3. adventní neděle

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 2,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sof 3,14-18a; Flp 4,4-7; Lk 3,7-18
Datum: 13. 12. 2015
Mnoho židů si už dlouho přálo, aby jim Bůh daroval krále, těch svých se už „přejedli“. Ve své touze se opírali o prorocké přísliby. Ale zapomněli se ptát, zda si budou Mesiáše vážit, zda ho přijmou.
(Až jim Ježíš tuto otázku položí, strašně se urazí a začnou ho lynčovat, srv. Lk 4,24-30.)
Opět se – tragicky – ukázalo, jak je povrchní nadšení nebezpečné. Omámí nás a odvede od povinnosti ptát se Boha, co máme dělat. 
 
Před text dnešního úryvku jsem připojil několik předešlých veršů (rádi vypouštíme texty, které by nás mohly znepokojit – zbaběle a nezodpovědně voláme po „pozitivním myšlení“.) /1
 
„Plemenem zmijí“ označuje v Matoušově evangeliu „zbožné“ farizeje a „zbožné“ kněžstvo (saduceje). Hadi se plazí, snaží se rychle klikatým pohybem před nebezpečím ztratit v porostu, mezi kamením …
Had není živočichem „vzpřímeným“. Hadi nejednají „tváří v tvář“.
Výběrčí daní a žoldáci před Janem nekličkovali, uznali nutnost vlastního obrácení.
Každý potřebujeme obrácení (jako trvalý životní přístup a postoj). Ohánět se tvrzením: „My jsme katolíci, my patříme do pravé církve, mychodíme do kostela (my jsme synové Abraháma)“, nikomu nepomůže. 
 
Jan dodneška mnohým lidem připadá jako divous, který přeháněl.
Proroci a osvícení lidé, kteří varovali před nadcházejícím katastrofami, byli vždy okřikováni.
Ti, kteří varují, aby církevní představení nebyli vůči politikům – jako obvykle – povolní, jsou – jako obvykle, okřikováni.  
 
(Vysvětlete, prosím, dětem, jak se kácí strom sekerou. Dřevorubec nejprve u paty kmene přiloží sekeru na místo, kam chce tnout ...)
Vysvětlete jim, jak tenkráte mlátili obilí, co je mlat, proč bylo důležité, aby mlat měl rovnou plochu, ukažte jim, jak vypadají plevy a co je vátí vymláceného zrna.
Na těchto přirovnáních ukažte dětem názornost a srozumitelnost biblického vyučování.
Vyprávějte jim, jak naši předkové podcenili krize před oběma válkami a nástupem komunismu, co jsme tenkráte zanedbali. /2
 
Kolaborantskými výběrčími daní ani žoldnéry nejsme.
Já patřím do duchovenského stavu (do typu saduceů).
Vy asi patříte do typu „perušim“ (zbožní, oddělení pro Boha). Ne všichni farizeové byli pokrytci.
Nám hrozí, že nebudeme potřebu „obracení se“ pokládat za důležitou, natož nezbytnou, když jsme se „svým úsilím přece zbavili páchání smrtelných hříchů“.  
 
Saduceové, esejci a farizeové patřili mezi elitu národa, ale Mesiáši pohotových k ruce bylo jen pár jedinců. /3
Ti, co se pokládali za „zbožné“, si mysleli, že se Bohu zalíbí dlouhými modlitbami, půsty a dalšími sebezápory. Tyto zbožné výkony povýšili na zásluhy, konali je samoúčelně, aby v nich Bůh našel zalíbení.   Prostředek zaměnili za cíl. Přece modlitba (která je činem) nás má dovést k novému činu. /4
 
Po dalších měsících Janovy a Ježíšovy práce a snahy obrátit národ k Bohu, po Ježíšově vzkříšení, zůstalo Ježíšovi „sedmdesát“ učednických rodin. (Kulhajíce, nakonec přece jen časem došli s Ježíšovou převratnou zprávou „ke všem národům, až na konec světa“.)
Jistě, že bylo náročné zůstat věrní Ježíšovi, když ho nejvyšší církevní autorita prohlásila za největšího zločince. Vzpomínám si, jak nebylo snadné se uprostřed církevního davu hlásit k Janu Husovi, když byl ještě kacířem. Asi máte také vlastní zkušenost, co obnáší zastat se pronásledovaného.
 
Kolik Ježíšových učedníků je v naší společnosti?
Nakolik při našem slavení Vánoc bude řeč o Ježíšovi?
Mnoho křesťanů se nechá strašit uprchlíky, které ještě ani neviděli. /5
 
Jakými jsme apoštoly Krista?
Místo apoštolátu provozujeme náboženské úkony jako saduceové a farizeové (poutě, oběti, získávání odpustků …)
S kolika lidmi jsme ochotní mluvit o Ježíšově království?
Jaký prostor v našich dnech zaujímá Ježíšova věc?
 
Zachariáš a Alžběta, Jan, Marie a Josef, Simeón a Anna, pastýři a mudrci od Východu, a pak učedníci, se dali do služeb Mesiáše. Byli „muži a ženami činu“.
 
Říkávalo se: „Když se štěstí unaví, sedne i na vola (existuje ostřejší verze)“.
Bůh ale používá připravené. Ne diskutující, mlátící prázdnou slámu.
Je užitečné si promyslet, v čem a jak byli ty „adventní osobnosti“ pro boží věc použitelné, jakou intelektuální a náboženskou výbavu měli a co získali vlastní poctivostí a snahou.
Kaifáš udělal větší církevní kariéru než Zachariáš.

Jan přišel o hlavu.

Marie se stala matkou náboženského buřiče a vyvrhele národa.

Všichni byli otevření a pohotoví k činu. (To my jsme z nich udělali nebeské lobbisty, kteří nám mají vyjednat přízeň boží.)

 

Co bychom řekli lidem, kteří by se nás ptali, jak a k čemu nám slouží modlitba a svátosti?

Co říkáme svým dětem?

My, rodiče a faráři je máme uvádět do křesťanského způsobu života (ne k „modlení“ a „svátostné praxi“). Co znamená výrok: „To je praktikující katolík“? /6

 

Nakolik počítáme s Bohem ve svých krizích? Za svou čtyřicetiletou službu pozoruji, že manželé, kteří jsou v krizi, se čím dál snadněji rozcházejí, už málo usilují o uzdravení vztahu, méně a méně se obracejí

  k Bohu, aby hledali příčiny nesouladu nejprve u sebe. /7

 

V čem se lišíme od nekostelových lidí?

V prosincovém Okénku jsme přetiskli rozhovor s obdivuhodnou překladatelkou Danou Gálovou.

Jsme s Bohem silnější nebo bohatší než ona? 

 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Zástupům, které vycházely, aby se od Jana daly ponořit, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?

 

Neste tedy ovoce, které ukazuje, že se obracíte, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."

Lidé se Jana ptali: "Co máme dělat?"

Odpovídal jim: "Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné.

A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně."

Přišli také celníci, aby se dali ponořit, a ptali se ho: "Mistře, co máme dělat?"

On jim odpověděl: "Nevybírejte víc, než je stanoveno."

I vojáci se ho ptali: "A co máme dělat my?"

Odpověděl jim: "Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem."

Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás ponořuji jen do vody. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu dobrou zprávu.                (Lk 3,7-18)

 

                  /2    Vyprávějte dětem, jak pan arcibiskup Beran – kterého si jinak velice vážíme – nerozpoznal, že president Gottwald je vlk v rouchu beránčím a jak mu v

 katedrále sv. Víta uspořádal slavnostní bohoslužbu „Te, Deum“ („Tebe, Bože chválíme“) a žehnal mu monstrancí s Tělem Páně. Pan arcibiskup Gottwalda nebezpečně podcenil. Gottwald sice tvrdil, že církev bude svobodně žít, ale dávno předtím v

 parlamentu otevřeně prohlašoval, že se jezdí do Moskvy učit, jak všem oponentům zakroutit krky. Možná to pan arcibiskup myslel dobře, ale bylo to naivní a všem se nám to tragicky vymstilo.

Říkejte dětem pravdu. I to, jak se president kamarádí s Putinem, který je zločinec.

Vyprávějte jim, že nás Ježíš varuje před vlky, zmijemi, sviněmi a vzteklými psy. A před vlky v kůži beránků. Učí nás jak je rozpoznávat, nehladit je, vyhýbat se jim, jak jen je možno. 

Učte je, jak mohou být (v demokracii) tito lidé zneškodněni a k čemu má politika sloužit.

Ukažte dětem, že Jan Baptista i Ježíš byli moudří a pevní, a nebyli naivní. 

 

                  /3     V adventním čase si připomínáme Zachariáše a Alžbětu, Marii a Josefa, Simeona a Annu. (Ty ženské postavy nejsou rozhodně vedlejší, stále jim zůstáváme dlužni.)

 

                  /4     Zbožným odříkáváním modliteb se stáváme svíčkovými bábami. Kolik u nás doporučovaných modliteb žádá, aby se Bůh pohnul: „Dej, dej, dej …“ a zapřísahá nebeský dvůr k

 přímluvám. Bůh nepotřebuje rádce ani lobbisty, je dost moudrý i milosrdný.

Máme možnost se nechat vyučit Ježíšovu způsobu modlitby – rozhovoru s Bohem, který nás osvítí, nadchne a pohne směrem k druhému a porozumění s

 Bohem.

 

                  /5     Dokonce se necháváme strašit kázáním, že „zraněný“ (utíkající muslim)  bude po milosrdném samaritánovi (křesťanovi a Evropanovi) chtít jeho peněženku a mobil. Necháváme se strašit, že nás utečenci nakazí strašnými nemocemi, budou znásilňovat naše ženy a budou nás vybíjet.

Co nám asi řeknou naši křesťanští předkové, kteří se jako misionáři vydávali i k lidožroutům? (Někteří z nich dokonce skončili v jejich žaludcích. My je ovšem ve svých modlitbách prosíme o přímluvu, aby nás Bůh zbavil ohrožení z

 uprchlické krize.)

Umíme spočítat, kolikrát je v Písmu výzva: „Neboj se!“, ale nijak se nás to netkne. „Postav se na nohy a přestaň se klepat strachy, budu s tebou mluvit jako s mužem. (Srv. Ez 2,1n)

Učme děti pěstovat si statečnost od malých věcí.

 

                  /6    Na chlapech jsme si říkali, čím to je, že naše děti chtějí být čerty a ne Mikulášem nebo andělem?

„Chození Mikuláše, ovšem teď prohlašujeme za naší „křesťanskou kulturu“, kterou je „nutno bránit před muslimy“. 

Proč se slovo „svatý“ stalo nadávkou („Ty jsi nějaký svatý“)?

Jeden z našich nejvzdělanějších profesorů nám řekl: „Světcům nejvíce ublížili jejich („zbožní“) životopisci“.

Z ďábla jsme udělali hloupého čerta, kterého přelstí i švec.

Dětem máme říkat, že ďábel je inteligentní a mocný. Může nám zavirovat mozek, vymazat nám určité informace a nasadit do hlavy svůj program. Nemáme děti strašit ďáblem, máme je učit, jak a čím jsme před ním chránění Bohem, a jak se sami máme před ďáblem chránit.

(Mnoho lidí pokládá prohlášení Velkého pátku za státní svátek za vítězství. Tak to jsme vyhráli! Pán Ježíš je z nás určitě nadšen!)

 

                  /7     Před 40ti lety, když jsem začal sloužit, se rozvádělo každé čtvrté manželství. Před 25 léty se rozpadlo každé třetí manželství. Dnes už každé druhé (nepočítajíc rozpad vztahů, které neměli svatbu).

Své milenky už označujeme za „přítelkyně“ a svatého Josefa za snoubence Panny Marie. Copak nebyli manželé? Měl Josef na úmrtním oznámení napsáno, „přítel Marie z

 Nazareta“?

Nemateme vlastní děti? Jak mohou z našich slov v kostele být naše děti moudré?