3. neděle „čtyřicetidenní“ (postní)

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Ex 20,1-17; 1 Kor 1,22-25; J 2,13-25
Datum: 8. 3. 2015
Velikonoce jsou pro židy a křesťany svátky milosrdenství a svobody lidu božího. Připravujeme se. /1
 
Kdo si dá práci s hledáním porozumění biblickému textu, je vrchovatě odměněn.
Po dvě biblické hodiny (mimo těch v dřívějších letech) jsme uvažovali nad zkouškou Abraháma ...
A co pro nás znamenají slova: „Ty, který jsi na nebesích“? /2
 
V prvním čtení čteme Desatero z lekcionáře: „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání …“ V Bibli je to jinak …    My často vyučujeme náboženství z druhého konce. (Vyučujeme děti, dospělé už ne, a začínáme příkazy a zákazy.)
 
Bible nejprve na příbězích ukazuje velikou péči Hospodina k Izraeli a řadu záchranných činů v situacích, ve kterých Izrael neměl – z lidského pohledu – nejmenší naději na záchranu.
 
Jako je srdce dítěte poznamenané rodičovskou láskou, tak je Izrael poznamenán péčí Hospodina, zasažen jeho milosrdným dotykem a záchranou.
     Hospodin říká Izraeli: „Budu tě těšit jako maminka těší své dítě (maminka dítě kojí, chová, utěšuje, pečuje o ně …)  budu o tebe pečovat jako otec o svého synáčka (táta se sklání ke svému synu, hraje si s ním, učí ho, bere ho s sebou na všelijaké výpravy, chrání ho před nebezpečím a zachraňuje ze smrtelného ohrožení).
Kdo zažije dobré rodiče, nechtěl by je vyměnit za jiné. Je jejich péčí navždy ovlivněn a nasměrován, poznamenán.
     Hospodin říká Izraeli: „Jako je nevěsta okouzlena dobrým a statečným ženichem, tak budeš uchvácen mnou – vybral jsem si tě za svou snoubenku.“
Izrael dobře ví, že není urozenou nevěstou, byl původně pohankou, „holkou z ulice“ (ví to, vždyť těmto sklonům dokonce občas propadá – smilní s cizími bohy). Izrael si (někdy) váží toho, že Ženich své manželce pomáhá, aby se dostala na úroveň „první dámy“.
     S vděčností a hrdostí Izrael přijal manželskou smlouvu nabídnutou Ženichem.
 
„Manželská smlouva je prohlášením Hospodina: „Jsi mou nevěstou. Manželkou Jediného“. („Jediný“ je jméno boží.)
Tak Bible popisuje jednání Boha s Izraelem.
 
Ten, kdo slyší Boží hlas a vydá se na cestu záchrany a života, „vychází z Egypta“, staví se (s Bohem a bratřími) proti zlu a do zachraňování smrtelně nemocného světa.
Kdo přijímá boží přátelství, kdo se nechává vyučovat a formovat  Boží péčí, ten smí patřit do lidu božího a do království kněží. Na přátelství Boha odpovídá – vstupuje do boží služby svatu.
Je životním vyznavačem božího Jména (životního programu).
Váží si závratného štěstí být Nevěstou.
 
Poznámka k výchově našich děti: Vyrůstají-li děti v ovzduší důvěry, slouží-li jim rodiče, vidí-li děti na rodičích křesťanskou kulturu života, způsob jednání těch, kteří mají v žilách královskou krev, nechávají-li se vést Ježíšovým duchem (v Bibli je krev jedním z obrazů ducha), zakouší-li tuto krásu, pak mají otevřenou cestu k vydání se na cestu s Bohem.
(Děti šlechticů a židovské děti, které vědí, že jsou z královského rodu, jsou na své duchovní bohatství hrdí. Svého predikátu, urozenosti, šlechtictví – jako způsobu jednání – se nezříkají. „Umí je nosit.“
 
Součástí manželské smlouvy je Desatero. (Ta smlouva je nerovná, Bůh slibuje Izraeli mnoho a Izrael jen to, že se bude jako Nevěsta chovat.)
Desatero v Bibli začíná slovy: „Já jsem vás vysvobodil ze smrtelného ohrožení a otroctví. Vždy vás budu zachraňovat ze zla.“
 
Utéci z koncentráku vyžaduje velkou odvahu. /3
Ti, kteří měli odvahu odejít, na vlastní kůži zažili (až na cestě ke svobodě) slitování, pomoc, věrnost a velkorysost svého zachránce.
(Objevit, poznat přítele, partnera,  může jen ten, který mu naslouchá a vydá se s ním na společnou cestu.)
 
Desatero je v Bibli vyslovené jinak než jak ho říkáme my.
 
Nabízím vám překlad Desatera biblisty Doc. Jiřího Beneše, žáka Prof. Jana Hellera.
 
       Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory:
„Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“  
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“

                                                                                                                       (Ex 19,3-6.8)  

„Já Hospodin, tvůj Bůh; (který) tě vyvádím z domu otroctví.

(Proto):

–  pro tebe neexistuje bůh cizích. Nečiníš si žádný obraz toho, co je na nebesích nahoře, na zemi ani v moři. Neklaníš se jim a nesloužíš jim. 

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Dohlížím na vinu otců na synech

do třetího i čtvrtého pokolení těch (aby se z vin co nejdříve uzdravili) a prokazuji

milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

-  neneseš jméno „Hospodin je Bůh tvůj“ nadarmo, protože takého Bůh neočistí.

-  pamatuj na den šabat pro jeho svatost. Šest dní sloužíš a vykonáváš své poslání. …

       Proto žehná Hospodin šabat a činí jej svatým. …

-  Važ si svého otce a matky své, aby se prodloužily dna tvé na zemi, kterou Hospo-

        din Bůh tvůj dává tobě.

- nezabíjíš. 

- nesmilníš.

- nekradeš.

- nevydáváš proti svému bližnímu křivé svědectví.

- nedychtíš po ženě svého bližního, netoužíš po domě svého bližního …

       a všem, co je bližního tvého.“                                                          (Ex 20,1-17)

 

„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům

a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek

na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“    (Dt 6,4-9/5

 

- – - – -  – - – - – -

 

Tento text vám nevnucuji. Pro někoho je náročné cokoliv v náboženství měnit (každou změnou se cítí ohrožen, protože si myslí, že už je dobrým učedníkem, že už /skoro/ vše zná).

 

Znovu připomenu: Bůh nemluví k malým dětem, ale k dospělým. Izrael není holčičkou, ale lidem, který už má něco za sebou, určité neblahé životní zkušenosti a selhání. Troskotajícímu lid

u nabízí Hospodin pomoc a svou ruku k manželství.  

„Jsi mou nevěstou (nic ti nechybí, zahrnuji tě vším, proto nepokukuješ po jiných milcích, neklaníš se žádným božstvům. Nehledáš jinou slávu (tvou slávou je, že jsi moje manželka!) Nic ti nechybí, nemáš potřebu si někde přikrádat a pošilhávat po něčem „lacinějším“.

(Nemáš jiných milenců a milenek, neuctíváš jejich obrázky! Žiješ pro náš vztah, neseš moje jméno.“

 

„Pokud se ti v něčem nedaří, hledej příčinu, řekl jsem ti na začátku, že nebudu mlčet, pokud budeš páchat nějaké zlo.“ 

 

Kdo má dobré manželství a rodinu, rád sdílí společné hodnoty.

Vidí-li děti dobrý vztah rodičů, jejich jednání, chování, kulturu rodiny a to, že Bůh je pro nás nejpřednějším rodinným přítelem a příjemnou a nejvyšší autoritou – mají otevřenou cestu k

 přijetí tohoto bohatství za své.

 

Tomu, kdo není takto zasažen láskou boží, tomu Desatero nic neříká, může mu připadat jako omezující. /4

I to dětem vysvětlujeme.

 

O Velikonocích Smlouvu Hospodina se svým lidem Ježíš inovoval, obnovil a obohatil bohatstvím své péče a obětavosti až na smrt a až za hrob. Milostivě ji nabídl i nám – původně pohanům.

 

Opět a opět si můžeme krásu a bohatství této Smlouvy užívat.

 

K evangeliu.

O vyhnání obchodníků z nádvoří pohanů čteme každý rok. Mnohokráte jsme mluvili o užitečné možnosti koupit si beránka nebo vyměnit „košer“ peníze …

 

Kdo přemýšlí, uzná, že si potřebujeme dávat bdělý pozor na sklon obchodovat s Bohem.

(Nahrazení vztahu k Bohu a lidem nabízejí „možností“ odpustků a dalších katolických pojišťoven.

Tento týden zase přišla výzva: „Sejde-li se tolik a tolik modliteb, Bůh učiní to a to.“)

 

Vyhnání kupců by nebylo zapsáno v evangeliu, kdyby nebylo varováním pro nás. Každý můžeme prosit Ježíše, aby nám pomohl najít, v čem naše zbožnost neladí s jeho zbožností.

 

Ježíš chce přebývat v nás a uprostřed nás. Není jiného příbytku božího, jiného chrámu.

 

O 4. neděli mezidobí, jsme četli o vyhnání nečistého ducha z postiženého. Řecký text evangelia mluví o démonu.

Každý má vědět, zda v něm (v jeho domě) přebývají nějací démoni.

V druhých vidíme a rozpoznáváme démony snadněji než na sobě. Víme, jací démoni ovládali Hitlera, Stalina, dnešní politiky nebo naše známé. 

Apoštolové nám pokorně a poctivě dávají nahlédnout do svého vnitřního života, i jejich démony můžeme pojmenovat.

Tento týden jsem viděl, jak moje příbuzná nepřiměřeně vztekle a ošklivě reagovala. Hned jsem se hrozil ze sebe. Vím o svých démonech, nejhorší ve mně je démon hněvu. To není na exorcismus, ale na vlastní poctivou tvrdou práci na sobě.

Na co nepřiměřeně reagujeme?

Někdo má v sobě démona žárlivosti, lakoty, někoho jeho démon straší, jiného popuzuje k farizejství, povýšeností, chtivosti, pohrdání, pýchy …

 

Chceme se připravit na Velikonoce, chceme zase o něco lépe zkulturnit, změnit a připravit „svůj dům“ k přebývání Ježíše.

Ježíš nikde a nikoho nevyzývá: „Klaněj se mi.“ Chce být s námi a bratřími „jedno tělo a jedna duše“ – tak Bůh mluví o manželství lidí a o manželství svém s námi lidmi.

 

Žité Desatero má krásnou sílu DEKLARACE, která nás povznáší a těší.

Manželská smlouva Hospodina s námi nás naplňuje radostí a hrdostí.

-------------------------------

Poznámky:

                  /1     V židovském velikonočním vyprávění se mluví  o čtyřech různých synech, kteří se ptají každý po svém na smysl Velikonoc: moudrý, zlý, prostoduchý a ten, který se už ani neumí ptát.   

- Moudrý se ptá na různá přikázání. Tomu se třeba vysvětlit všechna přikázání o velikonoční večeři – pesachu. 

- Zlý se od slavnostně stolující obce distancuje a ptá se, proč se utrácí tolik peněz. Někdo by mu měl vyrazit zuby a říci: „Lidé jako ty by neměli být spaseni.“

- Prostoduchý se ptá jen na to, co se tu slaví. Mělo by se mu dostat odpovědi, že se děkuje Bohu za záchranu.

- Poslední se ptát neumí, takže se neptá na nic. Měla by se mu vštěpovat různá vyprávění od začátku do konce.

- Vedle těchto čtyř synů se často zmiňuje ještě pátý – nepřítomný.

Čtyři synové bývají přirovnáváni ke čtyřem generacím. Moudrý symbolizuje Židy na konci 19. a na začátku 20. století, když dodržovali židovské tradice. S

 počátkem asimilace nastupuje generace zlého, který se ptá, k čemu jsou náboženské rituály vlastně dobré. Děti tak přestávají základům náboženství rozumět a jako generace prostoduchých se jen ptají, co vlastně to náboženství je. Jejich potomci už praktikování náboženství vůbec nezažili, a nejsou proto schopni se na něco zeptat.   

                                                                                                    (Mark Stern, Svátky v životě židů)

 

                  /2     V Poznámkách před týdnem  o Abrahámově oběti jsem úmyslně nejprve mluvil o zákazu lidských obětí, protože je nemáme vyřešené. Ani Ježíšovu oběť.

(Někdo např. říká, že Bůh nepřijal Abrahámovu oběť, až Ježíšovu oběť přijal.) Bůh má úctu k životu jako nikdo z nás! Lidské oběti si nepřeje!   

Už uvozující věta říká: „… Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet.“Abrahám se spolehl na Hospodina v nejvýše krajní situaci. Svěřil se do jeho rukou

– ne slepě, a očekával řešení.

Zkušenost Abraháma, Mojžíše, Davida, Jáel, Júdit … je pro nás životně důležitá, pokud bereme vztah s Bohem vážně (český Bivoj je jen pověstí).

Při vybírání parašutistů k popravě R. Heydricha se někteří dobrovolně hlásili. Čurda nebyl uvážlivý ani bohabojný.

Dobrá zkušenost druhých s Bohem nás směřuje k důvěře Bohu. Toužíme po moudré a milující autoritě.

       V dobách zkoušek a ohrožení nemá být člověk opatrnický a zdrženlivý; je-li ve hře existence a zánik člověka nebo nějakého lidského společenství,  je neutralita (natož lhostejnost a zbabělost) zločinem!

(To platí i o současné situaci na Ukrajině.) 

 

                  /3     Farao byl tvrdší a tvrdší k hebrejským otrokům (srv. Ex 5. kap.).

Velitelé koncentračních táborů krutě a exemplárně trestají ty, kteří se pokusí o útěk. Dokonce z vězňů vytvářejí rukojmí. (Za uprchlého vězně velitel Osvětimi odsoudil k

 pomalé smrti hladem10 vězňů. V Gulagu po útěků vězně býval někdy popraven každý pátý vězeň.)

 

                  /4     I některý president řekne, proč bych neměl lhát, podvádět?

Jiný, proč bych si neměl zabírat další území, proč nezabíjet své kritiky?

 

                  /5     Naříkám, že jsem se dostal k tomuto překladu až nedávno. Vesnický farář je jako máma v domácnosti – nemá mnoho času na studium. Nebudu věčně naříkat, že nám v

 semináři mnoho neřekli, ale naříkám, že naše česká katolická církev nepečuje o slovo boží.

Ekumenismus si představuji jako společnou práci pro porozumění Slovu božímu. (Víra je ze slyšení, říká apoštol.) Máme jeden druhého čím se vzájemně obdarovávat.