15. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Am 7,12-15; Ef 1,3-14; Mk 6,7-13
Datum: 12. 7. 2015
Amos byl laik. Nebyl z kněžského rodu, nebyl levita. Nebyl ani prorockým učedníkem. /1
 
V úryvku evangelia opět čteme o poslání apoštolů. Už před týdnem jsme slyšeli o pravidlech poslání učedníků – tedy i nás. Je velice užitečné si k tomu alespoň přečíst texty ze 14. neděle mezidobí, které vypadly kvůli slavnosti Cyrila a Metoděje.
Při poslání proroka Ezechiela: „Posílám tě k lidem drzé tváře“.
A o Ježíšově slovu: „Nikde prorok neznamená tak málo jako mezi nejbližšími. A nemohl mezi nimi uzdravovat (udělat žádný zázrak) nebo jim jinak pomoci.“
To slovo je velmi vážné. Je třeba sami sebe zkoumat, zda někdy nejme drzí vůči služebníkům božím (jeden vůči druhému), k tomu, kdo přichází s božím slovem, zda někdy nebráníme boží pomoci třeba uzdravení. To vše má přece určitá pravidla. A zda nejsme kamenem úrazu jiným, zda neklademe vyslancům božím překážky, na kterých si mají „natlouci nos“. /2
 
Máme se naučit rozpoznávat – podle kriterií evangelia a ne podle svého vkusu – pravého proroka od nepravého a svévolného. (Srv. Mt 23. kap., Lk 11,29-54; Lk 12,51-57)
Všímejme si pozorně velikých a častých chyb, kdy jsme v církvi nespravedlivě pronásledovali nebo pronásledujeme druhé.
 
Ježíš nás posílá hlásat svůj program. Zajímá nás jak žil on a jeho rodina. Z jakých kořenů vyrostl, jaká byla židovská kultura jednání a zbožnosti.
Říkáme si, že Bůh dopomohl židovskému národu objevit smysl života v hledání porozumění Hospodinu, v životu podle geniálních a přejících plánů Stvořitele.
Židé se snaží všímat si pozorností od Boha a vidět za nimi dárce i Dárce, naučili se za všechna dobrodiní děkovat a dobře mluvit o Bohu a o lidech. I my se necháváme zasvětit do tohoto způsobu života, abychom svým jednání chválili Boha a mohli být požehnáním pro druhé. Spolupracovat s Bohem se stalo  smyslem našeho života. 
 
Ježíš s rodiči šest dní pracoval a v sobotu slavil.
V pátek je v židovských domácnostech vše připraveno ke slavení. Všichni jsou vykoupáni, pěkně ustrojení, je navařeno jídlo ke slavení (od večera pátečního, do večera sobotního).
Od rodičů Ježíš slyšel: „V sobotu do všech židovských rodin přichází královna Šabat. Žádná královna není tak vítána.“
V synagoze ji muži vítají modlitbou šesti žalmů a nádhernou písní: „Pojď, můj milý, vstříc nevěstě, šabat uvítejme.“    
Už jako malý kluk Ježíš doma viděl, jak maminka rozsvěcovala sobotní světla a slyšel slova její modlitby.
Po svatbě mají manželé na sobotním stolu dvě svíce. S každým dítětem přicházejícím na svět na stole světel přibývá, kolik členů rodiny, tolik světel. Slovo „světlo“ má stejný kořen jako „svatý“, „světit“, „posvěcovat“. Židům se dostalo osvícení, Bůh je zasvěcuje do života svých milovaných dcer a synů, učí je chovat se královsky. Děti vidí, jak maminka rozsvěcuje světlo, zažívají, že je rodiče zasvěcují, uvádějí do pravidel a řádu života (do přikázání), jak se máme k sobě navzájem chovat. Děti při rozsvěcování sobotních světel názorně vidí, že maminka je andělem (poslem) světla.
Ježíš začal brzy s tatínkem chodit do synagogy.
Muži a větší chlapci chodí v pátek večer na čtyři hodiny do synagogy, v sobotu dopoledne a odpoledne také po čtyřech hodinách naslouchají Písmu, studují a modlí se.
(Židé se stali intelektuálním národem, číst a psát se naučili, aby mohli studovat Bibli a osvojili si boží moudrost. Škoda, že my takovou potřebu nemáme, nestali jsme se lidmi Knihy.)
Ježíš viděl, že zatímco jídlo všedního dne začíná modlitbou dobrořečení nad chlebem, v sobotu otec rodiny nejprve dobrořečí nad pohárem vína – tak vítá královnu Šabat v rodině. (Víno je nápojem určeným ke slavení.)
Jako všechny židovské děti, tak i Ježíš byl odmala svědkem, jak tatínek v sobotu po návratu ze synagógy modlitbou „Chvála ženy statečné“ děkuje Bohu za svou ženu a jejich maminku. (To je ovoce bohoslužby, jaké my neznáme.)
Děti vidí, jak se mamince líbí, když jejich tatínek o jejich mamince říká modlitbu „Chvála ženy statečné“, děti vidí, jak se maminka narovnává a usmívá se.
Myslíte si, že by Marie tuto modlitbu nám, mužským, doporučila?
Škoda, že nás to nikdo nenaučil. Doporučují nám všelijaké modlitby, ale jak se slavila sobota ve Svaté Rodině a jak se slaví v židovských rodinách dodneška, nám nikdo neřekl. Můžeme si to ale zavést, vymlouvat se na druhé nestačí.
Židovské děti vidí, jak velké postavení má žena v jejich národě ...
Všechny židovské děti v sobotu večer prosí rodiče o požehnání.
Otcové žehnají dětem stejnými slovy, jako Jákob žehnal synům Josefovým: „Bůh ti žehná jako Efraimovi a Manasesovi.“
Maminka žehná dcerám: „Bůh ti žehná, jako žehnal Sáře, Rebece, Ráchel a Lee.“
A pak rodiče žehnají své děti Árónským kněžským požehnáním, neboť patří do královského kněžstva.
„Hospodin se na tebe usmívá, střeží tě, chrání tě, pečuje o tebe, je k tobě milosrdný, obdarovává tě pokojem a žehná ti.“
          Hospodin řekl Mojžíšovi:
„Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: 
»Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«
Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Nm 6,22-27)
Toto požehnání je přeloženo v budoucím čase, jakoby žehnající teprve boží přízeň vyprošoval. Hebrejština nečasuje, z kontextu každý pozná, zda se mluví o něčem, co se už stalo, trvá, nebo se stane v budoucnu. Tímto způsobem překladu jsme zmatení, myslíme si, že můžeme někomu něco vyprosit. (Lze dětem vyprosit, aby znali anglicky? Mohu prosit Boha o pomoc pro dítě, ale děcko se musí učit, pracovat.)

Už jsme si říkali, že vyšší žehná nižšímu (srv. Žid 7,7). Žehnající – z pověření Hospodina, jako boží velvyslanec – svědčí žehnanému o božích darech a nabídce, kterou žehnanému Bůh dává.

Požehnání (jako každý dar) zavazuje žehnajícího i žehnaného. Žehnající má povinnost být hodnověrný (např. co táta svým dětem má dát, to jim dá; co dětem slíbí, to pro ně má vykonat). Svou hodnověrností žehnající spolupracuje s

 Bohem.

I žehnaný má spolupracovat s božím obdarováním (s požehnáním), je odpovědný za to, co slyší a co mu Bůh nabízí. Co Bůh říká, to platí!

Žehnaný má přinést ovoce požehnání. Má se stávat požehnáním (pro druhé), tak jako se rodiče stávají požehnáním pro své děti.

Nežidovští křesťané nebyli vyučováni ve čtení a psaní, protože bylo snadnější stavět honosné katedrály – až Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Za nevzdělané rodiče žehnali kněží. Z

 toho, co zvládli židovští rodiče, si časem udělalo monopol křesťanské duchovenstvo. Ale rodičovské požehnání nemůže kněz nahradit. Dítě má jedinečnou zkušenost s

 dobrým rodičem skrze celou rodičovskou péči. Cizí člověk se nemůže dítěte jen tak dotýkat, objímat ho a líbat jej. Cizímu člověku nemůže dítě tolik důvěřovat jako dobrému rodiči. Rodiče nejsou plně nahraditelní.

Je nerozumné žádat o další a další požehnání, když s požehnáním nepracuji, nepřináším ovoce požehnání. Požehnání není bílou magií, nepůsobí samo od sebe, jako léky (ty působí i když spíme nebo jsme v

 bezvědomí).

Množství požehnání nenahradí naši spolupráci a hospodaření s božími dary.

(Požehnání na konci Večeře Páně je ujištěním o božím obdarování. Pak jsme vyslání – jako učedníci a apoštolové – na „misi“. Z pověření Ježíše jsme vysláni – jako jeho vyslanci – k

 druhým lidem.

Význam slova „mše“ je už dnes nesrozumitelný. „Vyslání“ je ale až na konci Večeře Páně, na konci slavení Beránkovy svatby se svou nevěstou.

„Slavnost skončila, byli jste tak obdarování, že máte z čeho rozdávat, jděte k mým bratřím šířit lásku mého Stolu.“)

Jak my slavíme neděli, den vzkříšení? Vážíme si jejího daru víc než židé daru soboty?

Co si zavedeme?

V Příloze /3  nabízím ukázku z modlitební knihy židů – Sidur. – K inspiraci a k umění porozumět Bohu, setkávat se s ním a modlitbou odpovídat na jeho dary a požehnání.

 

-----------------------------

Poznámky:

/1     Kněží a levité sloužili v Jeruzalémském chrámu, ale všichni židé jsou královským kněžstvem. Duchovní život židů se z 90% odehrává doma. Rodiče vedou doma bohoslužbu a žehnají dětem kněžským požehnáním. Rabín není duchovním v

 našem nebo pohanském smyslu. Rabín je náboženským učitelem.

Bohoslužbu v synagoze vede kantor nebo představený synagogy, ne rabín. Ti všichni jsou „laiky“.

V našem označení „laik“ došlo k posunu (laikem se dnes myslí neprofesionál, „neodborník“). „Laós“ v církvi prvních století znamená „lid (boží)“ včetně presbyterů (starších bratří ve víře) a episkopů (ti měli dohlížet na to, aby druhým něco nechybělo).

Časem byla církev zklerikalizována. Tím jsme zúžili prostor pro působení Ducha svatého. Duchovenstvo si vše zmonopolizovalo. Srv. k tomu 1 Kor 12 . kap.

Slovo „neduchovních“ v naší církvi zatím nemá stejnou váhu jako hlas duchovního. I nejvzdělanější teologové mají v církvi nanejvýš poradní hlas.

Ježíš byl podle našich měřítek „laikem“.

Římský biskup František se vrací k 2. vatikánskému koncilu a vybízí nás, abychom církev dále neklerikalizovali.

Potřebujeme se vrátit k vědomí a službě křestního královského kněžstva a k významu a praxi domácí církve.

K opakování:

-   Křtem křesťan patří do království kněží (královské kněžství je větší než služebné kněžství).

-   Od křtu křesťan ví, že má trvalé místo v boží náruči.

-   Ví, že vším dobrým spolupracuje na dotváření světa a budování božího království.

-   Od křtu je spolupracovníkem Ježíšovým.

-   Má trvalé místo u stolu Ježíšovy hostiny a z titulu královského kněžství může číst slovo boží při bohoslužbě.

-   Může podávat a přinášet Tělo a Krev Páně jiným.

-   Křtem dostal pověření ke zvěstování dobré zprávy: „Bůh o nás pečuje a je milostivý …“

-   Může a má slavit (všechny) svátosti. I při Večeři Páně je každý (poučený) pokřtěný koncelebrantem (spoluslavícím) z titulu  královského kněžství, které mu bylo svěřeno při křtu.  

-   V manželství může sám sebe dávat druhému. (Muž a žena se manželským slibem odevzdávají jeden druhému a přijímají druhého za manželku a manžela. Jáhen, kněz, biskup pouze asistují při sňatku, jsou pouze svědkem /kvalifikovaným, úředním/).

-   Může a má předávat život svým dětem, vzdělávat je a vychovávat. Je pro své děti prvním božím poslem – andělem.

-   Má svým dětem žehnat (ne méně než Izraelité).  

-   Každému pokřtěnému Duch boží nabízí své dary (jako ze semen pěstujeme rostliny, tak máme rozvíjet dary Ducha).

-   Každému pokřtěnému je svěřena v nějaké  míře pastýřská péče (např. v rodičovství, službě potřebným, obci, společnosti …) a prorocká služba (hájit čest Boží proti nespravedlnostem, zastávat se obětí). 

Tím se neruší povinnost pokřtěných stále se vzdělávat a nechat se poslat a pověřit k hlásání evangelia: „Proste proto Pána žně, ať (vás) vyšle (jako) dělníky na svou žeň“ (Lk 12,2). (O tom jsme trochu mluvili před týdnem.)

 

/2     Rodiče a kněží se někdy pohoršují nad dětmi, které kladou vážné otázka z Písma. Místo, aby si přiznali, že dětem neumějí odpovědět a sami se začali vzdělávat, jsou nešťastní z

 toho, když děti hledají v jiných církvích, které se věnují Písmu více než naše církev.

Kamenem úrazu se stáváme, když nakládáme druhým přetěžká břemena, zapomínajíce na přikázání „Nic nepřidáš a nic neubereš“. (Dt 13,1b) Kdo nese odpovědnost za zbytečná církevní přikázání pro manžely o sexualitě, povinnému celibátu kněží, atd.

Ježíšova slova Petrovi: „Tobě dám klíče království nebeského, a cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi“, (Mt 16,19) přinášejí církvi velikou odpovědnost. Můžeme lidem ubližovat. Sv. Pavel se nebál sv. Petra kritizovat, opravovat. A Petr uznal své rozhodnutí za chybné.  

 

 

                  /3  PŘÍLOHA

 

SIDUR

 

  Modlitební knížka

 

- ukázky –

 

 

 

„Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář,

jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11)

 

„Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." (Lk 11,1)  

 

 

 

     Úvodem

 

Ve svém hledání porozumění životu odkud a kam jdeme, proč, k čemu a jak žít, jsme se dostali až k Nazaretskému. Přijali jsme ho jako svého Učitele a Mistra života. Chceme mu čím dál víc rozumět a osvojit si jeho způsob života. Učí nás pracovat, modlit se i slavit.

 

Ježíš vyrostl z Izraele, nebyl meteoritem spadlým z nebe do Palestiny. /4

Abychom porozuměli svým duchovním kořenům, potřebujeme znát duchovní bohatství židů. (Od nich jsme přijali většinu svého duchovního bohatství. Nikdy jim nebudeme dost vděční.)

 

Izraelité neměli šlechtu světskou ani církevní. Každý svobodný Izraelita patřil a patří do lidu Božího, do královského kněžstva (kněz má přímý přístup k Bohu, nepotřebuje žádného zprostředkovatele).

Izraelité se vzdělávali, aby Bohu rozuměli. Mojžíš je pro ně největším učitelem (větším než J.A. Komenský). Mojžíšovo vyučování je i pro nás základem k porozumění Ježíši.

 

Nabízíme ukázky z židovské modlitební knihy Sidur k inspiraci našeho setkávání s Přítelem.

Izraelita ví, že kde jsme my, tam je Bůh. Bůh s námi bydlí ne jako host, ale my jsme u Boha doma.

 

Žid i křesťan ví, že nám Bůh zasvětil svůj život. Bůh s námi mluví první.

Naše modlitba je odpovědí na jeho přátelství a péči. Vyvěrá z žasnutí a vděčnosti nad nezaslouženou pozorností Dárce. 

 

Základem modlitby je „beracha“ – dobrořečení (nepřesně překládané slovem požehnání). Obnáší velikou šíři „dobrého mluvení o Bohu“ (žasnutí, obdiv, chvála, oslava, velebení, vděčnost, ocenění, uznání, děkování.

Také prosba a žehnání (obojímu je třeba biblicky porozumět). /5

Václav Vacek, farář letohradský

 

-------------------

poznámka

/4     L. Swidler říká:„Ježíš byl „rabi“, a ne „otec“, „učitel“ (náboženství), a ne duchovní; byl to žid, a ne křesťan, chodil do synagogy a ne do kostela; světil šabat a ne neděli; modlil se aramejsky, a ne řecky nebo latinsky; četl Starý zákon, a ne Nový zákon, modlil se žalmy a ne růženec; světil pesach (židovské velikonoce), šavu´ot (židovské letnice) a sukot (svátek stanů), a ne Vánoce či Postní dobu …“

 

/5     Na Bohu si nic nemusím vyprošovat. Nejsme žebráci, ale boží děti. 

Bůh žehná lidem. Bohu nemůžeme žehnat, Bohu dobrořečíme.

Z pověření božího vyšší žehná nižšímu. Požehnání není prosbou, je zvěstováním boží přízně. 

 

 

 

Slyš, Izraeli

 

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (ve významu „Jedinečný“).

A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci

a v celé své duši celou svou silou.

A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci

a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když jsi v domě

a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš,

a uvazuješ si je jako znamení na ruku

a jsou jako drahokam mezi tvýma očima

a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány.          (Dt 6,4-9)

 

Modlitba „Slyš Izraeli“ je nejvyšším vyznáním Izraelitů je (bývá také poslední modlitbou při umírání). Je kmenem biblické modlitby, ze kterého jako větve vyrůstají modlitby další. Dvakrát denně se ji židé modlí. Posvětily ji rty Ježíšovy, rty jeho předků i apoštolů.



 

Ranní dobrořečení

 

Chvályhodný jsi Hospodine, Bože náš, Králi světa – jenž vytváří světlo a tvoří tmu, působí pokoj a tvoří všechny věci; ve svém milosrdenství osvětluješ zemi a její obyvatele, každého dne neustále ve své dobrotě obnovuješ dílo stvoření.

Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře: země je plná tvých tvorů. Ty jediný jsi Král, vynášený již od pradávna, velebený, oslavovaný a vyvyšovaný odedávna. Smiluj se nad  námi ve svém nesmírném milosrdenství, Bože milosrdenství, Pane naší síly, Skálo naší obrany, Záštito naší spásy, naše Záštito. Bůh chvályhodný, veliký ve své moudrosti, stvořil a vytvořil zář slunce; všechno, co je dobré, vytvořil ke slávě svého jména, rozmístil světla jako ohradu své síly. Mnohonásobné jsou šiky svatých, které vynášejí Všemohoucího a neustále vyprávějí o slávě Boží a jeho svatosti. Chvályhodný jsi Hospodine, Bože náš, na vrcholku nebe i na zemi za skvělost svých děl a za světla, která jsi stvořil a jež zvěstují tvou slávu.

Chvályhodný jsi, naše Skálo, náš Králi a vykupiteli – jenž stvořil anděly nebeské.

Pochváleno je tvé jméno navždy, náš Králi – jenž jsi stvořil své služebníky! Tvoji služebníci stojí všichni na výsostech světa a s bázní hlasitě volají slova Boha živého, Krále světa.  Všichni jsou milovaní, čistí a mocní a všichni s bázní a strachem plní jeho vůli; všichni otvírají ústa ve svatosti a milosti, chválí, oslavují a posvěcují jméno Boha, velikého, mocného a obávaného Krále; a všichni dohromady na sebe berou jho království nebeského a navzájem se podporují ve chválení svého Stvořitele. S pokojem v duši, vybranými slovy a se svatou lahodností všichni jednohlasně s bázní odpovídají a s úctou volají: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů! Celá země je plná jeho slávy. – Pouze on opravdu koná veliké skutky, činí nové věci, je pánem boje, rozsévá spravedlnost, plodí spásu, koná uzdravení, je obávaný těmi, kteří ho chválí. Hospodin zázraků ve své dobrotě každého dne neustále obnovuje dílo stvoření, neboť bylo řečeno: Vzdávejte díky tomu, který tvoří veliká světla, protože věčné je jeho milosrdenství!

Chvályhodný jsi Hospodine – jenž tvoří světla.

 

Nesmírnou láskou jsi nás miloval, Hospodine, Bože náš, velikým a přemnohým slitováním ses nad námi  slitoval. Otče náš, Králi náš, pro lásku našich otců, kteří na tebe spoléhali a jež jsi naučil slovům (přikázáním) života, smiluj se stejně i nad námi a pouč nás. Otče náš, Otče milosrdný – jenž prokazuje milosrdenství – smiluj se nad námi a dej našemu srdci pochopit a porozumět, uslyšet, a naučit se   a učit, střežit, činit a uskutečňovat s láskou všechna slova učení tvé  Tóry. A osvětli naše oči svou  Tórou, připoutej naše srdce k svým životadárným slovům (příkazům) a sjednoť naše srdce láskou k  svému jménu a bázní před ním, abychom nebyli zahanbeni navěky a navždy. Neboť na tvé svaté, veliké a obávané jméno jsme spolehli, budeme plesat z tvé spásy a radovat se z ní. Buď s námi skrze své veliké a obávané jméno; ve své lásce rozhojni rychle  naši moc, kraluj nad námi a spas nás svým jménem. Protože jsme spoléhali na tebe, učiň, abychom se neocitli ve zmatku, protože jsme se uchýlili k tvému jménu, učiň, abychom se nemuseli rdít a abychom nekolísali, nyní i vždycky. Neboť ty jsi Bůh, náš Otec, náš Bůh, tvé milosrdenství a tvé  smilování ať nás neopouštějí  navěky a navždy. A přiveď nás v pokoji ze čtyř stran země a uveď nás vzpřímené do naší země,  neboť ty jsi Bůh, jenž působí  spásu, a nás jsi  vyvolil ze všech národů a jazyků a přiblížil jsi nás navždy v pravdě k svému velikému jménu, abychom ti děkovali a vyznávali v lásce tvou jedino

st. Chvályhodný jsi  Hospodine –

jenž v lásce vyvoluje svůj lid Izrael.

 

Pravdivé a jisté, pevné a trvající, přímé a stálé, milované a milé, drahocenné a příjemné, úctyhodné a mocné, dané a přijaté, dobré a krásné je pro nás toto slovo navěky a navždy. V pravdě Bůh světa je náš Král, Skála Jákobova, Záštita naší spásy; z pokolení na pokolení trvá a jeho jméno  trvá, jeho trůn je pevný a jeho království a věrnost trvají navždy. A jeho slova jsou živá a trvající, stálá a drahocenná na věky věků pro nás i pro naše otce, pro naše syny a pro naše pokolení a pro všechna pokolení potomstva Izraele, tvých služebníků. Pro  ty, kteří nás předešli, pro ty, kteří přijdou po nás, je toto slovo dobré a trvá navěky a navždy. Je pravdivé a stálé, je slovem (přikázáním), které nepomíjí. V pravdě ty jsi Hospodin, náš Bůh a Bůh našich otců, náš Král a Král našich otců, náš Vykupitel a Vykupitel našich otců, náš Stvořitel, Skála naší spásy, náš Osvoboditel a Zachránce – věčné je tvé jméno; není Boha kromě tebe. Ty jsi  byl od věků pomocí našich otců a po nich záštitou a spásou  jejich synů  z pokolení na pokolení. Na výšinách světa je tvé  sídlo; a tvé  soudy a tvá spravedlnost sahají až do nejvzdálenějších končin země. Blaze člověku, který naslouchá tvým slovům (příkazům) a bere si k srdci tvou Tóru a tvá slova. V pravdě ty jsi Pán svého lidu a Král mocný, abys hájil jeho při. V pravdě ty jsi první a poslední a kromě tebe nemáme žádného krále a zachránce. Z Egypta jsi nás vysvobodil, Hospodine, Bože náš, a z domu otroctví jsi nás vykoupil; všechny  jejich provorozené jsi zabil, ale svého prvorozeného jsi zachránil; rozdělil jsi Rudé moře a ničemné jsi v něm potopil, ale své milované jsi převedl, zatímco jejich nepřátele přikryly vody, takže ani jeden z nich nezůstal. Proto jeho milovaní chválili a vyvyšovali Boha a  věnovali chvalozpěvy, písně a chvály, modlitby a díkůvzdání Králi, Bohu živému a věčnému; ten, který je vyvýšený a pozdvižený, veliký a obávaný, sráží pyšné až k zemi a povyšuje ponížené  až k nebi, uvolňuje spoutané a  vykupuje pokorné, pomáhá slabým a odpovídá svému lidu, když k němu volá. Sláva Bohu nejvyššímu: chvályhodný je a chvály vždy hoden! Mojžíš a synové Izraele ti zpívali píseň v nesmírné radosti a všichni říkali: Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine?  Kdo je jako ty, skvělý ve svatosti, uctívaný v chválách, konající zázraky? Písní novou velebili vysvobození tvé jméno na břehu moře, všichni ti jednohlasně vzdávali díky, provolávali tě králem a říkali: Hospodin bude panovat navěky a navždy. Skálo Izraele, povstaň ku pomoci Izraele a vysvoboď, jak jsi slíbil, Judu a Izrael. Náš Zachránce, Hospodin zástupů je jeho jméno, je Svatý Izraele.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž vysvobodil Izrael.

 

 

 

 

Večerní dobrořečení

 

Věčnou láskou jsi miloval dům Izraele, svůj lid; Tóře, příkazům, zákonům a pravidlům jsi nás naučil. Proto, Hospodine, Bože náš, uléhajíce i vstávajíce budeme rozjímat o tvých zákonech a budeme se radovat ze slov tvé Tóry a z  tvých přikázání navěky a navždy. Neboť ona jsou naším životem a prodloužením našich dnů a o nich budeme rozjímat dnem i nocí. A nikdy od nás neodvracej svou lásku.

Chvályhodný jsi Hospodine, jenž miluje svůj lid Izrael.

 

Vše toto je pravdivé a věrné a platí pro nás, že on je Hospodin, náš Bůh, a kromě něho že neexistuje žádný a že my jsme  Izrael, jeho lid. On je ten, kdo nás vykupuje z ruky králů, on je náš Král, který nás vysvobozuje od útisku všech násilníků, on je Bůh, jenž za nás odplácí  našim utiskovatelům a uštědřuje zasloužený trest všem našim nepřátelům. On je ten, kdo dělá věci  veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy, kdo nás zachovává při životě a kdo nedopustil, aby nám uklouzly nohy; kdo nás  dovádí na výšiny našich nepřátel a vyvyšuje naši sílu nad všechny, kteří nás nenávidí. On pro nás koná divotvorné činy a pomstu na faraónovi, divy a zázraky v zemi synů Chama. On ve svém hněvu zasahuje všechny prvorozené v Egyptě a vyvádí z jejich středu svůj lid Izrael k věčné volnosti. Provádí své syny rozděleným Rudým mořem, ale  ty, kteří je pronásledují a nenávidí, noří do hlubin. I viděli jeho synové jeho moc,  velebili jeho jméno a vzdávali mu díky a s radostí přijímali jeho kralování nad sebou. Mojžíš a  synové Izraele ti zpívali píseň s nesmírnou radostí a všichni říkali: „Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty,  tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích,  konající divy?“ Tví synové viděli tvé království, když jsi rozčísl moře před Mojžíšem. „To je můj Bůh!“ zvolali a říkali: „Hospodin bude kralovat navěky a navždy.“ A je také řečeno:  „Hospodin  vykoupil Jákoba, vysvobodil ho z ruky silnějšího než on.“ Chvályhodný jsi  Hospodine, jenž vysvobodil Izrael.

 

 

Dej nám ulehnout Hospodine, Bože náš, v pokoji a dej nám povstat, náš Králi, k životu a k pokoji. Rozprostři nad námi stan svého pokoje, přispěj nám svou dobrou radou a spas nás pro  své jméno. Ochraňuj nás a odvrať od nás nepřítele, mor, meč, hlad a hoře a odvrať od nás satana před námi i za námi.  Skryj nás ve stínu  svých křídel, neboť ty jsi Bůh, který nás  střeží a zachraňuje, neboť ty jsi Bůh, Král milostivý a milosrdný. A střež náš odchod a příchod k životu a k pokoji od nynějška až na věky.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž chrání svůj lid Izrael.

 

 

Tefila  –
znamená sebepoznání (ve světle Božího slova). Někdy nazývaná také „šemone ezre“ – „osmnáct“ nebo „amida“ – „vstoje“ (pronáší se ve stoje jako symbolu svobodných dětí božích, s  připraveností přijmout vůli boží).  

 

 

  Chvályhodný jsi Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jákobův, Bože veliký, mocný a obávaný. Bože nejvyšší -jenž zahrnuje dobrotivou milostí a je pánem všech věcí; jenž si pamatuje zbožné skutky otců a  v lásce přivádí vysvoboditele synům jejich synů pro své jméno.  Králi, jenž je Pomocníkem, Spasitelem a Záštitou.

       Chvályhodný jsi Hospodine, Záštito Abrahamova.

 

  Ty jsi mocný navěky, Hospodine, jenž oživuje mrtvé a je hojný v udílení své spásy (v létě se říká: „jenž dává padat rose“, v zimě pak: „jenž dává vanout větru a padat dešti“). On živí živé milostí, oživuje mrtvé v nesmírném milosrdenství, podpírá padající, uzdravuje nemocné, rozvazuje spoutané a zachovává svou věrnost těm, kdo  spí v prachu. Kdo je jako ty, Pane mocných skutků, kdo je ti podoben,  Králi, jenž usmrcuje a oživuje a  dává vyrůst spáse? Věrný jsi v tom, že oživuješ mrtvé.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž oživuješ mrtvé.

 

  Z pokolení na pokolení budeme hlásat kralování Boha, protože  pouze on je nejvyšší a svatý.Tvá chvála, Bože náš, se nikdy a navěky nebude v našich ústech umenšovat, protože ty jsi Bůh, Král veliký a svatý.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože svatý.

 

  Ty udílíš člověku milost vědění a učíš lidstvo rozumu. Uděl nám od sebe milost vědění, rozumu a úsudku.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž udílí milost vědění.

 

  Přiveď nás, Otče náš, zpět ke své Moudrostí a řádu života a přibliž nás, Králi náš ke své službě a navrať nás úplným přilnutím ke své přítomnosti.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž má potěšení v obrácení hříšníka.

 

  Odpusť nám, Otče náš, neboť jsme zhřešili, promiň nám, Králi náš, neboť jsme poklesli; neboť ty promíjíš a odpouštíš.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž je milostivý a hojně odpouští.

 

  Pohleď na naše trápení a obhajuj naši při,  vysvoboď nás záhy pro své jméno, neboť ty jsi mocný vysvoboditel. Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž vysvobozuje Izrael.

 

  Uzdrav nás, Hospodine, a budeme uzdraveni, spas nás, a budeme spaseni, neboť ty jsi naší chloubou. Zjednej úplné  uzdravení všem našim ranám, neboť ty, mocný Králi, jsi věrný a milosrdný uzdravovatel.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž uzdravuje nemocné svého lidu Izraele.

 

  Požehnej nám, Hospodine, Bože náš, úrodu tohoto roku a všechny druhy jeho sklizně k našemu dobru. Dej (rosu a déšť) požehnání nad povrchem země a nasyť nás svou dobrotou. Uděl požehnání,  hojnost a úspěch veškerému  dílu našich rukou a požehnej naši roční úrodu jako ostatní dobré roční úrody.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehná roční úrody.

 

Zaduj na velikou polnici k našemu vysvobození, povznes korouhev, ke shromáždění našich rozptýlených (bratří) a shromáždi nás dohromady ze čtyř stran země.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž shromažďuje rozptýlené svého lidu Izraele.

 

Přiveď zpět naše soudce, jako (byli) na počátku a naše rádce, jako (byli) zprvu. Odvrať od nás hoře a nářek a kraluj nad námi ty,  Hospodine, ty  sám, v milosti a milosrdenství, s láskou a spravedlností, a ospravedlň nás při soudu.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, Králi, jenž miluje spravedlnost a právo.

 

Nad spravedlivými a zbožnými, nad staršími tvého lidu, domu Izraele, a nad zbytkem  jejich učenců, nad proselyty a nad námi ať se probudí tvé milosrdenství, Hospodine,  Bože náš. A dej dobrou odměnu všem, kdo vpravdě spoléhají na tvé jméno, a učiň,  abychom sdíleli svůj úděl spolu s nimi navěky, abychom nebyli zahanbeni, neboť na tebe jsme spolehli.

       Chvályhodný  jsi, Hospodine,  jenž je oporou a jistotou spravedlivým.

 

A do Jeruzaléma, svého města, se v milosrdenství navrať a přebývej v něm, jak jsi pravil; a obnov  ho záhy, za našich dnů, jako věčný příbytek a trůn Davidův v něm brzy vztyč. Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuje Jeruzalém.

 

 

Ratolesti Davida,  svého služebníka, dej brzy vyrůst a vyvyš jeho moc  svou spásou, neboť v tvou spásu doufáme každý den.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž dává vyrůst moci spásy.

 

Slyš náš hlas, Hospodine, Bože náš, ustrň se a smiluj se nad námi. Přijmi s milosrdenstvím a přízní naši modlitbu a naši prosbu, neboť ty jsi Bůh, který slyší modlitby a prosby. A nedej, abychom se od tebe, Králi náš, vraceli s prázdnou, neboť ty jsi Bůh, který v milosrdenství slyší modlitbu svého  lidu Izraele.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž slyší modlitbu.

 

Nalezni zalíbení, Hospodine, Bože náš, ve svém lidu Izraeli a v jeho modlitbě; obnov svou službu ve vnitřní svatyni svého domu a přijmi v lásce a se zalíbením zápalné oběti Izraele i jeho modlitbu. Buď ti vždy k zalíbení služba tvého lidu Izraele a ať naše oči spatří tvůj návrat na Sión a do Jeruzaléma v milosrdenství jako dříve.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuje svou přítomnost na Siónu.

 

Vzdáváme ti díky, neboť ty jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh našich otců navěky a navždy; ty jsi Skála našich životů. Záštita naší spásy z pokolení na pokolení. Budeme ti vzdávat díky a hlásat tvou chválu za naše životy vložené do tvých rukou, za naše duše tobě svěřené a za tvé zázraky, které jsou každodenně s námi, a za tvé divy a za tvé skutky dobrodiní, které jsou prováděny v každý čas večer, ráno i v poledne. Ty, jenž jsi dobrý, neboť tvé milosrdenství nikdy neustalo, ty, jenž jsi milosrdný, neboť tvá milost nikdy neskončila, v tebe jsme od věků doufali; neponechal jsi nás v beznaději, Hospodine, Bože náš, neopustil jsi nás a neodvrátil od nás svou tvář.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, nejvyšší Dobro je tvé jméno  a sluší se vzdávat ti díky.

 

Uděl pokoj, dobro a požehnání, přízeň, milost a milosrdenství nám a celému Izraeli, svému lidu. Požehnej nás, Otče náš, všechny dohromady světlem své tváře, neboť světlem své tváře jsi nám dal, Hospodine, Bože náš, smlouvu života a lásku k milosti, spravedlnosti, požehnání a milosrdenství, život a pokoj. A ať je dobré v tvých očích žehnat svému lidu Izraeli svým pokojem v každém čase a v každou hodinu.

       Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehná svému lidu Izraeli pokojem.

 

 

Modlitby při zvláštních příležitostech

 

 

               V případě nemoci

 

Ve své slabosti se obracím na tebe, Hospodine, protože jsem dílem tvých rukou. Tvá síla a tvá odvaha jsou v mém srdci a tvá léčebná síla je v mém těle. Buď vůle tvá obnovit mé zdraví. Má nemoc mě naučila, co je důležité a co nedůležité. Vím, jak jsem závislý na tobě; naučily mě to bolest a utrpení. Až budu vyléčen, ať nikdy nezapomenu na toto drahé poznání.

Posil mě, Hospodine, a ochraň mě svou láskou. Vyléč mě, a budu vyléčen; zachraň mě a budu zachráněn.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž je věrný a milosrdný léčitel.

 

 

                Při umírání

 

Umírající, když cítí, že se blíží jeho smrt, má za povinnost pronést toto vyznání:

Vyznávám před Tebou, Hospodine, Bože můj a Bože  mých otců, že jak mé uzdravení, tak i má smrt jsou v tvých rukou. Buď vůle tvá, abys mě uzdravil úplným uzdravením, avšak jestliže je má smrt tebou již pevně určena, přijmu ji v lásce z tvých rukou. Ať je má smrt usmířením se všemi hříchy, přestoupeními a poklesky, kterými jsem před tebou vinen. Poskytni mi hojnost štěstí, jež je vyhrazeno pro spravedlivého. Dej mi poznat stezku života: v tvé přítomnosti je plnost radosti, po tvé pravici je věčné blaho.

Ty, jenž jsi otcem sirotka a zastáncem vdovy, ochraňuje mé drahé, neboť má duše je částí duše jejich. Do tvých rukou svěřuji svého ducha, můj Spasiteli, Hospodine, Bože věrný. Amen, amen.

 

 

              Díkůčinění za zemi

 

Vzdáváme ti díky, Hospodine, Bože náš, za to, že jsi dal jako dědictví našim otcům zemi žádoucí, dobrou a prostornou, za to, že jsi nás, Hospodine, Bože náš, vyvedl ze země egyptské, a za to, že jsi nás vysvobodil z domu otroctví; za svou smlouvu, kterou jsi zpečetil na našem těle, za svůj Zákon, který jsi nás naučil, a za svá přikázání, jež jsi nám dal poznat, za život, lásku a dobrotu, kterými jsi nás obdařil, a za potěšení z jídla, kterým nás krmíš a podporuješ nepřetržitě, každého dne, v každém čase a každou hodinu.

A za toto všechno, Hospodine, Bože náš, ti vzdáváme díky a velebíme tě. Chvályhodné, budiž tvé jméno v ústech každé živé bytosti navěky a navždy, neboť je psáno: „Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal“ (Dt 8,10).

Chvályhodný jsi, Hospodine, za zemi a za jídlo.

 

                     Přímluva za Jeruzalém

 

Smiluj se, Hospodine, Bože náš, nad Izraelem, svým lidem, nad Jeruzalémem, svým městem, a nad Sionem, příbytkem své slávy, nad královstvím domu Davida, svého pomazaného, a nad velikým a svatým domem, který byl nazván tvým jménem. Bože náš, Otče náš, nakrm nás, živ nás, podporuj nás, podepři nás a ulev nám, a to brzy. Hospodine, Bože náš, poskytni nám úlevu od všech našich soužení. Snažně tě prosíme, Hospodine, Bože náš, nedovol, abychom byli potřební darů člověka či jeho půjček, ale učiň nás závislými pouze na tvé ruce, která je vždy plná a otevřená, svatá a štědrá, abychom nikdy nebyli zahanbeni ani poníženi. A buduj brzy, za našich dnů, Jeruzalém, svaté město.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž ve svém milosrdenství buduje Jeruzalém. Amen.

 

 

 

Po děkovné modlitbě po jídle se přidává:

 

Kéž Milosrdný nad námi kraluje na věky a navždy.

Ať je Milosrdný veleben na nebesích i na zemi.

Ať je Milosrdný chválen z pokolení na pokolení, ať je mezi námi veleben navždy a ať je mezi námi oslavován z věčnosti na věčnost.

Kéž nás Milosrdný obdaří důstojným živobytím.

Kéž Milosrdný zlomí jho na naší šíji a vyvede nás přímo do naší země.

Kéž Milosrdný sešle hojné požehnání na tento dům a na tento stůl, u něhož jsme jedli.

Kéž nám Milosrdný pošle proroka Elijáše – nechť je vzpomínám v dobrém – a ten ať nám přinese dobré zprávy, spásu a útěchu.

Kéž Milosrdný požehná mého ctěného otce, pána tohoto domu, mou ctěnou matku, paní tohoto domu, a spolu s nimi jejich domácnost, jejich děti, a veškerý jejich majetek spolu s námi a majetkem naším.

Jako byli požehnáni ve všem, ke všemu a se vším naši praotcové Abraham, Izák a Jákob, tak ať požehná i nás všechny dohromady dokonalým požehnáním.

A řekněme: Amen.

 

 

 

Dobrořečení pána domu nebo při návštěvě čestného hosta

s ostatními spolustolovníky po společném jídle

 

První, obraceje se k ostatním řekne:

        „Pánové, pronesme dobrořečení.“

 

Všichni odpovídají:

„Chvályhodné je jméno Hospodinovo od této doby až navěky.“ 

 

Pán domu (nebo význačný host) pokračuje:

„Se souhlasem (pána domu a) přítomných chceme velebit toho, 

   z jehož štědrosti jsme jedli.“

 

Všichni odpovídají:

   „Chvályhodný je ten, z jehož štědrosti jsem jedli a z jehož dobroty žijeme.“

 

 

 

 

Modlitby svátečního dne šabat

 

Oslava šabatu začíná dobrořečením matky a zapálením světel.

Vrcholem je kiduš – dobrořečení pronášeném otcem nad pohárem vína před společným jídlem.

Na konci šabatu říká otec havdalu.

 

Šabat začíná v pátek večer. Zatímco otec odešel se staršími syny do synagogy, matka obklopená nejmladšími dětmi vítá královnu šabat slovy:

 

Pane světa, chystám se splnit svatou povinnost zažehnutí světel na počest šabatu, neboť je psáno: “A nazveš šabat rozkošným a svatý den Hospodinův přeslavným“ (srv. Iz 58,13). A jako odměna za to, že plním tento příkaz, ať mne a mé blízké zalije proud bohatého života a nebeské požehnání. Buď milostivý vůči nám a dej, aby tvá Přítomnost pobývala mezi námi. Otče milosrdný, buď i nadále milosrdný vůči mně a mým dětem. Učiň mě hodnou /vést své děti tak/, aby kráčely po cestě spravedlnosti před tebou, učiň mě věrnou tvé Tóře a pohotovou k

 dobrým skutkům. Zažehnej od nás veškerou hanbu, bolest a starost a učiň, aby pokoj, světlo a radost vždy přebývaly v

 našem domě. Neboť u tebe je pramen života; a právě v tvém světle vidíme světlo. Amen.

 

Pak rozsvítí svíce a pronese dobrořečení:

C
hvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž nás posvětil svými příkazy a nařídil nám zažehnout tato světla šabatu.

 

Kiduš

 

Pronáší pán domu nad slavnostně prostřeným stolem, poté, co manželka zažehla svíce. Kiduš je dobrořečením a rozdělováním poháru vína a v dobrořečením a rozdělením bochníku chleba.

(Pak následuje večeře s radostí a zpěvem.)

Kiduš se stolováním je nejdůležitější modlitbou židovské liturgie.

Modlitba kiduš je pronášena  nad pohárem vína, symbolem nového času, který má nastat. 

 

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž tvoří plod révy.

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž nás posvětil svými příkazy a nalezl v nás zalíbení a v lásce a přízni nám dal v dědictví svůj svatý šabat, připomínku stvoření, protože ten den byl také prvním dnem bohoslužebného shromáždění, a vzpomínku na východ z

 Egypta. Neboť nás jsi vyvolil a posvětil nás mezi všemi

národy a v lásce a přízni jsi nám dal dědictví svůj svatý šabat.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jež posvěcuje šabat.

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jež dává chléb ze země.

 

 

Havda  –
znamená „oddělení, odlišení“

 

Ukazuje a vyznačuje rozdíl mezi šabatem a všedními dny. 

Pronáší se nad pohárem vína, kořením a nad svící, což jsou tři symboly krásy a síly šabatu.

 

Nejprve otec rodiny čte řadu biblických citátů chválících Boha.  Pak říká dobrořečení: 

 

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž tvoří plod révy.

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž tvoří rozličná vonná koření.

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž tvoří světlo ohně.

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž činí rozdíl mezi svatým a všedním, mezi světlem a tmou, mezi Izraelem a ostatními národy, mezi sedmým dnem a šesti dny pracovními.

Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž odlišuje mezi svatým a všedním.

 

 

V sefardském ritu židé připojují modlitbu za nový týden:

 

Vládce světa, Otče milosrdenství a odpuštění, dopřej nám započít v pokoji nastávající pracovní dny, abychom byli prosti veškerého hříchu a vší nevěrnosti, očištění od vší špatnosti, rouhačství a bezbožnosti, oddaní studiu Tóry a konání dobrých skutků.

Dej nám v nadcházejícím týdnu slyšet pouze radostné a příznivé zprávy. Ať v srdci žádného člověka nevyvstane vůči nám závist a v nás vůči žádnému člověku. Králi náš, Bože náš, Otče milosrdenství, požehnej a dej zdar práci našich rukou. A všechny, kteří s námi a tvým lidem Izraelem smýšlejí dobře, posil a dopřej jim zdaru a splň jim jejich záměry; ale všechny ty, kteří spřádají proti nám a proti tvému lidu Izraeli plány nedobré, zklamej a učiň jejich snahy bezvýslednými, neboť bylo řečeno: „Dohodněte, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh“ (Iz 8,10).

Otevři nám, Otče milosrdenství Otče odpuštění, v tomto týdnu a v týdnu nadcházejícím brány světla a požehnání, vysvobození a spásy, nebeské pomoci a radosti, svatosti a pokoje, studia své Tóry a modlitby.

Prosíme Tě, ať se v nás naplní slova Písma:

„Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Siónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!´“ (Iz 52,7).

Amen.

 

 

V pátek večer se muži shromažďují ke společné modlitbě v synagoze, k obřadu kabalat šabat – přijetí šabatu.

Obřad obsahuje řadu biblických čtení, včetně žalmů, básnických skladeb. Šabat je nevěstou, kterou Izrael – ženich – vítá s radostí, protože září krásou a je zdrojem radosti.

V některých společenstvích se čte Píseň písní.

K tomuto obřadu patří píseň „Lecha dodi“ – „Pojď, můj milý“.

 

Pojď, můj milý, nevěstě vstříc spějme,

svatý šabat vlídně uvítejme.

 

„Zachovej – pamětliv buď jeho!“

tak zněl příkaz Boha jediného;

jeden jest Bůh, jedno jeho jméno,

věčně budiž slaveno a ctěno!

 

Pojď, můj milý,  …

 

Uvítejme šabat bez meškání,

neboť on jest zdrojem požehnání;

na počátku světa obmýšlen,

byl až v konec díla posvěcen.

 

Pojď, můj milý, …

 

Sídlo krále, město vlády jeho,

povstaň opět ze zboření svého!

Dlouho trvalo tvé bědování,

již se k tobě milost Boží sklání.

 

Pojď, můj milý, …

 

Setřes prach a odlož smutek svůj,

oblékni se v roucho slávy, lide můj!

Isaiův syn, rodem z Betléma,

vykoupí tě brzy, duše má!

 

Pojď, můj milý, …

 

Prober se a pohleď jasnou tváří,

neb ti vzejde světlo v plné záři;

vstaň a zpívej píseň veselou,

slávu Páně spatříš nad sebou!

 

Pojď, můj milý, …

 

Hanbou nezardí se tvoje tvář,

proč se skláníš a proč naříkáš?

Lidu mému ochrany se dostane,

město ze svých sutin zase povstane.

 

Pojď, můj milý, …

 

Kdo tě plenil, vydán bude v plen,

kdo tě hubil, bude zapuzen;

Bohu svému budeš k radosti,

jak se těší ženich z nevěsty.

 

Pojď, můj milý, …

 

Vpravo, vlevo dojdeš k rozšíření,

v Bohu budeš míti zalíbení;

z rodu Pérec vzejde tobě spasení,

radujme se tomu, buďme nadšeni!

 

Pojď, můj milý, …

 

Vítej nám, ty zdobo chotě svého,

ples a radost září z oka tvého;

oblaž lid, jenž zachoval svou víru,

vítej nám, ty poselkyně míru!

 

Pojď, můj milý, nevěstě vstříc spějme,

svatý šabat vlídně uvítejme!

 

 

 

 

V sobotu dopoledne v synagoze

 

   se muži shromažďují ke společným modlitbám a hlavně

ke čtení z Tóry. 

 

Při vyjímání svitku ze schrány se zpívají verše z Nu 10,23-36; Iz 23,3. Při přinášení svitku k pultu se říká zvláštní modlitba.

 

Před čtením z Tóry se říká dobrořečení:

 

Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž jsi nás vyvolil mezi všemi národy a dal nám svou Tóru.

Chvályhodný jsi, Hospodine – jenž nám dává Tóru.

 

Bože, dobrořečíme tě za Tóru, za výsadu bohoslužby, za proroky a za tento den, šabat, který jsi nám, Hospodine, Bože náš, dal ke svěcení a odpočinku, ke cti a slávě, za to vše ti vzdáme díky a velebíme tě, Hospodine, Bože náš, velebené budiž tvé jméno v ústech každé živé bytosti navěky a navždy. Chvályhodný jsi, Hospodine, jež posvěcuješ šabat.

 

Při ukládání každého svitku celé shromáždění zpívá :

 

Dal jsem vám dokonalé učení; neopouštějte mojí Tóru. Je to strom života pro ty, kdo k ní přilnou; blažení ti, kdo ji dodržují. Její cesty jsou cestami radosti a její stezky jsou stezkami pokoje.

 

 

Z modliteb v synagoze mají významné postavení “kadiš” a  “alenu”.

 

 

Kadiš
     –  je nejslavnější doxologii židovské liturgie. Provolává slávu Bohu, oslavuje jeho velikost a prosí Boha za útěchu a pokoj pro svět.

 

Předčítač: 

   Ať je oslavováno a posvěcováno boží veliké jméno v tomto světě, který stvořil podle své vůle. Ať přijde jeho království za vašeho života a za vašich dnů a za života celého domu Izraele, brzy a v krátkém čase. A řekněte: Amen.

 

Shromáždění a předčítač:

    Ať je velebeno veliké jméno boží navždy a navěky. Amen.

 

Předčítač:

   Ať je chváleno, velebeno a oslavováno, vynášeno, vyvyšováno a uctíváno, objevováno a chváleno jméno svatého, budiž chváleno; on je nade všemi požehnáními a chvalozpěvy, chválami a útěchami, které se ve světě pronášejí. A řekněte: Amen.

 

Shromáždění:

   Přijmi naši modlitbu v milosti a s přízní.

 

Předčítač:

   Ať modlitby a prosby celého Izraele jsou přijatelné před jejich otci, kteří jsou na nebesích. A řekněte: Amen.

 

Shromáždění:

   Chvályhodné budiž jméno Hospodinovo od věků a navždy.

 

Předčítač:

   Ať je nám a celému Izraeli poskytnut hojný pokoj z nebes a život. A řekněte: Amen.

 

Shromáždění:

   Má pomoc přichází od Hospodina, stvořitele nebe i země.

 

Shromáždění:

   Amen.

 

Předčítač:

   Ten, jenž na výsostech činí pokoj, ať učiní pokoj nad námi a nad celým Izraelem. A řekněte: Amen.

 

Shromáždění:

   Amen.

 

Předčítač:

   Velebte Hospodina, jenž je velebení hoden.

 

Shromáždění:

   Velebte Hospodina, jenž je velebení hoden navždy a na věky.

 

 

 

Modlitba po skončení čtení či homiletického komentáře:

 

Prosme za Izrael a za naše učitele, za jejich žáky a za všechny žáky jejich žáků, za ty, kteří studují, zde či kdekoliv jinde: ať se jim dostane hojného pokoje, přízně, milosti a milosrdenství, ať se jim dostane hojnosti a spásy od Otce nebes i země.

Řekněte: Amen.

 

 

 

Alenu   –
závěrečná modlitba v synagoze ve dnech všedních i svátečních.

 

Je naší povinností oslavovat Pána veškerenstva, velebit velikost toho, jenž na počátku stvořil svět za to, že nás neučinil podobnými ostatním národům země a nevymezil nám stejné místo jako ostatním pokolením země, že nám nestanovil podíl stejný jako jim a neurčil nám úděl stejný jako jejich zástupům. Proto se skláníme, vyznáváme se a vzdáváme díky Králi králů, svatému – buď požehnaný, který rozšířil nebesa a položil základy zemi. Trůn jeho slávy je nahoře na nebesích a jeho moc prodlévá na výsostech do nejvyšších výšek se pnoucích. On je náš Bůh, žádný jiný není. On je vpravdě náš Král, kromě něho není žádný, jak je psáno v jeho Tóře: „Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh na hoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není“ (Det 4:39). A proto v tebe doufáme, Hospodine, Bože náš, že brzy uvidíme slávu tvé moci; že odstraníš ze země modly, že dočista zmizí nepraví bohové a že bude svět napraven královstvím Všemohoucího, takže všichni synové těla budou vzývat tvé jméno a všichni bezbožníci na zemi se obrátí k tobě. Ať všichni obyvatelé země poznají a pochopí, že před tebou musí pokleknout každé koleno, každý jazyk musí přísahat věrnost. Před tebou, Hospodine, Bože náš, ať pokleknou a padnou k zemi a tvému slavnému jménu ať vzdávají poctu. Ať přijmou pravidla tvého království ty ať brzy nad nimi kraluješ, na věky a navždy. Neboť tvé je království a ty budeš kralovat ve slávě po všechny věky věků, jak je psáno v tvé tóře: „Hospodin kraluje navěky a navždy“ (Ex 15,18); neboť je řečeno: „Hospodin bude králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné“(Za 14,9).

 

 

 

 

MODLITBA DAJENU

 

   / z velikonoční rodinné slavnosti /

 

Dajenu je slovo vyjadřující vděčnost z nezaslouženého daru,

bránící nezřízené touze vlastnit.

 

 

Za kolik dobrodiní jsme Hospodinu vděčni!

 

Kdyby nás vyvedl z Egypta

     a nevykonal nad nimi soud

                                 dajenu (bylo by nám to stačilo).

 

Kdyby nad nimi vykonal soud

     ne však nad jejich bohy,

                                 dajenu (bylo by nám to stačilo).

 

Kdyby vykonal soud nad jejich bohy,

     ale neusmrtil jejich prvorozence,

                                 dajenu (bylo by nám to stačilo).

 

Kdyby usmrtil jejich prvorozence,

     nedal nám však jejich jmění,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nám dal jejich jmění

     a nerozdělil by před námi moře,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby před námi rozdělil moře,

     ale nepřevedl nás středem suchou nohou,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nás převedl středem suchou nohou,

     nenechal však utonout naše pronásledovatele,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nechal utonout naše pronásledovatele,

     ale nestaral se o nás na poušti čtyřicet let,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby se staral o nás na poušti čtyřicet let,

     ale nadal nám jíst manu,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nám dal jíst manu,

     nedal nám však šabat,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nám dal šabat,

     ale nepřivedl nás k hoře Sinaj,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nás přivedl k hoře Sinaj,

     ale nedal nám Tóru,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nám dal Tóru,

     neuvedl nás však do izraelské země,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Kdyby nás uvedl do izraelské země,

     ale nezbudoval by nám svatyni,

                                 bylo by nám to stačilo.

 

Ne tedy jedno, ale mnohá a mnohá dobrodiní

nám Všemohoucí prokázal:

Vyvedl nás z Egypta,

vykonal nad nimi soud,

vykonal soud nad jejich bohy,

usmrtil jejich prvorozence,

dal nám jejich jmění,

rozdělil před námi moře,

převedl nás středem suchou nohou,

nechal utonout naše pronásledovatele,

staral se o nás na poušti čtyřicet let,

dal nám jíst manu,

dal nám šabat,

dal nám Tóru,

přivedl nás k hoře Sinaj,

uvedl nás do izraelské země,

zbudoval nám svatyni,

aby smířil všechny naše hříchy.

 

---------------------------------

 

Z židovských pramenů vybral Václav Vacek