Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz

Datum: 5. 4. 2015
Při velikonoční vigilii čteme perly z biblických textů … (Samozřejmě, že tyto úryvky přinesou větší užitek, těm, kteří už znají souvislosti, a popisovanou událostí se už víc zabývali.)
 
Máme pádné důvody k důvěře Bohu, i zkušenosti našich předků s Bohem mohou být do nějaké míry naším bohatstvím.
 
Protože o Velikonocích často křtíme, nabízím komentář ke křtu. (Duchovní mají povinnost průběh slavení svátostí komentovat.)
 
Požádá-li nás někdo o pokřtění v naší farnosti, je to pro nás ctí. Těší nás to.
Děkujeme těm, kteří jim krásu Boha ukázali.
 
Spolu s katechumeny se my všichni můžeme opět odříci zlého a vyznat svou víru. Obnovou křtu vrcholí – z naší strany slavení Velikonoc.
Opět tak potvrzujeme své životní zasvěcení Božímu království přicházejícímu skrze Ježíše Krista.
 
Modlíme se: „Bože, raduješ se, žijeme-li podle tvé moudrosti. Rád s námi slavíš. I tebe těší, že máme jeden druhého. My máme tebe a své drahé. A ty máš nás. 
Vážíme si, žes s námi uzavřel manželskou smlouvu. Prohlásil jsi: 
‚Budu o vás tak pečovat, že si mě zamilujete celým svým srdcem.
Zasvětil jsem se vám, budete mým lidem, královským kněžstvem.
Budete mou chválou, věhlasem a okrasou.
Dáte-li na má slova, bude se vám dobře dařit.
Budete požehnáním pro druhé.‘
Ta slova nám jsou drahá a nosíme je ve svém srdci.
Na tvé přátelství, Bože, se snažíme odpovídat svým přátelstvím.
Každému přejeme, aby tvé přátelství poznal.“ 
 
Proto katechumeny uvádíme do křesťanského způsobu života.
Celou dobu přípravy na Velikonoce jsme na katechumeny mysleli v modlitbách.
 
Při křestním obřadu katechumeni a my, dříve pokřtění s nimi, odpovídáme na otázky křestního zasvěcení.  /1
 
Když jsme se k Bohu otočili zády a sešli z cesty k životu, Bůh nám přesto nabídl svou pomoc a další přátelství. Dal nám slovo, že nás bude vždy zachraňovat ze zla.
Vážíme si toho, že smíme patřit do Boží rodiny. Povznáší nás, že jsme se ocitli uprostřed tvých krásných osobností. To si připomínáme při slavení křtu zpěvem litanií ke všem svatým. 
Uprostřed tak významného zástupu svědků se k Bohu obracíme. 
Slavením svátostí se setkáváme s Kristem skrze smluvená znamení.
Při křtu nám k tomu slouží voda a vůně oleje.
 
Voda patří mezi základní životodárné živly.
Ve vodě zřejmě život začal, vše živé bez vody hyne. Voda zachraňuje, občerstvuje i očišťuje.
Naopak nespoutaná a ničící voda povodně, divokého příboje, je nám obrazem zla.
Ale Bůh je Pánem nade vším. Každému nabízí záchranu ze zla.
Noe a jeho lidé byli – díky Bohu – zachráněni před potopou.
Když Hospodin svůj lid vyváděl z egyptského otroctví, provedl ho Rudým mořem.
Jan Baptista na břehu Jordánu vyzýval hříšníky k obrácení. Sestupovali do rozvodněné řeky, vyznávali své hříchy a prosili Boha o záchranu. A Jan je vytahoval na pevný břeh, aby věděli, že s tebou, Bože, mohou i nadále počítat.
 
Při žehnání vody prosíme Boha, aby nám voda byla znamením jeho zachraňující moci.
Jako voda přináší život, tak Boží Syn zachraňuje nás – topící se v hříchu. 
Získal si naše srdce a my se mu chceme podobat.
Ježíš nás svým přátelstvím uvádí a zasvěcuje do nového způsobu života, do nového přístupu k druhým.
 
Než katechumeny křtíme, společně s nimi děkujeme Bohu za jeho zájem o nás hříšné. Vždyť Bůh nám při křtu otvírá pramen nového života a ujišťuje nás, že jsme jeho milovanými dcerami a syny.
Děkujeme Bohu, že ve svém Synu Ježíši Kristu zachraňuje ty, kdo jsou ponořeni do vody
a do Ducha svatého, aby byli jeho lidem.

Do našeho srdce vlévá svou lásku, svatého Ducha a dává nám svou svobodu a svůj mír.

Nás pokřtěné pak posílá všem lidem ohlašovat dobrou zprávu o přátelství božím.

 

Víra je důvěřujícím vztahem. Má růst, ale také může slábnout nebo umřít.

Víme, proč Bohu důvěřujeme, proto se ptáme katechumenů (i sebe samých – nás pokřtěných), zda chceme  důvěřovat Bohu, Stvořiteli nebe i země.

Přesvědčili jsme se, že Ježíš pozvedá padlé, uzdravuje nemocné, odpouští hříšníkům,

dal za nás život, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově.

Kdo chce, může se na něj v životě spolehnout.

Duch svatý nás uvádí do porozumění Bohu a nabízí nám své dary – kdo chce, může mu důvěřovat.

 

Bůh o nás pečuje. Zlu se staví jako nikdo jiný. Nepřidávat se ke zlu a stavět se proti němu s Kristem vyžaduje rozhodnost a odvahu.

Při křtu katechumenů se jich (i sebe samých) ptáme, zda chceme žít ve svobodě dětí božích a zříkáme se proto hříchu.

Zda se i nadále chceme držet Krista, aby nás hřích nikdy neovládl, a zda se zříkáme všeho, co k němu láká.

S Kristem se proti zlu chceme stavět.

 

Bůh nám pomáhá přijmout sebe sama i druhé. Víme, jak to elegantně dělá, přátelství druhého – přátelství Boha teprve – nás ovlivňuje.

Tak si pokládáme důležité otázky:

  Chceme mít rádi sebe sama, jako nás miluje Bůh?

  Chcete po celý život pozemský a po celou věčnost milovat Boha celou svou bytostí  a své bližní jako sebe sama?

  Chceme s Kristem nést kus odpovědnost za dnešní svět?

  Chceme v dnešním světě být s ostatními křesťany světlem, kvasem a solí? 

 

Toto vše je naším bohatstvím, do něhož jsme křtem poprvé ponořeni.

 

Jan Baptista říkal: „Já jsem ponořoval jen do vody, ale Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha a do ohně.“ 

 

Víme, že voda je v Bibli dvojznačným obrazem:  obrazem zla i obrazem života.

Zlo nás může stáhnout úplně ke dnu.

Ale víme, že nás Bůh ze zla nejen zachraňuje, ale navíc nám nabízí svou náruč.

 

Křest je znamením Božího vysvobození ze zla a navíc nabídkou otevřené boží náruče, kterou smíme přijmout. Proto říkáme, že katechumena vkládáme (ponořujeme) do jména Otce, Syna i Ducha svatého.

Jedním z božích jmen je Náruč.

 

Křest dospělého je základní formou křtu (děti smíme křtít jen za určitých podmínek, jejich křest má také jinou formu).

 

Pokřtěný je Bohu vděčný za svou záchranu. Touží po tom, aby i jiní lidé objevili boží přátelství.

Při biřmování je pokřtěný vybaven pro zachraňování lidí, pro práci pro boží království.

Nejdříve celé shromáždění prosí Boha, aby čerstvě pokřtěným – ale i nám všem – daroval svého Ducha – Průvodce.

Ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky, a naplnil nás duchem úcty k Bohu. 

 

Ježíš je králem Pokoje.

Zatímco jinde poddaní sloužili králi, v Izraeli měl král sloužit svobodným izraelitům.

Vůně je v Bibli jedním z obrazů Ducha božího. Není vidět, ale působí příjemně a uzdravuje.

Izraelští králové nebyli korunováni, ale byli pomazáni vonným olejem – aby lidem jejich život voněl po Bohu. 

 

Bůh nás vysvobodil z hříchu (a i nadále nám záchranu od zla nabízí), dal nám nový život z vody a Ducha svatého, přijal nás do společenství svého lidu. A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i nás, neboť patříme ke Kristu navěky.

 

Pokřtěný je pak ovoněn vonným olejem – přijímá tím pečeť Ducha svatého – aby druhým lidem svým životem – voněl po Pánu Bohu.

 

Ve středověku se podle oděvu poznalo, kdo je král, šlechtic, duchovní, voják, měšťan nebo vesničan.

I v antické době platilo: „Šaty dělají člověka.“ Známe smysl biblického obrazu oděvu.

Známe zvyk prvních křesťanů oblékat při křtu nové, bílé roucho. 

Bůh z nás chce učinit nového člověka – křtem tato proměna začíná. Už víme, že jsme z královského rodu. I když se teprve učíme nové kultuře jednání, novou důstojnost už máme. Jejím znamením je také bílé roucho pokřtěného.

Ale my pokřtění víme, že ať už budeme mít na sobě jakýkoliv oděv, nebo budeme bez něj, chceme žít jako nový člověk, jako Kristovec. Chceme žít novou důstojností a být radostí i požeh

náním pro druhé.

 

Oheň je nádherným živlem; u ohně bylo bezpečno, shromažďovala se u něj rodina, na ohni se připravovalo jídlo …

Chápeme, proč si křesťané zvolili oheň a světlo za symbol Krista. Víme, proč a k čemu si dáváme na rodinný stůl nebo na Stůl Páně rozsvícené svíce.

Chceme chodit ve světle Kristově, chceme Kristovou moudrostí a jeho přátelstvím svítit lidem okolo sebe.

 

Toto všechno je bohatství křesťana. Do tohoto bohatství jsme byli křtem ponořeni, do něj jsme stále víc a víc zasvěcováni.

 

Dostalo se nám nového postavení. Ježíš je králem pro druhé. Jeho znakem je služba druhým. Vážíme si toho, že smíme patřit k Ježíšovým přátelům, že smíme patřit do Boží rodiny (je závratné, že ne jako dvořané u božího dvora, ale jako boží nevěsta).

Jedinou podmínkou je, abychom i druhým uznali stejnou důstojnost.

 

Znovu připomenu postavení pokřtěného:

-   Od křtu patří do království kněží (královské kněžství je větší než služebné kněžství).

-   Od křtu křesťan ví, že má trvalé místo v boží náruči.

-   Ví, že vším dobrým spolupracuje na dotváření světa a budování božího království.

-   Od křtu je spolupracovníkem Ježíšovým.

-   Každému pokřtěnému je svěřena v nějaké míře:

                   -  pastýřská péče (péče o druhé, např. o děti),

                   -  prorocká služba (má hájit čest boží a boží spravedlnost),

                   -  kněžská služba (má otevřený přístup k Bohu).

-   Pokřtěný má trvalé místo u stolu Ježíšovy hostiny a z titulu královského kněžství může číst slovo

          boží i při bohoslužbě.

-   Může podávat a přinášet Tělo a Krev Páně jiným.

-   Křtem dostal pověření ke zvěstování dobré zprávy: „Bůh o nás pečuje a je milostivý …“

-   Může a má slavit všechny svátosti.

-   Může dávat sám sebe v manželství druhému.

-   Může a má předávat život svým dětem, vzdělávat je a vychovávat. (Je pro své děti prvním božím    poslem, andělem.)

-   Smí a má svým dětem žehnat.  

-   Při slavení svátostí (včetně Večeře Páně) je každý (poučený) pokřtěný koncelebrantem (z titulu   královského kněžství při křtu).  

 

Všichni máme o Velikonocích co slavit …

 

Víme, jaké lidi Ježíš ke své službě světu potřebuje: otevřené, pružné, toužící po přátelství, poznání, pravdě a spravedlnosti, odvážné, obětavé, skromné, věrné … lidi se zdravým sebevědomím.

Chceme mezi takové patřit. 

 

(V příloze přikládám článek Martina Fendrycha.) /2

 

 

----------------------------

Poznámky:

                  /1     Co znamení slovo zasvětit? Někdo zasvětil život vědě, umění, sportu, manželce, dětem.

Zasvětit, znamená uvést, přivést k osvojení si způsobu života.

 

                  /2     Příloha:
Jste již mrtví, pokud nemilujete
http://nazory.aktualne.cz/komentare/papez-velikonocne-tweetuje-jste-jiz-mrtvi-pokud-nemilujete/r~a9c77170d6cc11e494a20025900fea04/