Slavnost Seslání Ducha sv.

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 16,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; Gal 5,16-25; J 15,26-27; J 16,12-15
Datum: 24. 5. 2015
Vylití Ducha v Jeruzalémě ze Skutků apoštolských je nám zdánlivě známá událost, ale pokud se někdo spokojí jen s úryvkem čteným v kostele, nic nepochopí.
 
Událost s Duchem v den Letnic stojí v protikladu ke stavbě babylonské věže.
(Stavba bezbožného města je jedním ze čtyř typů hříchů stále se opakujících.)
„Celá země byla jednotná v řeči i v činech“ (Gn 11,1), totiž v protibožském postoji. Babylón je „Blábolov“ (tam se o Bohu blábolí). Vždy to skončí tím, že každý začne mluvit svou vlastní řečí:
„Já …, já …, já.“
V Jeruzalémě se lidé naopak otevřeli Duchu Božímu a slova apoštolů pokládali za projev Ducha. „Mluví nám ze srdce …
„Mesiáš přišel“, říká Petr, „ale naše církev ho nechala ukřižovat! Každý si můžeme spočítat, do jaké míry jsme k tomu přispěli. Někdo jen s ostatními poutníky křičel slova našich představených: ‚Na kříž s ním, je to kacíř.‘
Někdo mlčel, jiný řekl: ‚Já se na to nemůžu dívat.‘
Jiný tvrdil: ‚Kdo ví, jak to je, Nazaretský boural naši svatou víru, tradici, pořád se mu něco nelíbilo ...‘ ‚Mohl si za to sám, poslušnost je první ctnost.‘“
Možná Petr lidem vyprávěl, jak se on sám vůči Ježíši nedobře zachoval. („To vám ještě někdy podrobně vylíčím.“)
 
Přiznat si svou vinu vyžaduje statečnost. 
Uvedu příklady z našeho života. Brněnský primátor se omluvil Němcům za pochod smrti, kterým byly po válce vyháněny ženy, děti a staří lidé na rakouské hranice. Jihomoravský hejtman zuří, primátora označuje za kolaboranta, protože ve svém prohlášení neuvedl všechny viny nacistů.
600 let nám trvalo, než jsme, my katolíci, přiznali, že Jan Hus byl nespravedlivě upálen a že není kacířem.
Někteří ani za sedmdesát let nepřiznali, že jsme se po válce na některých Němcích bez soudu dopustili strašného a neomluvitelného násilí.
Někdo dodneška popírá holocaust.
3 tisíce židů o Letnicích v Jeruzalémě přiznalo svůj podíl viny na ukřižování Nevinného. „Bratři, co máme dělat?“
„Každý hřích je odpustitelný, obraťte se k Bohu, i nám Ježíš odpustil. Nabízí nám svého Ducha,“ řekl jim Petr.
 
Před týdnem jsme si připomínali tři skupiny lidí okolo Ježíše.
Jedna skupina nemohla Ježíše ani cítit. Druhým se nějaký čas líbil, pak ale už neudrželi krok s Ježíšovými názory a opustili ho. Třetí skupina s Ježíšem vydržela.
Psychologové říkají, že se při setkávání s druhými příliš necháváme vést svými subjektivními pocity sympatií a nesympatií. V našem jednání s lidmi se jen v 10% necháme vést argumenty. Pokud nám je druhý nesympatický, většinou se argumenty nenecháme přesvědčit.
Ježíš o tom mluvil už dávno.
„Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.
Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě.“ (Mt 6,22-23)
„Blahopřeji těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8)
„Mít čisté srdce“ znamená nebýt zaujatý, nemít předsudky, neřídit se vlastním (náboženským) vkusem, hledat objektivní argumenty. Jen tak mohu dospět k poznání, že Boží slovo je pravda, které se máme učit porozumět.
 
Dva lidé mají stejné zdroje informací o Ukrajině a každý je vyhodnotí jinak.
Dva čtou o vraždě v Katyni, dva prožili okupaci sověty v roce 1968 a jeden se poučí a druhý nechce nic slyšet, argumenty ho nepřesvědčí.
Dva mají stejné zdroje informací o případu arcibiskupa Bezáka a každý si vybírá jiné a vyhodnotí je jinak.
Dva čtou evangelium a jeden Ježíšovi přitaká a druhý ho prohlásí za kacíře.
Velekněží nepopřeli Ježíšova znamení (zázraky) a přesto mu nepřitakali.
Zachvěl jsem se, když jsem četl: „Běda vám, kteří se pokládáte za nejlepší farnosti, myslíte si, že víte vše a nemusíte se obracet k Bohu. Vaše kariéra v církvi, „církev“ nebo vaše „spolčo“, je pro vás víc než Bůh. Boží slovo vás nezajímá a neřídíte se jím.“ /2
Chvěji se, když čtu: „Běda vám zbožní a církevní představení!“ (Srv. Mt 23. kap.)
 
Zbožní židé každý den v ranní modlitbě děkují Hospodinu za jeho slovo:
       „Pravdivé a jisté, pevné a trvající, přímé a stálé, milované a milé,
drahocenné a příjemné, úctyhodné a mocné, dané a přijaté,
dobré a krásné je pro nás toto slovo navěky a navždy.  …“
To není orientální mnohomluvnost, ale pečlivě volená slova, vedená zkušeností s božím slovem, obdivem a vděčností. Zbožní židé slovu božímu naslouchají a promýšlí je.
 
My se slovem božím zacházíme, jako když jézéďáci pytlovali brambory, kilo brambor sem, kilo tam.
 
Marie slyšela slova nevzdělaných pastýřů, pohanských mudrců, dědečka z domova důchodců Simeóna, jakéhosi neznámého posla (anděla) – a rozpoznala v těch lidech posly boží. Jejich slovům úplně nerozuměla, ale nezahodila je, rozpoznala je za životně důležitá.   

 

Tři tisíce židů v Jeruzalémě o Letnicích poctivě naslouchalo Petrovi a přiřklo mu statut proroka. Byli to lidé zvyklí pracovat s Písmem a rozpoznali, že Petrovo slovo s

 Písmem ladí.

Uměli rozlišovat Ducha!

Nechali se Petrovými argumenty z Písma přesvědčit. To nebyla jen teoretická debata. Nejprve si dokázali přiznat vlastní podíl viny za to, že se minuli s Mesiášem. Přiznali si, že jejich názory způsobily strašný zločin

, nespravedlnost do nebe volající. Přiznali si, že jejich církev trpí rakovinou pýchy a  nesnášenlivosti.

Tento jejich krok obrácení je podstatným a nesamozřejmým zázrakem.

 

Je možné, že těm naslouchajícím Petr pomohl vyprávěním o svém selhání.

Je možné, že jim řekl, jak před ukřižováním Ježíše nerozuměl slovům Mistra: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“

 

My ta slova každopádně známe a dnes jsme je znovu slyšeli.

 

Když učedníci prosili Ježíše, aby je naučil modlit se, poradil jim: „Proste, aby vás Bůh zbavil od zlého“ (v modlitbě Páně). Je možné, že tenkráte také ještě netušili, jak závažná a potřebná slova to jsou.

 

Když jim při poslední večeři říkal: „Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu“, byli překvapeni a nechápali, co tím myslí.

 

Za zdraví těla prosí ledaskdo. Kdekdo se děsíme rakoviny, chodíme na preventivní prohlídky …

 

Přijít na to, že máme prosit, aby nám Bůh pomohl odkrýt nebezpečnost naší zaujatosti proti druhému (popudlivosti, hněvu, lacinému pocitu, že ladíme s Bohem), je pro naše duševní a duchovní zdraví nezbytné.  

 

Stále dokola čteme příběh těch, kteří dobili Ježíše k smrti, ale kdo z křesťanů si připustí myšlenku, že patří mezi ty, „kteří božímu království činí násilí a pronásledují Ježíše“

? (Srv. Mt 11,12)

Čím vyšší postavení v církvi zastáváme, tím větší přesvědčení – že ladíme s Ježíšem a pracujeme pro něj – v sobě pěstujeme.

Přesvědčujeme sami sebe, že „nám dal za pravdu Duch svatý a církev, když jsme byli vybráni k Úřadu!

Jsme-li namyšlení, lehko nám ten zlý ukradne slovo Písma (viz Poznámky z minulé neděle), které by nás z našich výšin posadilo na zem, slovo, které jsme v evangeliu vícekrát slyšeli, že Jidáše si za apoštola vybral sám Ježíš, a přesto selhal).

Ten zlý nám naopak bude vnukat věty z Písma, které nás „uklidní“.

 

„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28)

 

Vadí-li mi něco na druhém, mám zkoumat, zda mně na něm vadí nějaká vada jeho charakteru nebo zda mi jen nevoní, z mého subjektivního pocitu.

(Mám milovat hříšníka a nenávidět hřích.)

Co mně na druhém dráždí?

Hájím druhého proti svým pocitům, že mi nevoní?

Nezaměňuji svou intuici za pokušení od Zlého?

Dovedu i „nesympatickému“ člověku přiznat, v čem má pravdu?

Raduji se z jeho úspěchu?

Hledám boží spravedlnost a pravdu?

Hlídám si svou spravedlnost u „nesympatického“ člověka 5x víc než jindy?

Prosím Boha o pomoc, o „zbavení zlého“? 

 

Tři tisíce židů se v den Letnic otevřelo Duchu svatému … Přitakali Petrovým slovům, obrátili se a nechali se ponořit do Ducha.

(Lidé, typu dr. Ratha – teď s ním probíhá soud – jednají jinak.)

Každý, kdo si myslí, že má čisté svědomí je nebezpečný a lže.

 

„Duch přichází na pomoc naší slabosti.“ (Ř 8,26)  

Ukazuje nám, čeho je nám nejvíce potřeba. Kdo je otevřený, spravedlivý a pozorný k Boží péči, vidí, jak o nás Bůh pečuje.

 

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ (Iz 66,13)

„Bůh nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2 K 1,4)

 

„V poslední velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."

To řekl o Duchu, jehož měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (J 7,37-39)

 

Petr selhal. Ježíš ho potěšil svým odpuštěním. A Petr pak potěšil židy v den Letnic, kteří si přiznali, že prohlídali Mesiáše.

Z Petrova nitra vycházel proud vody živé.

Tak i my můžeme být důležitým „potrubím“ pro Ducha božího. Jen nesmíme být ucpaní.

 

K druhému čtení nabízím ekumenický překlad.

Nepoužívá zavádějící obraz těla, které je v protikladu k duši. Tento postoj přejatý z pohanství napáchal mnoho škody. Tělo je božím dílem a není špatné. /3

 

 

------------------------------

Poznámky:

                  /1     Jednou Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka. …

Někteří však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů. …

Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. …

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“ (Lk 11,15.23.34-36)

 

                  /2     Ježíš počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že se neobracela: „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.

 Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám.

 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by dodnes.

 Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě.

Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před „moudrými“ a „rozumnými“ a zjevil jsi je maličkým. (Mt 11,20-25)

 

                  /3     Bratři! Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše porušenost. Touhy lidské porušenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,

 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a žádostmi.

Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.“