Slavnost Těla a Krve Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Ex 24,3-8; Žid 9,11-15; Mk 14,12-16.22-26
Datum: 7. 6. 2015
Slavnost Těla a Krve Páně nás zve k hlubšímu pochopené Ježíšovy vydanosti a lásky.
 
Letohradské děti z 3. tříd poprvé přijmou pozvání ke Stolu Páně. Provázíme je a zároveň se znovu učíme víc porozumět bohatství Ježíšovy Hostiny. /1
 
Hospodin kdysi uzavřel smlouvu s Abrahámem. Samozřejmě svou smlouvu vždy dodržel. V době Mojžíše vysvobodil Izraelity z egyptského otroctví, do kterého sami upadli (dávno se měli vrátit do země, kterou Hospodin Abrahámovi věnoval).
Na Sinaji Hospodin abrahámovskou smlouvu s Izraelity obnovil. A opět – jako solidní partner – nabídl Izraeli: „Půjdeme k notáři, abyste věděli, s čím z mé strany můžete počítat.“
Mojžíšovská smlouva je bohatší než abrahámovská, Izrael povyrostl (i na svých selháních), proto mohl být od Hospodina víc obdarován, než kolik se mu dostalo za Abraháma. /2
 
Dodneška si židé váží Hospodinových slov darovaných jim k životní moudrosti. /3
Který jiný lid se stal „lidem Knihy“ než židé?
Krev zvířat při podepisování smlouvy byla cenným inkoustem odpovídajícím hodnotě smlouvy. /4
 
Není porodu bez krve, není života bez krve. Každá maminka své dítě živí svou vlastní krví celé těhotenství i později – skrze mateřské mléko (to se tvoří z krve). Po celý život bývá maminka ochotná dávat svůj život pro své děti.
Vztáhněme obětavost maminek – na život a na smrt – také na Boha (kdo čte a naslouchá Písmu, dobře ví, že Bůh má také mateřské rysy a ve svém vyprávění o sobě používá nejen obraz Otce, ale i Matky).
Vztáhněme obraz obětavé matky i na Ježíše. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15,13) Stejně platí: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává život  svým přátelům, kdo žije, slouží svým přátelům.“
 
Škoda, že naši předkové neznali pořádně Písmo a málo mu rozuměli. Jejich pohanské myšlení způsobilo, že určité obrazy o vykoupení a zadostiučinění vzali doslova a zatemnili si představu o Bohu. /5
 
Ježíšova krev je zajisté drahocennějším inkoustem než krev obětovaných zvířat. Ale manželství a smlouva je víc než inkoust.
Ježíš nás přišel zasvětit do života důvěry Bohu.
Utrpení není vrcholem Ježíšovy lásky. Utrpením jeho láska nekončí, je větší než jedno (strašné!) ukřižování. Kdyby bylo třeba, Ježíš by pro nás dal ochotně znovu život
třeba tisíckrát.
Ježíš měl určité, omezené množství krve, ale jeho obětavost nemá hranice ani konce.
Bůh se nám bude stále vydávat – po celou věčnost.
 
Bůh i Ježíš odpouštěl lidem už před Ukřižováním.
Jako smlouva Hospodinova je zadarmo daná (z pouhé velkorysosti Boha), tak je to i s odpuštěním.
Ježíš nevylévá svou krev na oltář jako usmiřující oběť. To nám daroval celý svůj život beze zbytku. Jeho obětavost je zároveň obětavostí Otce a Ducha (Ježíš je věrným obrazem Otce).
Ježíš dává beze zbytku pít svou krev nám, ani kapku nedal Otci (ten krev nepotřebuje).
 
Tím co si říkáme, nechci nikterak umenšit Ježíšovu obětavost a jeho poslání. Naopak! 
 
Stále při slavení Večeře Páně málo rozlišujeme, kdy se Ježíš obrací k Otci  a kdy se obrací ke svým přátelům. 
Dobrořečil Otci nad chlebem a pak své nevěstě řekl první část manželského slibu.
Pak dobrořečil Otci nad vínem a potom svým nejbližším dořekl druhou část slibu.
 
Ježíš při Poslední večeři chválil Otce a dal nám svou Hostinu. To jsou dva úžasné a jedinečné činy.
Ježíšovo slovo má jedinečnou váhu. Směrem k Otci i k nám.
 
My jsme pohansky Ježíšovo Tělo a Krev (jako obraz vydávající se lásky) zpředmětnili na „Nejsvětější Svátost Oltářní“. Už nemluvíme o Ježíšovi, klaníme se „Nejsvětější Svátosti Oltářní“. Nosíme ji, vystavujeme ji, žehnáme jí.
(S Ježíšem se nijak manipulovat nedá – ani v nejzbožnější a nejupřímnějším úmyslu.)
(Slovo „svatý“ jsme zdevalvovali, tak používáme slovo „Nejsvětější“. To je inflace slov nedůstojná Boha.)
 
Láká nás Boží smlouvě a Ježíšově Hostině porozumět. /6
Jak k tomu přijít? 

Jít k Ježíšovi do učení.

„Ale my jsme pokřtění, chodili jsme na náboženství, jsme biřmovaní …“, namítneme. /7

 

Evangelia popisují průběh Poslední večeře. Ježíš požehnal chléb … pak vzdal díky nad kalichem …

 

Evangelisté nepopisují, co Ježíš řekl, jak děkoval a jak požehnal. Nebylo to nutné, všichni to tenkráte znali. 

Židé to znají a dodneška tak činí. Proč nás to mnoho nezajímá? Klekneme si v lavici a myslíme si, že je Pán Bůh spokojen. /8

 

Židé své modlitbě říkají beracha – dobrořečení.

(Škoda, že naši liturgové nevyužívají bohatství češtiny a berachu překládají slovem požehnání.)

Beracha je vrcholem umění modlitby.

Před týdnem jsme se se 120 chlapy učili jejímu umění.

Naši chlapi byli berachou – dobrořečením – nadšení.

Po poradě s několika lidmi jsem se rozhodl, že se dobrořečením budeme v Poznámkách několik neděl věnovat.

 

Dozvíme se, co asi Ježíš při dobrořečení nad chlebem a vínem říkal, jak Bohu dobrořečil.

Umění dobrořečit Bohu jako Ježíš, jako jeho matka a jeho národ, se můžeme naučit.

Už se těším.

 

-------------------------

Poznámky:

                  /1     První účast na Stolu Páně otevírá dětem dveře. 

Děti jsou vyučovány v kostele a při hodinách náboženství, ale nejvíce záleží na rodině, na tom, co doma slyší o Bohu, o jeho štědrosti, o obětavé lásce Ježíše. Rodiče jsou dětem prvními a nezastupitelnými učiteli o Bohu.

Prosím Vás, mluvte s dětmi o kráse našeho stolování. Jen tak postupně porozumí významu Ježíšovy hostiny.

Ježíšova Hostina je svou formou jednoduchá. Záměrně je co nejjednodušší (aby nás nic nerozptylovalo, ani výrazná chuť nebo vůně), ale obsah je obrovský. Celý život se můžeme do její hloubky nořit.

Prosím vás, rodiče, pomozte dětem vytrvat v „ochutnávání“ této Hostiny. Svatbě také porozumí v jiné míře pětiletá holčička, v jiné míře patnáctiletá slečna a jinak pětadvacetiletá mladá dáma.

Pokaždé, když vám bude s dětmi dobře, že byste mohli říci: „Kdyby nám spolu bylo už stále tak dobře jako teď“, dětem říkejte: „Toto krásné porozumění mezi námi je předchutí a ochutnávkou nebe

.“ Když dětem bude dobře ve vaší náruči nebo na klíně, říkejte jim: „Jako si jsme spolu nablízku, tak nám je nablízku Ježíš skrze svou Hostinu“

, (o náruči Boží často mluvíme).    

Říkejte dětem, že jsme z královského rodu a ukazujme jim, jak spolu – jako lidé královské krve – podle toho jednáme. To je nejvyšší hodnotou.

Od křtu patříme do vynikajícího společenství Božích přátel. Není větší a ušlechtilejší společnosti.

Ukazujte dětem ovoce křesťanské kultury (deklaraci lidských práv, všeobecnou zdravotnickou, školní a sociální péči, práva dětí, bezpečnost práce …)

 

                  /2     Tříletému klukovi můžeme dát tříkolku, pětiletému už malé kolo, šestnáctiletému malý motocykl. Tak to je i s námi. Kdo umí dobře hospodařit s

 dosavadními dary, ten dostane další dary. (Srv. Mt 6,33; Mt 25,29; Mk 4,24; Lk 12,31)

 

                  /3     O svátku šavuot – 50 dní po svátku pesach slaví nejen dožínky, ale především dar Tóry. Uložili si ji do svých duchovních stodol jako vzácný a jedinečný poklad. „Ke kterému jinému národu kdy mluvil Bůh a daroval jim moudrost k

 životu?“, jsme slyšeli v prvním čtení před týdnem (Dt 4,32n ).

 

                  /4     Říkali jsme si, co pro židy znamená obřízka a jakou výpovědní hodnotu má prolitá krev obřezaného: „Jsi můj ženich, je to  zpečetěno krví.“

Říkali jsme si, jakou výpovědi byla při svatbě prolitá krev nevěsty při defloraci: „Pro tebe, ženichu, pro naše děti a pro naši rodinu, jsem ochotná prolít krev

.“

Říkali jsme si, že mládenci pohanských národů obřízkou svědčí: „Jsem připraven převzít odpovědnost za sebe i druhé, hájit a bránit svou budoucí rodinu, manželkou a zemi až k

 prolití krve.“

 

                  /5     Dodneška si někteří lidé myslí, že prolití Ježíšovy krve bylo nutné k odpuštění hříchů. (Vícekrát jsme o tom mluvili. Řada lidí nechce přemýšlet a brání se čemukoliv, co je jinak, než si doposavad mysleli. Ohání se určitými větami z

 Písma, aniž jim rozumí a podsouvají jim jiný literární druh a význam. Míchají hrušky s

 jablky.)

Proč někteří lidé prohlašují krev smlouvy – jistě vzácný a drahý „inkoust“ (u Abraháma a Mojžíše krev zvířat, u smlouvy Ježíše lidskou krev – za podstatu oběti? Ježíšova láska nás zachraňuje; ne utrpení, kterým Ježíše provedli zločinci.

Názor, že by nám Bůh bez prolité krve nemohl odpustit, je pohanský.

Mechanismus viny a trestu nestačí. Trest neobnovuje způsobenou nespravedlnost. Ježíš nepřišel, aby byl za nás potrestán, přišel nás získat pro život s Bohem a s

 lidmi. Ano, to ho stálo život. Ale vražda Ježíše byla naším nápadem, ne záměrem Boha. My vraždíme.  

 

                  /6     Ježíš přece přišel, aby nás naučil vnímat Boží lásku, těšit se z ní a odpovídat na ni.

Apoštolové se od Ježíše mnoho naučili a prosili ho, aby je naučit komunikovat s Bohem (to nelze zúžit na Modlitbu Páně). Ježíš nás učí porozumět Bohu, žít s

 ním a rozmlouvat s ním. Apoštolové viděli na Ježíši jeho životní elán, lásku, trpělivost a velkorysost k lidem. Sami zakusili krásu Ježíšova přátelství. Byli Ježíšem okouzleni, toužili mít Ježíšova Ducha.

 

                  /7     Řemeslu (základním dovednostem) se vyučíme za 3 roky. Ale k mistrovství dorůstáme dál a dál (moje původní řemeslo – nástrojařství, se úplně změnilo). Počítače přinesly veliký pokrok

– dříve nepředstavitelný – a my jsme se s nimi už jako dospělí ochotně naučili pracovat. K umění řídit auto nestačí absolvovat autoškolu. K

 pěknému manželství nestačí chodit na předmanželské školení.

To vše víme, ale v poznávání Boha a porozumění Ježíši jsme ustrnuli a spokojili se s málem.

 

                  /8     Každý z vás jste někoho učili, své děti nebo mladší kolegy v zaměstnání. Kdyby někdo nedával pozor na to, co jim říkáte nebo učíte, a dělal si to po svém, nemusel by výsledek dopadnout dobře.

Říkáme si, jak nás Ježíš učí, že ne každá modlitba je Bohu stejně milá. Ne každý samouk je geniální, mnozí jsou podivíni neschopní spolupráce, nedají se poučit.