3. neděle čtyřicetidenní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Ex 3,1-15; 1 K 10,1-12 ; Lk 9,1-9
Datum: 28. 2. 2016
Božímu slovu se snažíme víc a víc porozumět. /1
 
Před týdnem jsme naslouchali smlouvě Hospodina s Abrámem.
Dnes čteme o setkání Hospodina s Mojžíšem: „Jmenuji tě, svým velvyslancem v Egyptě“.
O používání jména: „Jsem, který jsem“, jsme podrobněji nejednou mluvili. („Jsem náručí pro tebe a vždy u mě budeš mít otevřenou náruč.“ „Jsem a vždy ti budu TÁTOUMÁMOU.“ …)
Kdo si přečte celou 3. a 4. kapitolu, dozví se víc.
 
(Mojžíšova žena Sipora, žena rázná a řečná, manželovi vyčinila za to, že se nechal Hospodinem umluvit k vyslání do Egypta. „Mne se na můj názor nikdo neptá, nemáte mě za nic! To vaše náboženství je nebezpečné – hasíte, co vás nepálí. Už jednou jsi, Mojžíši, o vlásek unikl popravě a zas se necháš umluvit a poslat do Egypta. Já jsem ti říkala, že se do toho vašeho náboženství nenechám zatáhnout a že nedovolím, aby moji synové byli obřezáni. …“
Když trochu vychladla (za několik hodin nebo dnů) Mojžíš vysvětloval: „Milá Siporo, měl jsem v životě velké štěstí, na rozdíl od svých vrstevníků jsem přežil pogrom. Měl jsem štěstí na moudrou maminku a šikovnou sestru. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že mě adoptovala egyptská princezna. Vystudoval jsem nejpřednější egyptskou univerzitu pro faraónovy prince a nejnadanější studenty. To vše nepokládám za náhodu, ale za ochranu a dar od Nejvyššího – budiž chválen navždy. Díky Bohu máš také slušného manžela – nebo snad ne? A naše děti mají vzdělaného tátu.
Siporo, vypravoval jsem ti o našem praotci Abrahámovi. Líbilo se ti to. Hospodin ho vyzval, aby odešel ze svého města … Abrahám objevoval velikost a věrnost Hospodinova přátelství. Čím dál víc mu důvěřoval. Nelitoval, že Hospodinovu nabídku přijal. 
Když se mně dostalo od Hospodina velikého obdarování a ochrany, mám si to vše nechat jen pro sebe?
Kdyby tvým příbuzným hrozilo nebezpečí, také bych se snažil pro ně udělat, co by bylo v mých silách. Mám své příbuzné nechat mřít v jejich otroctví? Hospodin mě tam posílá, můj nápad to nebyl. Nesmysli si, že z toho nemám obavy, ale máme s Hospodinem dobré zkušenosti. Potřebuji od tebe podporu, a ne abys mě srážela. Chápu tvůj strach, ale dej Hospodinu šanci, příležitost. Uvidíš, že není ani blázen ani mluvka…“
Je pochopitelné, že Sipora hned nepadla manželovi nadšeně okolo krku, nejeli přece na dovolenou k moři ani na prohlídku egyptských vykopávek.)
 
Pavel v druhém čtení připomíná křesťanům všech dob silnou zkušenost se zachraňujícím Bohem od Mojžíše po Ježíše.
 
Biblického přirovnání Izraele k vinici si židé váží. Víno je pro ně darem od Stvořitele, je nápojem určeným ke slavení přátelství (kdo by se opíjel, hřešil-by nadvakrát). Přátelství je jako dobré víno.
(I my používáme víno ke slavení s Hospodinem.)
 
Je pro nás ctí, že nás Bůh přirovnává ke své vinici. On, skvělý a znalý vinař, o nás pečuje. Máme štěstí na  obětavého Božího služebníka pracujícího pro nás – vinici. Díky jim se můžeme těšit ze skvostné úrody. Světci jsou značkou vína té nejlepší jakosti. S nimi je lidem dobře. Získali uznání po celém světě.
 
Ježíš v podobenstvích o nás vícekrát mluví jako o vinici. Dnes i o fíkovníku na vinici.
Ježíš v jednom podobenství říká: „Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž.“ (Mt 21,33)
Kdo ví o Ježíšově péči, kdo ví, že půda, čas a práce jsou velkými hodnotami, řekne: „Vinař má právo očekávat od vinice dobré víno a od fíkovníku dobré fíky.“
 
Řada lidí mi vytýká, že kážu jen negativně. Potřebuji si to srovnat. Pomůžete mně?
Stojím o vaše výhrady ke mně, ale dovolte mi, prosím, také moje dotazy k vám.
Často mluvím o Večeři Páně jako o svatební hostině Beránka s námi – jeho nevěstou.
Nezanedbávám povinnost bohoslužbu komentovat, snažím se, aby slavení Večeře Páně bylo osobní.
Kážu na příslušné nedělní texty, nevybírám si je, občas se věnuji těm, ve kterých se mluví o velkorysé boží lásce. Snažím se vysvětlovat, jak se buduje živý vztah s Bohem.
V létě jsem uváděl cyklus: „Dobrořečení o Bohu jako životní styl“.
Ptám se, jak se vám daří podle toho žít? Jak se vám osvědčilo 100 x za den si všímat, co vše je osobním darem od Boha? Je to pro vás antidepresivum?  Jak se vám osvědčilo požehnání dětem, „Chvála ženy statečné“? To nejsou mé výmysly, to je náboženská kultura, ve které vyrostl Ježíš, jeho rodiče, prarodiče a apoštolové.   
Nebyl-li můj výklad srozumitelný, proč jste se neozvali?
 
Na podzim jsem mluvil o daru „Svátosti pomazání nemocných“. Nebylo to srozumitelné, praktické, nebylo to kladné mluvení o nás a o Bohu? Jedni manželé byli spokojeni, proč vy ostatní jste nic nenamítali?
Neodříkám se kritiky, ale buďte, prosím, konkrétní.
 
Duchovní život spočívá v živém vztahu s Bohem, v ocenění Boží přízně. Ve spravedlnosti vůči Bohu.
Není-li pro nás – starší – každý den, každé jídlo, natož každá Večeře Páně, velikým darem od Boha, pak je otázkou, zda nejsme slepí nebo zakrslí.
Zkusme si doma vyjmenovat, kolik míst z Písma – ve kterých se nám Bůh milostně vyznává ze svého přátelství – si pamatujeme.
Jsou jich desítky a desítky. Kdo má potíže s pamětí, tužka a notes pro něho nejsou nedostupné. Všelijaké recepty si také opisujeme. /2
Nakolik se v našich modlitbách tato krásná slova objevují? Jak na ně v modlitbách odpovídáme. Necháváme se jimi pozvedat k Bohu?
 
Kdo z větších dětí neumí vyjmenovat, co pro něj dobří rodiče dělají, jak o něj pečují, je nevděčník.
Nenese-li dítě dobré ovoce, není v pořádku.  
 
„Neobrátíte-li se, všichni podobně zahynete“, říká Ježíš.
(Na jeho výzvy často říkám: Je upozornění na nebezpečí (třeba nemoci) negativní nebo je dobrodiním?)  
Co ta slova znamenají?
 
„Jsem hříšník“, přiznává papež. Z čeho se asi zpovídá? „Byl jsem příliš autoritativním představeným“, přiznává. „Neprohlédl jsem nepravdivost informací spolupracovníků a někomu jsem pak svým rozhodnutím ublížil. Neučinil jsem, co jsem měl učinit.“
 
Poslyšte toto podobenství (řekl by Ježíš): Matce se nelíbila nevěsta, s kterou se její syn oženil, přestože byla hodná, inteligentní, vzdělaná a zbožná. Na oběd zvala jen syna, jen jemu občas posílala jednu porci jídla. Jak se k té matce má postavit syn, jak jeho sourozenci?
Potkal jsem řadu dobrých manželství, katolíka s nekatolíkem. Ti manželé právem vyznávali své manželce  to, co napsal Komenský své manželce: „Ženo má, klenote mně po Pánu Bohu nejvzácnější“.
Ale když si ji přivedli domů – do našeho kostela, my – matka církev, jsme jí k Ježíšově Hostině nepozvali. (Co si o tom myslí jejich děti?)
Paní Dr. Eva Mádrová (ušlechtilá žena, významná psycholožka, léta krutě vězněná v 50. letech, které si Oto Mádr velice vážil a spolupracoval s ní) mi kdysi napsala desetistránkový dopis o své eucharistické víře a o bolesti těch, kterým odpíráme Stůl Páně (byla křesťankou československého vyznání, její manžel byl katolík).
 
Kdo z nás nemá pocit, že my katolíci jsme Ježíši milejší a bližší než nekatoličtí křesťané? /3
Kdo je matkou církve?
Místní církví je diecéze a její buňkou farnost. Tou matkou jsme tedy také my.
 
Hlásíme se k bolesti druhých? Mluvíme o ní, zastáváme se zraněných?
Je naše mlčení výrazem pokory nebo je zbabělostí? Máme strach před „matkou královnou“?
Jak já nebo ty, coby syn „matky“ nebo jeho „sourozenec“ reagujeme na jednání naší „matky církve“?
Je u nás v církvi lidem (dětem) dobře? Jsme zdravou rodinou? Přitažlivou, osvícenou?   
 
Jsou to závažné otázky nebo ne. Odvážíme se o nich mluvit?
Nebojme se, už nás nikdo nebude veřejně pranýřovat, římský biskup František tyto otázky už otevírá. /4    
 
„Nic nepřidáš a nic neubereš“, bylo řečeno za Mojžíše i za Ježíše. Vlastními předpisy podvazujeme milosrdenství Boží a mrzačíme svůj soucit a lidskost.
Je Ježíšova řeč: „Neobrátíte-li se, všichni podobně zahynete“, tvrdá nebo zbytečná? Je negativní?
 
-------------------------
Poznámky:
                  /1     Nebavilo by nás, kdybychom stále opakovali vyučovací látku první třídy.  Rodiče mají dětem k porozumění Písmu pomáhat, jako se školním vyučováním, jinak šestiletému dítěti, jinak dvanáctiletému. Ti rodiče, kteří tak činí, získají velikou odměnu – hlubší porozumění Bohu (nejvíce se naučíme vyučováním druhého). Kdyby rodiče s dětmi o biblických textech doma nemluvili, přispívali by k otrávenosti dětí v kostele a z Boha.
 
                   /2     Kdo v tom potřebujete pomoci, ozvěte se, rád vám dodám dvacet odkazů, další si budete zaznamenávat už sami.
 
                  /3     Jak to chodí ve Spojených státech ...
Na mostě stojí na zábradlí sebevrah a odhodlává se ke skoku. Přiběhne k němu jakýsi člověk a snaží se mu to rozmluvit.
- Počkej, neskákej!
- Proč ne? Už nemám pro co žít.
- Jak to? Je přece tolik věcí, které dávají životu smysl.
- Například?
- No, třeba... Jsi věřící, nebo ateista?
- Věřící.
- Já taky! A jsi křesťan, žid, muslim, nebo něco jiného?
- Křesťan.
- Já taky! A jsi katolík, nebo protestant?
- Protestant.
- Já taky! A jsi presbyterián, nebo baptista?
- Baptista.
- Já taky! A jsi z Původní baptistické církve, nebo z Reformované baptistické církve?
- Z Reformované.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista, nebo z Reformované baptistické církve našeho Spasitele Ježíše Krista?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875, nebo z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875.
- Hm. Já jsem z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884... Tak skoč, ty mizernej heretiku!

 
                  /4     František k ekumenismu také řekl: „Je tu někdo, který nás pronásleduje. Ten ví, že křesťané jsou Kristovými učedníky: že jsou jedno, že jsou bratři! Nezajímá ho, jestli jsou evangelikálové, pravoslavní, luteráni, katolíci nebo apoštolští…, to ho nezajímá! Nebudou to teologové (papež je také teolog), kdo mezi nás vnesou jednotu. Teologové pomáhají, ale pokud budeme spoléhat, že se teologové navzájem shodnou, dosáhneme jednoty až v den po dni posledního soudu. Duch svatý působí jednotu.“
A k účasti manželů katolíka s nekatolíkem na Stolu Páně mimo jiné vyprávěl: „Jeden můj přítel, který byl pastor, mi jednou řekl: ,My věříme, že Pán je tam přítomen. Je přítomen. Vy věříte, že Pán je přítomen. A pak tedy, jaký je rozdíl?´ Ach, ta vysvětlování, interpretace“, pokračoval František. Život je větší než vysvětlování a interpretace. Vždy vycházejte ze křtu. Jedna víra, jeden křest, jeden Bůh.“