11. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Ez 17,22-24; 2 Kor 5,6-10; Mk 4,26-34
Datum: 14. 6. 2015
Ježíš není učitel a nemá studenty. Je Mistrem a vybírá si učedníky. V učení nejde jen o teorii, ale i o praxi (životní).
Kdo není ochoten se slovem Božím samostatně a prakticky pracovat, kdo nedělá „domácí úlohy“, znehodnocuje boží dary a boží námahu nás učit. /1
 
Proč je v podobenství vybrán cedr?
K čemu je vybrán Izrael? Jaký je jeho smysl?
Jaký je Tvůj smysl života?
 
Jaký smysl života měl Ježíš?
Jaký jeho matka? /2
 
Jsme schopni si své názory poměřovat s druhými?
Chceme se dobrat nejlepší odpovědi?
 
Umíme říci dětem a vnukům, co se stalo s Izraelem, když se nechal vést a vyučovat Hospodinem?
 
Co je boží království? /3
 
Co Hospodin slíbil Abrahámovi? /4
 
Co znamená slovo požehnání? /5
 
Proč říkáme: „Požehnaný jsi, Bože …?
Můžeme Bohu žehnat? /6
 
Co se Izrael od Hospodina naučil? Ukážeme si to na modlitbě.
Jaký je rozdíl mezi židovskou a pohanskou modlitbou?
 
Pohané si představovali božstva podle svých vládců, proto se snaží si přízeň božstev získat, vyprosit, zavázat si je dary („dám, abych dostal“), usmířit si je.
Člověk osvícený Biblí ví, že se nám Bůh zasvětil. „Co je mé, je tvé“, říká Otec. Nejsme před Bohem žebráky, ale milovanými dětmi.
Nemusíme si nic od Boha vyprošovat pro sebe ani pro druhé. (Doma jsme si na mamince nemuseli oběd vyprošovat.) Naše prosby jsou uznáním Boží přejícnosti. Jsou projevem kultury vděčnosti a uznáním nesamozřejmosti darů. 
My jsme svým myšlením a představami o Bohu zůstali trčet napůl v pohanství.
Doma jsme se nad jídlem modlili: „Bože, požehnej nás a tyto dary.“
Žid osvícený Biblí se modlí jinak.
Talmud (Traktát Taanit 5b) k vyučování o modlitbě uvádí krásný příklad: 
Jeden člověk šel pouští. Byl vyčerpaný, měl hlad a žízeň. Našel strom, jehož plody byly sladké
a jeho stín byl blahodárný, a skrýval se pod ním pramen. Napil se vody, snědl trochu ovoce,
a na chvíli si odpočinul ve stínu.
Když se vydával na cestu, řekl: „Ó, strome, strome! Jak ti mám dobrořečit (požehnat)?
Aby byly tvé plody sladké? – Vždyť jsou!
Aby byl tvůj stín příjemný a dalo se v něm odpočívat? Vždyť on takový je!
Aby tě živil pramen? Vždyť takový pramen máš!
Ať se tedy ze všech semen a rostlin, které zplodíš, stanou stromy a jsou takové jako ty!“
 
Co nám má Bůh ještě ke chlebu přidávat? Není chléb dostatečným darem?
Co má přidat k máslu?
Proč někdo žehná koně, hasičskou stříkačku, dům nebo motorku? Rozumíte tomu?
 
Kdo se vyučuje Biblí, např. nad jídlem říká: „Bože, děkujeme Ti za tvou nesmírnou péči a přejícnost, za jídlo, kterým živíš vše živé. Děkujeme ti za lidi, kteří na jídle pracovali. Děkujeme Ti za Tvé slovo a za Tvé vyučování. Děkujeme Ti, že nám dáváš tolik, že máme z čeho rozdávat.“
 
Umíme-li za vším dobrým vidět Boží štědrost, setkáme-li se nad darem s Dárcem, pak zakoušíme, že vše dobré je také osobním darem od Boha. Náš život se nám stává příjemnějším, krásnějším a bohatším. Modlitba nás přivádí k objevování úmyslů Stvořitele.
Žasneme nad nesmírností božího požehnání. Co vše pro nás Bůh vymyslel …

Modlitba nás uvádí do správného vztahu k Bohu, k lidem, věcem a světu. K práci a slavení. S Bohem můžeme dotvářet svět a rozdávat z jeho bohatství a naší práce.

Bůh nás pak zve k slavení – máme co slavit.

Máme Boha a jeden druhého. A od Boha slyšíme, že je rád, že má nás.   

 

Izrael vyučovaný Bohem věděl jak s Bohem mluvit – Chvalozpěv Zachariáše a Ježíšovy matky je mistrovským dílem starozákonní modlitby.

Ježíš zná úplně Boha; jeho vyučování modlitbě je vrcholem umění komunikace s Bohem.

Ježíšův způsob dobrořečení nás přivádí k porozumění Bohu, k poznávání Božích úmyslů a plánů, k objevování proč a k čemu nám Bůh své dary dává.

Kdo je užívá v souladu s Božím záměrem, ten dělá Bohu radost, spolupracuje s Bohem, svým počínáním chválí Boha.

Pak o nás platí, že jednáváme jako jeho lid, královské kněžstvo, jsme jeho chválou, okrasou a věhlasem. 

Ježíš nás vylaďuje na Ducha božího a odkrývá nám pravý a nejhlubší smysl našeho života. 

 

Pokračování příště.

 

------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Bůh k nám mluví srozumitelně, používá naše slova k vyučování, používá příklady z našeho světa. Studenti papouškující učitele nikam nedojdou. Učedník ví, že si má vyzkoušet a ověřovat to, co Mistr říká. Pak učiní zkušenost, na které může stavět. Něco jiného je teorie a něco

jiného je praxe, život.

Písmo mluví k dospělým. Lidé zemědělské kultury měli zkušenost se sazenicemi a pěstováním rostlin.

Pokud pozveme děti (zvláště městské) k vyzkoušení si („k pokusu“) jak se sazenice ujme a zakoření, k přemýšlení, co k tomu sazenice potřebuje (jaké podmínky a jakou péči), pak si děti ověří program, kter

ý do rostliny Tvůrce vložil. Uvidí to, co je za zrakem – uvidí něco ze zázraku života. Dítě, které baví pozorovat, objevovat a přemýšlet, bude třeba ochotné hledat dál. A dál. Po pokusu se sazenicí bude třeba dítě hledat porozumění biblickému slovu o zasazené větvičce cedru a Izraeli.

Povedeme-li takto děti, budou se nás ptát, co znamená „strom zelený“ a co „strom suchý“. A co to pro nás znamená. Co jsou stromy „polní“ a co je strom pěstovaný Sadařem nebo Zahradníkem (třeba v

 parku).

Kdo je schopný vylézt na strom, bude mít další zážitek (pomůže mu to k pochopení, co znamená „nadhled“ a třeba k pochopení slov: „Otče, který jsi na nebesích“).

Každý rok před prázdninami vybízím rodiče a prarodiče, aby s dětmi šli přede žněmi na obilné pole prozkoumat kolik stébel a klasů vyroste z jednoho zasetého zrna a spočítali kolik nových zrn je v

 klasech. (Prozradím, že počet je teď jiný než za mého mládí).

Jak to je s hořčicí v Izraeli? Ve starších Poznámkách máme uvedeno, proč Ježíš uvádí hořčici, když jsou menší semínka. 

Děti se budou ptát, proč je řeč o ptácích.

(Mnoho pohanů převzalo pravidla z Desatera nebo od Ježíše do svého způsobu života…) 

 

                  /2     Kdo si myslí, že smyslem jejího života byla péče o dítě, ať si znovu přečte její chvalozpěv a všímá si jejího rozhledu, starostí a přání. 

 

                  /3     Jsem smutný, když většina křesťanů neumí odpovědět; to bych raději šel pást krávy, ty se umějí pást, zavedeme-li je na louku.

 

                  /4     Pro kontrolu – Gn 12,1-3.

 

                  /5     Jak to, že to mnoho lidí neví, co je požehnání?

Co v kostele hledají? Jak se slovem božím hospodaří?

Jaké známky na vysvědčení o svém vzdělávání za poslední rok byste si dali?

 

                  /6     „Není sporu, že větší žehná menšímu.“ (Žid 7,7)