5. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 6,1-2a.3-8; 1 Kor 15,1-11; Lk 5,1-11
Datum: 7. 2. 2016
Neuvažujeme nad biblickými texty 5. neděle poprvé ...
K prvnímu čtení.
Setkání s Hospodinem je nesdělitelné. V „popisu“ je tedy umístěno do chrámu. Kdybychom se setkali s Bohem nepřipraveni, z ošklivosti a malosti nad sebou bychom přišli o jakoukoliv chuť do života …
Boží skvělost, ale člověka neničí, ale pozvedá. Kdo si přizná svou ubohost, tomu Bůh může pomoci. Může být dokonce poslán …
 
Ježíš začal kázat u Genezaretského jezera. Rybářská parta se právě vracela z neúspěšného lovu. Petr a jeho kamarádi se s Ježíšem zdravili jako staří známí z pár rozhovorů a ze svatby. /1 
Na svatbě v Káni nadšení Petrovy party pro Ježíše ještě narostlo. 
Představme si, že se někde – třeba na svatbě – potkáme se sympatickým lékařem. Je „v civilu“, tak přijmeme jeho nabídku k tykání, je výborným společníkem a hostu, který tam dostal infarkt, třeba zachrání život.
Potkáme-li za pár dní v nemocnici našeho nového známého, s údivem zjistíme, že je přednostou nejlepší kliniky. Vidíme, že k němu vzhlížejí slovutní profesoři, neboť je světovou kapacitou svého oboru ...  Ale to jsem trochu předběhl.
 
Ježíš u jezera začal svou první vyučovací lekci o náboženské reformě – o nutnosti obrácení se k Bohu.
Petr a jeho kamarádi už to kázání slyšeli, ale rádi si Ježíše poslechli znovu. Byli hrdí na svého kamaráda Ježíše. Při jeho řeči si dávali do pořádku sítě a loď na příští lov. V 11 hod. začalo slunce pražit a všichni šli do stínu na polední siestu.
Ježíšova nabídka nového lovu – profesionálům a navíc v poledne(!) – vypadala naprosto nesmyslně. „Ježíši, kdyby mně to nabídl někdo jiný, tak ho pošlu …“
Nevím, co si od toho Petr sliboval, bylo to z úcty „k panu doktorovi“?
Stalo se ovšem něco velice důležitého i pro nás. Pozorně to sledujme, pan stavitel a učitel náboženství, Ježíš – rybářský neprofesionál – se ujal vedení: „Tady přestaňte veslovat a hoďte sítě do vody.“
Rybáři byli naprosto ohromeni úspěšností lovu ...
(K tomu se hned vrátíme.)
 
Petr vyznává: „Ježíši, já se ti omlouvám, že jsem s tebou jednal jako s kamarádem, před chvíli jsem s tebou jednal familiárně, když jsme se zdravili, poplácal jsem tě po rameni jako chlapa z naší vesnice.  Ježíši, já nemohu být tvým učedníkem, já jsem hříšník.“
„Petře, mám rád tvou poctivost. Rád ti pomohu. Líbíš se mi.“
 
Evangelium neříká, že by se apoštol Petr někdy před rybolovem dopustil nějakého svinstva. A přece Petr mluví o své hříšnosti ...
Ani Izajáš se zřejmě nedopustil nějakého zločinu.
(Tvrzením: „Nikoho jsem nezabil a nikoho neokradl“, se ohání jen někteří lidé, kteří jsou přesvědčení o své spravedlnosti a slušnosti.) 
 
Kdysi jsem mluvil s jedním panem biskupem o možnosti přístupu ke Stolu Páně pro lidi, kteří žijí v dalším manželství.
„Ale oni žijí v trvalém hříchu“, pravila Jeho Excelence.
– „Pane biskupe, to já žiji také, vy ne?“
I římský biskup přiznává, že je hříšník. Jak to myslí? Copak někoho pomlouvá, podvádí, někomu ubližuje? Nedodržuje páteční půst, mlsá, je roztržitý v modlitbě? Má nějaké tajné hříchy? Nevypořádal se s nějakou neřestí?
 
Vracím se zpět k Petrovu padnutí na kolena před Ježíšem. Došlo mu, oč ho Ježíš přesahuje!
 
Pro nás je to upozornění na dvě nebezpečí.
Prvním nebezpečím je brát Ježíše jako kámoše, typu: „Já si s ním tykám.“ /2
Já vím, jak to je v církvi a ve zbožnosti správně.
 
Druhé nebezpečí je v našem patolízalství.
V naší církvi se velice dbá na klekání, úklony …, přetrvává líbání prstenů, titulatura knížat kněžských a všechna církevní pravidla v kostelech a palácích (převzatá z pohanských císařských dvorů).
Je snadnější pokleknout před papežem, políbit jeho prsten a oslovovat ho: „Vaše svatosti“, než podporovat jeho směr a službu. /3
Bůh k nám má nezměrnou úctu a zve nás dokonce až „na svůj trůn“.
 
Teď se vraťme k postoji apoštolů. Poslechli Ježíše, když jim v poledne(!) řekl: „Vyjeďme k rybolovu. Tady zastavte, hoďte sítě.“
Pak se stal zázrak!
 
Co z toho pro nás plane? Jednáme často opačně. Vybereme si nějaký svůj hřích a prosíme Ježíše, aby nám pomohl. Neptáme se jeho, co nám radí a odkud bychom měli začít své obrácení nebo jak a v čem pokračovat v náboženské reformně podle jeho názorů. Děláme si z Ježíše pomocníčka, přidavače, posluhovače.
Přitom, přiveze-li nám mistr tesař hotovou pergolu, nestavíme ji sami. Neříkáme: „Pane mistr, podejte mi ten a ten trám, pilu, kleště …“
Jeden výborný muž (hodně četl Bibli, byl v charismatickém hnutí), se zamiloval do cizí ženy. Prosil Ježíše, aby ho jeho trápení zbavil. Říkal jsem mu, že na to Ježíš nepřistoupí. Vy potřebujete zjistit příčinu své zamilovanosti, objevit dary své manželky, které dostala od Boha pro vás.
 
Máme se ptát Ježíše: „Pane, co mě nejvíce ohrožuje. Co a jak mám ve svém životě nejprve změnit?“
 
Udělejme si zkoušku z Ježíšova vyučování. (Řada lidí si cvičí mozek křížovkami, sudoku, někteří rádi procházejí všelijakými testy.)
Jaký je nejnebezpečnější hřích podle Ježíše?
 
Proč se o něm v církvi nemluví? /4
 
Proroky a Mesiáše neukřižovali alkoholici, kuřáci, zloději a smilníci. Zákeřných vražd se dopustili náboženští předáci, přesvědčení o své pravověrnosti.
 
Opět si máme ujasnit, co od nás čeká Bůh?
Ježíš by nám často poradil něco jiného, než o co my ho prosíme.
Pokud na něj dáme a poslechneme ho, nabízí nám i zázraky. 
 
-----------------------------
Poznámky:
                  /1     Jan Baptista doporučil svým nejlepším učedníkům Ježíše jako nejlepšího a nejslibnějšího rabína. Janovo: „Hle, beránek boží“, bylo sice silné označení, ale trochu záhadné, učedníkům zřejmě jeho skutečný význam nedošel. Ježíše vyhledali a on jim věnoval několik hodin rozhovoru. Ježíš své budoucí učedníky okouzlil svými znalostmi Písma, inteligencí, pedagogickým uměním, odkrýval jim smysl Písma (to člověka, který touží rozumět Bohu, uchvátí). Potkali se na svatbě v Káni.)
Svatba v Izraeli byla jiná než jednodenní svatba u nás, trvala třeba týden. Židé spolu hodně mluví o Bohu (díky jemu se přes nepatrnost Izraele stali – díky Bohu – významným lidem). Navíc, tenkráte vedli řeči o mesiáši. (Je potřeba vědět, že židé měli o mesiáši svou – neúplnou představu: člověk od Boha, který změní úděl Izraele – vysvobodí je od Římanů. S náboženskou reformou nepočítali, byli v pravé církvi a zbožnost pěstovali. O nutnosti náboženské reformy začal mluvit až Jan Baptista a pak sám Nazaretský.
 
                  /2     Vždy se divím, když někdo o presidentovi V.H. říká: „Vašek Havlů“. Mnoho lidí netuší, jak velkou byl osobností.
Mnoho lidí netuší, že potkali proroka. Rozpoznávání proroků je ctností. V církvi se nevyučuje.
Ježíš říká: „Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. Kdo přijme Mesiáše, obdrží odměnu Mesiáše.“ (Sr. Mt 10,41)
Je dobré si všimnout, že i nejlepším apoštolům Ježíšova jedinečnost časem zevšedněla. Na hoře Tábor už nevyhodnotili, že „Ježíš je uprostřed mezi Mojžíšem a Eliášem“.
(Lidé nekosteloví nevědí, že Mojžíš a Eliáš patří mezi pár největších osobností lidstva. Ale děsí mě, že mnoho katolíků neví o velikosti Mojžíše a Eliáše, že jsou většími světci než apoštolové. 
 
                  /3     „Ne každý, kdo mi říká: ,Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21)  
Díváte se na film o vraždě Anežky Hrůzové v Polné? Řada středověkých papežů kritizovala pověru o krvi křesťanských dívek v macesech. Ale jen Masaryk se zastal nespravedlivě odsouzeného Hilsnera. Biskupové tenkráte nosili při pontifikální mši 12 m dlouhou vlečku a řada prelátů měla právo nosit mitru, ale lidi v kostele neučili přemýšlet. Dnešní nenávist proti utečencům, které jsme ani neviděli, je podobná.  
 
                  /4     Proč mnoho politiků záměrně mlží o největších nebezpečích: o spolupráci s Ruskem, o korupci? Protože tyto hříchy používají k získání své moci a bohatství. 
Podobně je to i v církvi. Ďábel a my – jeho učedníci a spolupracovníci (vědomí i nevědomí) – odvádíme pozornost od svých největších sklonů a selhání.)