4. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: 2 Sam 7,1-16; Ř 16,25-27; Lk 1,26-45
Datum: 21. 12. 2014
Bůh je jiný než naše představy o něm. /1
 
Vládcové jsou sváděni k bohatství a přepychu.
David si vybudoval honosný palác. Na výčitky vědomí si chtěl přiložit zbožnou náplast (k tomu máme sklony): „Postavím Hospodinu chrám“. /2
 
Dnešní čtení nás učí i to, že i zbožné nápady si máme nechat poměřovat. Písmo neučí jen historii. Je životní moudrostí.
„Davide, nejdřív si uděláme pořádek, kdo komu slouží, kdo komu staví dům (pečuje o rodinu a jeho bohatství)“, ptá se Hospodin, „ty mně nebo já tobě“?
„Bože, vím, že nebydlíš v domě z kamení …“, říká Šalomoun. 
„Kde jsem já, tam je Bůh, i když si to neuvědomuji“, došlo už Jákobovi.
Jak to, že jsme si to nezapsali za uši a nepřijali s nadšením do srdce, že Bůh není u nás doma méně než v kostele. /3
 
Znáte někoho, kdo by se díval do sudu s benzinem s rozsvícenou zápalkou? Jednou jsme slyšeli, co by se stalo … a navždy jsme si to zapamatovali.
Jak to, že s podobnou odpovědností a navíc s úctou nejednáme se slovem božím? Kolikrát jsme už při bohoslužbách říkali: „Slyšeli jsme slovo boží“, ale pak mluvíme jako analfabeti.
 
Kolik roků mohlo být Marii při zvěstování? Možná 12 let.
Není Bůh nerozumný? 
Jedenáctiletý má mozek už vyvinutý. Životní zkušenosti získá během života. Je-li rodiči a učiteli nasměrován správným směrem, je vybaven do života.
Dvanáctiletí židé (při třináctých narozeninách) skládají náboženskou „maturitu“, rodiče je „přivedli k Tóře“,  jsou vyučeni k rozpoznávaní spravedlnosti, umí rozlišit dobro a zlo, vědí, kde jsou hranice jednání, za které nelze jít. /4
 
Víme, v čem Marie předčila i starého, vzdělaného kněze s mnoha životními zkušenostmi. /5
Mládí má své přednosti, mladá srdce mají ideály a odvahu (staří zase zkušenosti).
 
„Raduj se Maria, Tvé přání bylo vyslyšeno (židovská děvčata dodnes touží, aby byla matkou Mesiáše).
Tvůj syn bude navěky na Davidově trůnu.“ 
„Jak tomu mám rozumět, neznám takového muže, který by mi mohl dát nesmrtelného syna.“ /6
 
Marie věděla, že je náboženskou povinností ověřit si pravost posla …
Kde se to dozvěděla?
Byla Maria z královského nebo kněžského rodu?
Z Davidova rodu? Z Áronova rodu?
Mnohem víc – Izrael je přece královským kněžstvem! Věděla, že je z tohoto královského rodu Izraele.
Od koho se učila?
 
Židé se pilně učí od geniálního učitele Mojžíše, přesněji řečeno z Bible.
Třináctiletí kluci se při té „zkoušce dospělosti“ stávají „bar micva“ (synem přikázání) a židovská dvanáctiletá děvčata se dnes stávají „bad micva“ (dcerou přikázání).
Rabíni zkoušejí mladíky ze znalosti 613 přikázání. Kdo zkouškou projde, zavazuje se k dodržování přikázání, má povinnost denně recitovat modlitbu „Slyš Izraeli“ a může být kdykoliv vyvolán k čestné službě číst v synagóze z Tóry,
Vypadá to, že Marie by lehce složila ve dvanácti letech tuto zkoušku ze znalosti toho, co obnáší „Smlouva s Hospodinem“.
Nevíme od koho byla Marie vyučována Tóře. Od rodičů? Příbuzných? /7
 
Ptát se, je ctností, „říká“ Maria.
Otázky otvírají dveře k poznání, k porozumění, k pečlivé práci a odpovědnému životu. Bez přemýšlení ničemu neporozumíme, natož druhému. Písmo nás učí, že své pocity i náboženské pocity a prožitky (viz zbožný nápad Davida stavět chrám), si máme porovnávat s božím vyučováním a boží moudrostí.
 
My jsme nábožensky pohodlní. Místo abychom ocenili Mariinu práci na kráse své osobnosti a abychom se od ní učili – raději jí lichotíme, prohlásíme ji frázovitě za prostřednici všech milostí a donekonečna žebráme o protekci a přímluvy. „Ježíš nás vykoupil“, myslíme si, že stačí, abychom umřeli bez hříchů.
Nepracujeme na naplnění svého poslání Kristovců. /8
 
Maria obstála v náročné zkoušce, kterou před ní ještě nikdo neprošel – její odpověď: „Jsem otrokyně Páně“, nebyla zbožnou frází (my těm slovům ani pořádně nerozumíme). /9
 
Podobně opakujeme určité teologické formulace, aniž víme, o co jde („Marie je počatá bez poskvrny prvotního hříchu“) jako výmluvu, že my jsme nedostali tolik, kolik ona. „My jsme holt zdědili po Adamovi a Evě náklonnost ke zlu.  /10

 

Na našem setkáni „s chlapy“ jeden mladý primář podotkl: „Medici procházejí přísným vyučováním. Nejsou zkoušeni jen, zda si dobře pamatují teoretické znalosti z

 přednášek, ale musejí prokázat praktické medicínské dovednosti léčení. Zkoušejí je nejlepší mistři lékařského oboru.“ 

 

My si zahanbeně musíme přiznat, že v našem vyučování o Bohu jen posloucháme jedním uchem sem a druhým tam. Bez jakéhokoliv ověření, zda jsme Ježíšovi něco platní.

Seminaristé jsou zkoušeni jen teoreticky, jen jestli umějí udělovat platně svátosti. Biskupem se nemusí stát ověřený pastýř, zpovědník, člověk „který je cítit stádem“ –

jak říká římský biskup František. Stačí úředník poslušný vrchnosti, bezkonfliktnost, raději zpátky než dopředu. Doktorát může mít z jakéhokoliv oboru.

První apoštolové se proukazovali tím, že dostali od Ježíše jeho dary (mimo jiné i dar uzdravování). My si myslíme, že dary Ducha můžeme nahradit jen absolvováním svátostí (křtu, biřmování, manželství, svěcení kněží a biskupů). 

 

My máme proti Marii obrovské všeobecné a odborné vzdělání, Bibli na stole …

 

Marie žila z „Mojžíšova“ vyučování, rozhodla se žít z boží moudrosti. Už její zkušenost v mladém věku jí pak pomohla nepodceňovat svého syna. Nejpozději od události v

 Jeruzalémském chrámu s dvanáctiletým Ježíšem pochopila, že jí syn přerostl. (Kolik jí asi bylo tenkrát let?) 

Byla pak výtečnou Ježíšovou učednicí. Není divu, že předčila i apoštoly (viz např. při svatbě v Káni Galilejské), měla za sebou letité soukromé vyučování Ježíše.

My máme možnost letitého Ježíšova vyučování.

Každý může přinášet Ježíše tomuto světu. 

 

Marie dostala příležitost. My také!

Marie brala život a nabídnutou příležitost od Boha vážně.  

S každou příležitostí nám Bůh dává zároveň velké množství potřebných darů.

 

Mariin život je svědectví toho, že se Bůh s člověkem nepřepočítal. Na každého z nás se těší, že mu porozumíme a jeho obdarování přijmeme. Že se staneme požehnáním

– opět připomínám příslib daný už Abrahámovi (ten je prvním svědkem, že boží požehnání funguje). 

 

------------------------------

Poznámky:

                  /1     „Jedno prase pro rodinu, druhé praskne na dary pro božstva. Inu, udržet si dobré vztahy s mocnými sousedy, něco stojí.“ Taková byla praxe pohanských náboženství. Nákladné chrámy, oběti (i lidské) …

Na co by byl Hospodinu chrám? Místo toho židé mají dvaapůl tisíce let veliké množství synagóg (synagóga byla původně školou, dnes je synagóga zvláštní prostor pro studium – ješivu). 

Jeruzalémský chrám existoval jen krátký čas.

Židé a křesťané vědí, že Bůh slouží lidem, není to naopak.

Přineseš desátek ze svého výtěžku a řekneš: „Díky tvému požehnání, Bože, jsem získal desetkrát více. Toto přináším pro ty, kterým se tolik nedaří.“

K čemu by byl Hospodinu chrám, Bůh touží přebývat v člověku a uprostřed nás.

 

                  /2     Církevní hierarchie si často libuje v palácích a ve vlastní důležitosti. Prorockou službu opustila. Tu suplují někteří dobří novináři a spisovatelé; někdy i lidé podivní. Václav Havel, Magor (M. Jirous),  Plastici se statečněji stavěli proti státnímu teroru než mnoho duchovních. Pusy Riot odporují Putinovi víc než většina ruských a našich hierarchů.

 

                  /3     Jak to, že vedeme pohanské řeči o posvátném prostoru kostela, o kostele jako bráně nebes a božím domě? (I pan kardinál Duka to zase tvrdil. Oháněl se sice známým myslitelem, ale po čtení Písma odpovídáme: „Slyšeli js

me slovo boží.“ (Obíhá Země Slunce nebo naopak?) 

Vše, co vyšlo z boží ruky, je poznamenáno Stvořitelem.

O Ježíši vyznáváme, že je Boží syn. Víme, kde žil, jak pracoval, do samotného Jeruzalémského chrámu nikdy nevstoupil, nejdál se dostal na nádvoří mužů.

To vše umíme říci na potkání, duchovenstvo z toho má navíc zkoušky na teologické fakultě.

Pohané měli posvátný a neposvátný prostor. (Každý prostor a věci nám k něčemu slouží. Nůž nepoužívám místo šroubováku, na stůl nesedáme, do ložnice nechodíme ve špinavých botách, na stůl Páně neodkládáme pouzdro na housle, s

 jídlem nemrháme, špinavé prádlo a odpadky dáváme tam, kam patří …) 

Židům a křesťanům bylo zjeveno, že mají vše posvěcovat. Nikde(!) se nemá pomlouvat, lhát, podváděl, ubližovat, svádět druhé ke špatnostem.

Jíst, číst (i Písmo), modlit se, slavit svátosti, lze kdekoliv. Samozřejmě, že nejraději vaříme v kuchyni a truhlaříme v dílně.

Pozvrací-li se děcko v kostele, neznesvětí ho, ale přijít opilý domů, dětem na oči, je velkým hříchem, natož ke korunovačním klenotům. Gottwald a Zeman snížili požehnání v

 katedrále, bylo pro ně pokrytecké, nikomu se odpovídat nemínili.

Poklonkovat mocným je nehoráznost! Nejen v kostele. (Srv. Jak 2,1n)

 

                  /4     Potkal jsem několik děvčat, která v tomto věku byla schopná pečovat o děti; i sousedky jim své děti svěřovaly. Synové vězněných zastali doma mnoho práce za své otce. Před sto lety chodili dvanáctiletí do služby k

 cizím lidem. To bylo tvrdé a mnohdy nebezpečné, ale děti v tomto věku uměly přijmo

ut odpovědnost za své jednání.

 

                  /5     Zachariáš věděl, že posel, který s ním mluvil v jeruzalémském chrámě, přichází od Boha. (Kněží se navzájem znali a nikdo cizí nemohl pod trestem smrti vstoupit do vlastního chrámu.)

Marie se nesetkala s andělem v chrámě ani v nazaretské synagóze. Měla to těžší.

 

                  /6     Vyprávějte dětem, že ženské vajíčko bylo objeveno tuším až v 19. stol. Dřív si lidé představovali, že spermie je jediným plodícím prvkem a že muž zasévá semeno do ženy jako rozsévač do

prsti pole. (To přispěje k sexuální výchově dětí, když uvidí, jak evangelium mluví.)

 

                  /7     Kde lidé sebrali, že Marie byla sirotek?

Její životní příběh je úžasný. To autoři legend si bláhově myslí, že jej mohou vylepšit.

Náboženští lenoši poukazují na nevzdělané pasáčky a jiné omilostněné osoby a lživě citují Písmo, že Bůh má zalíbení v „nepatrných“. Nám bude řečeno: „Nestarej se o jiné, ty máš jinou cestu a jinou příležitost a jiný úkol. Tobě byla svěřena řada talentů, ty jsi chodil do školy. Ber si příklad z

 Mojžíše, Marie a dalších osobností.“

Lenoši dají víc na vidění Kateřiny Emerichové než na slovo boží. (Inu, žehnat evangeliářem je snazší než s evangeliem pracovat.)

 

                  /8     Ptala se mě devadesátiletá paní: „Co když zemřu bez svaté zpovědi?“

„Já počítám s tím, že zemřu jako hříšník“, řekl jsem jí. „Kdybych měl příležitost těsně před smrtí přijmout svátost smíření, stejně přijdu před Tvář boží jako ten, který ještě není na úrovni nebešťanů. Mnoho se budu potřebovat doučit, osvojit si úroveň jednání nebešťanů. Bohu není zatěžko odpustit hříchy tomu, kdo o to prosí. Ale neudělá za nás nic, co je v

 našich silách.“

Dokud žijeme na zemi, máme pracovat na svém „posvěcení“ a na „posvěcování“ světa.    

 

                  /9     „Jsem tvůj otrok“ v biblické řeči znamená: „Bože, vím, že pro mne žiješ a pracuješ nezištně, chci také bytostně pracovat a žít pro tebe.“ 

 

                  /10     Byla Marie na úrovni Adama a Evy?

Mohla také selhat?

Jak nám fungují svátosti? Co s člověkem udělá dar křtu? Jak s křestním bohatstvím nakládáme, hospodaříme?