2. neděle po Narození Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 1,1-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6; Ef 3,2-3a.5-6; Mt 2,1-12; Sir 24,1-4; Sir 24,12-16; Zl 147; Ef 1,3-6; Ef 1,15-18; Jan 1,1-18
Datum: 4. 1. 2015
Hospodin si vybral Izrael jako prototyp pro ostatní národy. Nepočetný, bez významnější vlastní kultury, ale pastevecký, houževnatý a otevřený lid se měl stát společenstvím, na kterém by ostatní národy viděly, jak se lidem v péči Hospodadobře daří. /1
 
Pozornější čtenáři nacházejí i v evangeliích řadu „nepřesností“, které spolu „neladí“. Kdysi jsme si říkali, že orientální způsob mudrosloví je jiný než ten náš. /2
 
Lidé od nepaměti přemýšleli jak si udržet život a své postavení. Moudrost byla už dávno ceněna. Někteří králové vyhledávali moudré rádce. Ti často na královském dvoře, shromaždovali co nejvíce „vědění“; už ve starověku existovaly „knihovny“.
Mudrci od východu byli zřejmě lidmi vzdělanými a duchovně pružnými. Jsou typem všech, kteří si nezakonzervovali své myšlení a poznání. Patří mezi lidi abrahámovského typu, vydávají se na nové cesty. Poznání, vzdělání a životní zkušenosti mají velkou hodnotu, něco nás stojí. Ale ten, kdo je neprohlašuje za jedině pravé, kdo je otevřený, kdo stále hledá, kdo je ochoten si znovu přepočítávat své závěry a poměřovat si je s druhými lidmi, může pomáhat druhým v hledání co nejhlubšího smyslu života.
Mudrci od východu nebyli ve svých názorech lehkověrní nebo přelétaví, ale zřejmě nahlédli, že moudrost v Izraeli je větší a krásnější než v jejich „náboženství“.
Nenechali se odradit, když nenašli malého „krále“ v královském paláci, ale v rodině nějakého řemeslníka. K Izraelitům vzhlíželi, ale nenechali se zmást „prázdnem“ okolo Ježíše.
Je vidět, že byli opravdu moudří. Zřejmě byli připravení četbou Tóry a Prokoků a také pohanskou moudrostí. Moudří nepodceňují nenápadné lidi, netvrdí: „Když dá Pánbůh úřad, dá také rozum.“ Moudří se nenechají odradit povrchem a nedají na pozlátka.  
 
Mudrci z východu jsou patrony těch, kteří vědí, že nevědí vše.
Patří mezi obchodníky s perlami, kteří hledají co nejkrásnější perlu. (Betlémští pastýři jsou naopak typem těch, kteří nehledají, hledí si své práce, ale když objeví poklad, neváhají.) /3
 
Mudrci byli velkorysí, k radosti jim stačilo, že nový král Izraele bude požehnáním pro další generace, i když oni sami od něj možná nic neuslyší.
 
Kdož ví, co slyšeli od Ježíšových rodičů? Řekla jim Marie něco ze svého chvalozpěvu?
Asi by si s ní a Josefem notovali nad slovy:
„Boží milosrdenství jde od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.“
 
Jejich setkání mělo jinou úroveň než rozhovor pana kardinála s V. Klausem. /4
 
Nemá smysl si svévolně vymýšlet o čem spolu mudrci s Marií a Josefem mluvili. Ale na základě biblických textů něco odhadnout můžeme.
 
Jakpak asi bylo mudrcům, jestli se doslechli o masakru betlémských dětí? Ježíšovi rodiče se to dozvěděli určitě …
 
Copak letos z té události získáme?
Po dlouhá staletí každoročně slavíme tuto slavnost, ale ptejme se, jak „klanění se dítěti“ změnila pohled křesťanů na cenu člověka a na cenu dítěte.
Je dobře, když rodiče skočí pro své dítě do ohně. Ale obdivuhodné je, když skočí do ohně pro cizí dítě.
 
Kdypak v každém dítěti budeme vidět Ježíšova sourozence a kdy bude platit, že život je nedotknutelný? Jistě, že platí: „bližší košile než kabát“, ale Ježíš nás učí úctě ke každému životu.
 
Je snadné okuřovat ostatky tří králů v katedrále v Kolíně nad Rýnem (i kdyby byly pravé), je snadnější podkuřovat vládcům než chránit bezbranné a ohrožené děti a usvědčovat mocné z hříchu (jako třeba Jan Baptista nebo Ježíš).   
Je snadné zpívat koledy a myslet si, jak my bychom samozřejmě Ježíškovi přinesli kdeco. Koledy se zpívají po staletí, ale stále nám nedochází, že zabíjené děti jsou Ježíšovi sourozenci. V Osvětimi bylo zavražděno půl miliónu dětí. Nevím kolik dětí zahynulo při odsunu Sudetských Němců. Zlikvidované děti v pravoslavném Rusku za dob bolševiků raději nepřipomínat. Kdo ví, kolik děti zahynulo za poslední rok na Ukrajině nebo v Islámských státech?
Bůh neváží jinak vraždu židovských nebo křesťanských dětí než vraždění ostatních dětí.
 
Židé se už dávno rozhodli chránit děti. Každé dítě narozené židovské mamince je židem. To my jsme přesně rozlišovali děti z lože manželského nebo nemanželského. V kostele se neříkalo, že zbožní lidé P. Marii pomlouvali: „Ta se musela vdávat!“
Mnohokrát jsem podobné pomluvy slyšel. Hřích je hřích, ale každého děcka a každé maminky si máme vážit. Zbožní zbabělci si troufnou na těhotnou nevěstu! Ale zastat se třeba šikanovaného děcka proti rodičům už nesvedou.
Pomluva je snazší než modlitba za dítě i matku, nebo nabídnutí pomoci.
„Pohoršení“ slušných lidí z cizího hříchu častokráte přispělo k potratům nebo i zabití dítěte.

 

Je snadnější se hluboce uklánět před svatostánkem než uvěřit, že každý pokřtěný patří do Nového Ježíšova Těla, které Duch boží vytváří křtem a znovu se potvrzuje při každém slavení Večeře Páně (manželské smlouvy Mesiáše se svým lidem

). 

 

Každý si může přečíst varování apoštola, že upírat někomu patřičnost ke Kristu, je smrtelně nebezpečné.

„Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o (nové) tělo Páně (které vytváří všichni pokřtění), jí a pije sám sobě odsouzení. /5     

To jsou nesmírně závažná slova. Večeře Páně je hostinou hříšníků, ale běda tomu, kdo upozornění nedbá.   (Znovu o tom budeme letos víc mluvit.

       Za chvíli budeme číst pastýřský list k letošnímu roku Eucharistie od našeho pana biskupa.)

 

Ježíš neříká: „Klanějte se, klečte“, ale: „Mějte úctu k druhým!“

 

Je snadnější horlit pro „náboženskou“ nebo „eucharistickou úctu“, než se prorocky zastávat ponižovaných a pronásledovaných.

 

Pokřtění patří do „Nového Ježíšova Těla“. Přesto, že jsme všichni hříšní.

Ale i nepokřtění jsou božími dětmi. Bůh žádné nevlastní děti nemá!

Mudrci z východu nebyli pokřtění.

 

V židovském Midraši se říká: „Svatý, budiž požehnán, řekl lidu Izraele: ,Pokud se každou sobotu shromáždíte ve svých synagógách a studovnách, k promýšlení Tóry, bude to, jako byste mě korunovali.´“

 

Mudrcům učarovala moudrost hebrejské bible. Promýšleli slovo boží. Věděli proč a za kým se do Betléma vydali.

 

Promýšlet Písmo je tedy Bohu nad jiné milé. Bůh nám nabídl své přátelství; touží po tom, abychom si spolu rozuměli. Nechce, abychom byli nevzdělanými dětmi, natož hloupoučkou nevěstou.

Promýšlet slovo boží, snažit se Bohu porozumět, je tedy jako bychom Boha korunovali. Nějaké korunovace Paládia země české zlatými korunkami nebo jiných sošek, Pána Boha nezajímá, není hračička.      To si může každý spočítat.

Bůh nás – křesťany – nechce v poznání, porozumění a moudrosti o nic šidit! Nešiďme tedy sami sebe. 

 

------------------------------

Poznámky:

                  /1     Učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: "Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!"

 Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?

 Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s

 nimi své syny i vnuky. (Dt 4,5-9)

       Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: „Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh“. (Za 8,23)

 

       Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,13-16)

 

                  /2     Pro nás – západní lidi – je důležité co nejpřesnější popis faktů, jak co bylo (nejlépe fotografický nebo filmový záznam).

Orientálce zajímá především smysl události. Aby smysl vynikl, některé věci vypustí, jiné zvětší nebo dokonce přidá. Nám se to zdá jako zkreslení nebo alespoň přehánění.

Písmo, včetně evangelia, nejsou především historickým záznamem, natož policejním protokolem. Jsou vyučovací lekcí, jsou spíše poetickým vyprávěním (poezie je hlubším vyjádřením). Vzpomeňme na: „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem

.“

Obraz je výpovědí vnitřního prožitku malíře, ten fotografie nemůže zprostředkovat. Např. barva, kterou malíř použil, nemusí odpovídat barvě, kterou zobrazovaná věc měla, vypovídá o něčem jiném.

 

                  /3     Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

 Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

(Mt 13,44-46)

 

                  /4     Na Nový rok televize uváděla rozhovor pana kardinála s V. Klausem. Proč pan kardinál ministruje bohorovnému Klausovi? Je mi z toho smutno. S

 Klausem přece nejde mluvit ani o Magnificat P. Marie, ani o Desateru, ani o Pánu Ježíši, ani o moudrosti, ani o Putinově zločinné okupaci Krymu a válečném přepadení Ukrajiny, ani o umírání a smrti, ani o podobenství o posledním soudu: „Byl jsem hladový, na cestě (i jako utečenec) a ujali jste se mě …“.

Pan kardinál několikrát veřejně tvrdil, že je přítelem Václava Havla, ale nemá odvahu se ho proti pomlouvání V. Klause a M. Zemana zastat.

Nestačí nám stydět se za poslední dva presidenty?

Povídání s Klausem je povrchní a pohoršující. Proč si pan kardinál raději neodpočine, aby se při kázání vystříhal teologických chyb (např. v Novoročním pastýřském listu: „Dovolte, abych … prosil všemohoucího Boha …,  aby

na přímluvu Paladia země České a našich svatých ochránců země žehnal a chránil naše rodiny, všechny naše spoluobčany a celou naši krásnou vlast.“)

Pan kardinál byl odborným asistentem na biblické katedře, má jít příkladem kněžím a má v kázáních důsledně vysvětlovat biblický text.

 

                  /5     Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.

Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o (nové) tělo Páně (které vytváří všichni pokřtění), jí a pije sám sobě odsouzení.       Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.

Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. (1 K 11,23-32)