Svátek Ponoření Pána

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 42,1-7; Sk 10,34-38; Mk 1,6b-11
Datum: 11. 1. 2015
Izaiáš mluví o Božím služebníkovi.
Kdo je božím „otrokem“? Izrael? Mesiáš?
Zajisté, že i Izrael (předježíšovský i poježíšovský).
Mesiášův program jsme přijali za svůj. Proto je důležité si jej pozorně pročíst, promyslet a uložit do srdce – místa našeho chtění, vůle (láska je především úsilí). I tento text vylučuje nesnášenlivost, odsuzování druhých i náboženský fanatismus.
Která slova bychom si vybrali jako klíčová?
Duch, právo, prostředník smlouvy, světlo, svoboda – to vše patří k životodárným a osvobozujícím hodnotám. Jejich společným jmenovatelem je milosrdenství.     
 
Ekumenický překlad uvádí: „Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti … ; dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. (Iz 42,6-7)
 
K druhému čtení.
Čteme-li Písmo souvisle, objevíme, že i svatý Petr uměl některá Ježíšova slova opakovat, ale neměl je promyšlená. Ježíš se přece ve svém milosrdenství věnoval i pohanům a apoštoly vysloveně mezi pohany poslal!  Je překvapivé, že to Petrovi léta nedocházelo a že se apoštolové k pohanům nevydávali. Vlastně museli k tomu být dotlačeni. (Už jsme o tom kdysi dost mluvili.)
U toho si všimněme, že nestačí jen přijmout Ducha svatého. Svátosti a požehnání nepracují jako lék
(bolí-li nás hlava, vezmeme si prášek, když bolest nepřestává, vezmeme si další prášek). Nepracujeme-li s božímu dary, leží v nás ladem. Odříkáme-li Otčenáš, aniž bychom ho promysleli a nechali se jím někam pohnout, nepomůže nám dalších sto Otčenášů. Naopak, propadáme se do falešného pohanského způsobu modliteb. Pak jako křesťan propadám z Ježíšova vyučování o modlitbě. /1
S přijímáním svátostí  je to stejné.
Apoštolové nedostávali od Ježíše při vyučování jen samé jedničky.
(Kéž bychom měli odvahu ptát se, jaké „známky“ dostáváme od Ježíše my.)
 
K evangeliu. /2
Jan nebyl Křtitel a Ježíš nebyl pokřtěn. /3
Ježíš se nechal od Jana ponořit do Jordánu, aby i pro budoucnost potvrdil Janovo poslání.
 
Ježíš začal učit stejně jako Jan: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Obraťte se a věřte evangeliu." (Mk 1,15 ). /4
 
„Bůh se nad námi znovu smilovává, vyhlašuje „Milostivé léto Páně“, vyhlašuje „amnestii“ (odpuštění). /5
Právě proto, že Bůh vyhlašuje „milostivé léto“, lze se ke komu obrátit. (Není-li vyhlášen grant na opravy památek, nemůžeme žádat o grant, o příspěvek na opravu kostela.)
 
Řekl jsem, že Ježíš potvrdil i pro budoucnost Janovo poslání.
Obrácení se pro Ježíšovy učedníky není jednorázovým aktem, ale stává se nám celoživotním procesem – obracením se k Bohu. Nestačí se učesat jednou, každý den znovu stojíme před zrcadlem. Ježíšův učedník si porovnává své jednání, způsob myšlení a mluvení s Ježíšem.
 
Každý svátek je pro nás obdarováním. Má-li maminka svátek, celá rodina oslavuje, že má maminku.
Ježíš přišel pro nás. To je velký důvod ke slavení. Zároveň se ptáme, co by mu udělalo radost?
Před týdnem jsme si říkali o božím přání: „Pokud se každou sobotu shromáždíte ve svých synagógách a studovnách k promýšlení Tóry, bude to, jako byste mě korunovali.“
To chceme, samozřejmě s Biblí v ruce.
 
Náš křest jsou narozeniny Ježíšových učedníků. Dnes slavíme bohatství svého křtu! 
 
Ten, komu zásadně vadí zlo, kdo hledá, jak se mu nepoddávat a bránit druhé, kdo ví o Boží nabídce záchrany, koho Ježíš zaujal tím, že „hasí to, co ho samotného nepálí“, kdo touží stát se Ježíšovým učedníkem, prochází „Janovým rituálem ponoření“. – Vyznává, že je hříšník, na kterého se sápe zlo, aby ho stáhlo ke dnu. Ví, že se sám nezachrání. Ví, že Bůh je silnější než největší zlo.
Ten se nechá „ponořit“, vložit do Ducha Božího.
„Já tě křtím ve jméno Otce, Syna i Ducha božího.“ Já tě ponořuji do lásky boží. Bůh tě chová ve své náruči, v náruči Otce, Syna i Ducha božího.
 
Je nám drahé, že smíme být Ježíšovými učedníky. Můžeme růst do jeho podoby.
Křtem se nám tato možnost otevřela a my jsme se vydali na cestu.
Každému hříšníkovi Ježíš nabízí svou otevřenou náruč. (Základním obřadem je křest dospělého.) /6

 

Izraelita ví, že obřízkou patří do království kněží, má volný přístup k Bohu. Ví, že všude, kde se nachází, tam je s ním Bůh.

Od Jákoba víme, že Bůh s námi bydlí u nás doma. (Bůh nepřebývá v chrámech, co by tam dělal?)

My od křtu víme, že máme trvalé místo v Boží náruči.

 

Ježíš nespadl z nebe jako meteorit. Je božím synem, ale také je nekrásnějším plodem izraelského lidu.  Izrael je Hospodinem pěstován a šlechtěn jako vinná réva. Ježíšův život přinesl jedinečnou úrodu (co do jakosti i množství). „Jeho víno, jež už smíme navždy pít, může mít třeba název: „Milostivé léto Páně“. Kdo nám může nabídnout něco lepšího? 

 

Ježíš, jeho předkové i jeho přátelé byli formováni, pěstováni Tórou. Na náboženskou židovskou kulturu jsme byli naroubováni my křesťané. Z kořenů Hebrejské Bible sajeme životodárnou mízu slova Božího. 

Proto jsme si na Nový rok povídali o významu obřízky. Říkali jsme si, že bez pochopení obřízky nepochopíme smysl, velikost a drahocennou cenu křtu.

Izraelita nosí na svém těle znamení obřízky jako pečeť smlouvy s Hospodinem. Obřízka vedle cicit, tfilin (modlitební řemínky) a slavení soboty je viditelným znamení příslušnosti ke královskému kněžství. /7

 

Žid zná nazpaměť slavné ujednání mezi Hospodinem a Izraelem:

„Izraeli, tys prohlásil při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat.

 A Hospodin prohlásil tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím …  a on tě vyvýší nade všechny pronárody. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina.“ (Srv. Dt 26,16-19)

 

Skoro lituji, že apoštolové obřízku zrušili. Nedovedu posoudit, zda to bylo lepší …

 

Důležité ale je, abychom se nešidili, abychom znali význam obřízky a tím vlastní cenu před Bohem.  Jsme dědicové Izraele.

 

Jan řekl: „Já jsem vás ponořoval jen do vody, ale Mesiáš vás bude ponořovat do ohně a ho Božího ducha.“

Ježíš nás ponořuje do ohně své lásky, aby všechny nečistoty vyplavaly na povrch a mohli jsme jich být zbaveni. Sami se ochotně vystavujeme Ježíšovu tříbení – proto říkáme, že naše „obracení se“ k

 Ježíši, je trvalou prací na budování své osobnosti.

 

Říkali jsme si, jakým znamením je prolitá krev nevěsty při svatbě a jakým znamením je prolitá krev chlapců při obřízce, při vstupu do dospělosti. (viz Poznámky k 1. lednu 2015)

 

Při uzavírání manželství s Bohem už nekrvácí naše tělo, ale Ježíš kvůli nám a pro nás vykrvácel.

Při Ježíšově Hostině Ježíš vylévá svou krev. Ne na usmíření božího hněvu.

Ježíš vylévá svou krev do našeho srdce. 

My máme nemocnou krev, my jsme chudokrevní a Ježíš nám dává transfůzi svého ducha (krev je v biblické řeči obrazem Ducha).

Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." (Lk 23,46)  

A hned po vzkříšení Ježíš vyhledal své přátele (kteří se jako přátelé nezachovali):

„Pokoj vám. …

Přijměte Ducha svatého. Odpouštím vám; odpouštějte jeden druhému.“  (Srv. J 20,19-22) /8

 

Ježíšovi jsme zničili, zmordovali tělo až k smrti, ale jeho duchu obětavosti jsme nezabránili, aby nás miloval láskou věčnou.

„Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10,17-18)

 

Izraelita ví, že Hospodin je jeho Otcem a Matkou!

 

Ježíš nám vše dořekl, dovyprávěl.

Řekl: „Bůh je Otcem a Matkou všech lidí. A každý člověk je dítětem božím. Bůh nemá nějaké nevlastní děti. Vy všichni jste sestry a bratři.“

Každý člověk má své rodiče. Litujeme děti, které se jich nedopátraly. Podobně někteří lidé nevědí o milující náručí boží.

Ježíš si přeje, aby se nikdo necítil opuštěný, sám. Aby nikdo neživořil bez milující náruče a nikdo si nepřipadal jako opuštěný sirotek. /9

 

Od svého křtu tedy víme, že jsme z královského rodu.

Ježíš nám dává moc stát se božími dětmi: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (J 1,12-13)

 

Ježíš nám svým příkladem ukazuje jednání božího Syna. Takovým životem budeme Bohu dělat velkou radost.

K tomu nám Ježíš nabízí velkou posilu. Nabízí nám životní moudrost, své přátelství.

A Hostinu svého stolu. Z tohoto bohatství můžeme růst do Ježíšovy podoby.

 

Od křtu slyšíme, že i každému z nás Bůh říká: „Ty jsi moje milovaná dcera, ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení!“

Křtem začalo naše přátelství a při každé Večeři Páně znovu a znovu slavíme manželství Boha s námi.

Nemůžeme se té krásy nasytit.

Bůh nás nerozmazluje, ale vymazluje.

Kdo je milován, může dobře růst a prospívat. Platí to o lásce rodičovské natož o lásce Boží.

 

-------------------------------

Poznámka:

                  /1     Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Mt 6,7)  

 

                  /2     Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás ponořoval do vody, ale on vás bude ponořovat do Ducha svatého.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana ponořit do Jordánu. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“

 

               /3     Ježíš Mesiášem je. Jeho učedníci se od křtu začínají čím dál víc podobat Mesiáši – následují-li ho. 

 

                  /4     „Věřte evangeliu“ znamená „ověřte si hodnověrnost této dobré zprávy“. Jak si to měli ověřovat? Znameními, které konal: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:

 ,Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Mt 11,4-6)

To je naplnění proroctví Izaiáše:

         „Bůh vás přijde zachránit. Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině

.“ (Iz 35,4b-6)

         „Duch Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění,

 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící,

pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k jeho oslavě. (Iz 61,1-3)

 

 

                  /5     V milostivém roku se odpouštěly dluhy, vracel se majetek: domy a polnosti, otroci (i pohanští) byli propouštěni na svobodu. Mesiáš přichází s

 „milostivým létem“, hříšníci – i pohanští – mají novou příležitost (hříšník je otrokem hříchu).

 

                  /6     Dítě smíme křtít jen při splnění určitých podmínek. Zatímco dospělý je křtěn, biřmován a je pozván ke Stolu Páně, dítě projde těmito kroky postupně

  během roků.

 

                  /7     Znamení obřízky je samozřejmě skryto očím druhých lidí, aby se nikdo nemohl předvádět svou „zbožností“.

Připomeňme si: „Farizeové všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně (cicit), mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách,

 líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.

 A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.

 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,5-12)

(My si umíme poradit, nosíme na prsou velké kříže a používáme tituly, které v evangeliu nejsou.) 

 

                  /8     „Já vám dávám svůj pokoj, šálom. Takový pokoj vám nikdo na světě dát nemůže.“

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.“ (J 14,27)

(Nikdo nemůže odpouštět jiné hříchy, než ty, které byly spáchány na něm, nemůžeme odpouštět za druhého. Jen Bůh může odpouštět všechny hříchy, protože jen on je ochoten se ujmout obě

ti i pachatele.) 

 

                  /9     Někteří lidé se věnují opuštěným psům nebo kočkám.

Nás posílá Ježíš (římský biskup František to opakuje) k lidem, kteří si zoufale myslí, že jsou na život sami.