mojžíš byl velikou a krásnou osobností. Přesto, že vyrůstal jako egyptský princ, nijak mu to nestouplo do hlavy. „Byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi“ (Nm 12,3)  
Ježíš byl teprve krásnou osobností, nepřišel oblečen v rouchu krále nebo velekněze. V ničem – kromě vznešeného jednání – se nelišil od lidí. /4
 
V. 4:   „Nakládají na druhé neunesitelná břemena.
Do mnoha tvrdých sporů se Ježíš dostal s náboženskými horlivci, kteří neposlouchali Mojžíše: „Nic nepřidáš a nic neubereš.“  (Např. Ježíš se v sobotu smiloval nad ohnutou paní, ale představenému synagogy se to naprosto nelíbilo. Srv. Lk 13,10-17)
 
V. 5a:  „Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli …“
Kdo svou  zbožnost a své postavení dává na odiv, má nejen špatnou motivaci.
Vyléčí-li lékař nemocného, jeho pomoc má nevyčíslitelnou cenu, Bůh mu to nezapomene (jeho studium i jeho práce jsou namáhavé). Jestli si ale lékař řekne nemocnému o úplatek, nesmírně se ošidí. Šel pod svou cenu, vybral si svou odměnu, od Boha už nic nedostane. Podobně dopadnou ti, kteří předvádějí svou zbožnost. (Srv. Mt 6,1-6)
 
V. 5b:  „Rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují si třásně …“
Ježíš nás varuje, abychom se nenechali zmást jednáním některých lidí – i kdyby to byla hierarchie – parádou zvláštních stavovských oděvů, hodností, odznaky, šperky, tituly, privilegii ve společenském a náboženském prostoru. To vše nejsou neškodné plevy, to vše je jedovaté. 

„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28)  Do tohoto nebezpečí patří různá lákadla a
výhody světa až po násilí a ohrožení života. Je třeba se „bát“ satana, držet si ho od těla, nepodceňovat jeho vychytralost, kterou nás mazaně svádí do propasti („to všechno ti dám, jestli se mi pokloníš“).  

Kdo se povyšuje, bude ponížen …“ (Srv. také Lk 14,7-24;   Lk 18,9-14)
Ten, kdo se povyšuje nad Mojžíše („přidává přikázání nebo ubírá“), ten kdo „opravuje Ježíše“, bude ponížen. (Např.: „Já vám pravím, abyste nepřísahali; …Vaše slovo buď `ano, ano
– ne, ne´; co je nad to, je ze zlého“ /Srv. Mt 5,33-37/ a mnoho dalších nedodržovaných Ježíšových přikázání.)

Ten, kdo ví, že je jen učedníkem, začátečníkem, nehraje si na Mistra, Učitele a Otce, ale pečlivě se učí od Ježíše, ten bude povýšen do množiny nevěsty Beránkovy (srv. Lk 12,35-38) a usedne s

 Beránkem po jeho pravici.

Verš 13. a 15. je hrozný! Jak zrůdné může být farizejské myšlení!

 

V. 23: „Odevzdáváte desátky z máty a pažitky, ale právo, milosrdenství a věrnost zanedbáváte.

Ježíšovu představu o právu, milosrdenství a věrnosti, je třeba pečlivě zkoumat a osvojit si ji.    

Kdo je milosrdný? /5

 

V.: 29- 38:  „Běda vám, stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých

                    a myslíte si, že jste lepší než vaši otcové.

                    Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

                    … budete zabíjet a křižovat a pronásledovat proroky …

                    … padne na vás všechna spravedlivá krev prolitá na zemi …

Utvrzujeme se, že jsme dobrými věřícími. Myslíme si, že bychom nejednali jako Ježíšovi nepřátelé. Ti byli přesvědčeni, že by nepronásledovali Eliáše, že by mu nabídli úkryt před králem a jeho proroky.

Tak uvažují náboženští pokrytci a náboženští slepci.

(Je to podobné jako s presidentem M. Zemanem.) /6

Neptají se: Bože,  co mám dělat, abych nepatřil mezi nepřátele tvých služebníků. Bože, úpěnlivě tě prosím v této věci o pomoc.

 

Farizejismus je velkou a zákeřnou chybou ve zbožnosti. Je velkým nebezpečím, může nás dovést až k zavržení. František, je první římský biskup, který o tom mluví. Říká, že farizejství je křesťanstvím bez lásky, rajtováním na liteře a „tradici“ bez porozumění Duchu Božímu, bez poznání úmyslu Zákonodárce. 

 

Když se apoštolové trapně mezi sebou dohadovali, kdo z nich je největší, Ježíš jim řekl: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, si dávají říkat dobrodinci. Mezi vámi to tak nebude: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.“

 

------------------------

Poznámky:

                  /1     Matouš 23
1  Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:

2  "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.

3  Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni

    mluví a nečiní.

4  Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.

5  Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně,

6  mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách,

7  líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´.

8  Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.

9  A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.

10  Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.

11  Kdo je z vás největší, bude váš služebník.

12  Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

13  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte

      a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.

14  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb;

      proto vás postihne tím přísnější soud.

15  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho

       novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.

16  Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: `Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.´

17  Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?

18  Nebo: `Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.´

19  Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?

20  Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží.

21  A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá.

22  Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.

23  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte

      na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní

      nezanedbávat.

24  Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!

25  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné

       hrabivosti a chtivosti.

26  Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.

27  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají

      pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.

28  Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.

29  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky

       spravedlivých

30  a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´

31  Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.

32  Dovršte tedy činy svých otců!

33  Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

34  Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat,

      budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,

35  aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev

      Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.

36  Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

37  Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát

      jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!

38  Hle, váš dům se vám ponechává pustý.

39  Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: `Požehnaný, který

      přichází ve jménu Hospodinově.´"

 

                  /2     Nedávno kdosi tvrdil, že vlky, sviněmi, čubkami a zmijemi Ježíš myslí celníky a prostitutky.

 

                  /3     Stalo se nedávno: „Otcové …“, pravila v sakristii Jeho Milost ke kněžským kolegům.

„Bratře“, řekl na to náš kolega panu kanovníkovi, „Ježíš říká, že každý máme svého tátu a Otce nebeského a nikomu jinému titul ,otec´ nemáme dávat.“

„Svatý apoštol Pavel, ale říká“, rozhodně začínající spor kolegů utla Jeho Excelence, „že svatý Pavel se pokládá za ,otce´ … (asi měl na mysli 1. Kor 4,14-17)

Kdybyste se před tím Jeho Excelence zeptali, kdo je víc, zda Pán Ježíš nebo svatý Pavel, mohli byste být pokládání za hlupáka: „To je přece jasné, že Pán Ježíš je nejvýše.“

Něco jiného je odpovědět při zkoušce z teologie a něco jiného je naše pokřivlá životní praxe.

Kdo chce dát na Ježíše, bude se ptát, proč mu některé věci vadí? Ježíš přece není hnidopich!

Kdo se neptá, není mu pomoci.

Někdo si vymyslí jiné tituly a jinou parádu.

     Mnoha lidem se líbil projev současného presidenta při předávání vyznamenání na 28. října: „To je veliký rétor!“ Jiným lidem se projev nelíbil.

„X. je velký kazatel!“, chválí někteří. Jiní namítnou: „Proč nevysvětluje Písmo?“

 

                  /4     „Buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;

 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: (Flp 2,2-5)

 

                  /5     Kdo je nemilosrdný, nám Ježíš vysvětlil. (Mt 18,23-34)

Milosrdný samařan prokázal zraněnému tělesné milosrdenství.

Milosrdenství se dostalo prosícímu celníkovi (Lk 18,10-14) přesto, že prohospodařil nakradený majetek (nebyl dobrý hospodář), neměl, čím by vyrovnal svůj lup (na rozdíl od Zachea)

. Podle spravedlnosti mu nemohlo být odpuštěno.

Milosrdenství není lhostejností ke zlu, ke hříchu.

Lidem rozvedeným, žijícím ve druhém (civilním) manželství zakazujeme Stůl Páně.

Copak nejsme všichni hříšníci? Ježíšova Hostina je hostinou hříšníků.

Biskupská synoda tuto otázku načala. Máme rok na hledání Ježíšova názoru. Naslouchejme oběma názorovým stranám.  

Afričan žijící se čtyřmi manželkami uvěřil v Krista. Jak má tři z nich propustit? Jak se uživí? Co s jejich dětmi? I když nebude pokřtěn (církevní právo to nedovoluje) je vázán poznáním. Co by mu Ježíš řekl?

My, kteří žijeme v palácích, vymýšlíme církevní právo i pro černochy, žijící v chýších. 

Nevztahuje se na nás v.4: „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem“?

 

                  /6     M. Zeman 28. října vyznamenal zesnulou Natalii Gobrbaněvskou. Ta už nemůže promluvit. Nevyznamenal její kolegy, kteří také protestovali na Rudém náměstí v

 Moskvě roku 1968 proti okupaci Československa, protože žijí.

N. Gorbaněvská prosila vloni M.Zemana, aby nejezdil na Putinovu olympiádu do Soči.

Tři roky po Hitlerově olympiádě v r. 1935 v Berlímě, Hitler napadl naše země. Putin za dva dny začal obsazovat Krym. Předtím strašně zabíjel při okupování Čečenska, Gruzie ... (Zoufal jsem si, když pan kardinál Duka jel na olympiádu se Zemanem.)

Zeman rozdává metály mrtvým, ale nezastává se současných nespravedlivě pronásledovaných lidí v Rusku. Naopak se klaní pronásledovatelům – Putinovi a Lavrovovi (a čínským komunistickým vládcům) .

     „Padne na vás všechna spravedlivá krev prolitá na zemi!“ – Kdo víte o velikém pronásledování kněží pro „modernismus“, možná vás něco napadne o pozdějším pronásledování církve.