3. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 5,27-41; Zj 5,11-14; J 21,1-19
Datum: 10. 4. 2016
Dost často si všímáme, že jsme nevěstou vzkříšeného Beránka!
Je na každém z nás, do jaké míry jsme tento dar, tuto výsadu a čest objevili a přijali.
Dnešní texty k tomu využijeme.
 
Nabídka být boží nevěstou je závratná, ale není lacinou záležitostí. Chceme být nevěstou odpovídající ušlechtilosti našeho ženicha a nelitujeme námahy, abychom toho dosáhli. /1
 
K prvnímu čtení.
Ježíš je Knížetem Pokoje, nerozděluje. /2
 
Pokud někdo tvrdil nebo tvrdí, že Ježíš rozdělil židy, farnost (náboženskou obec), rouhá se.
To my se můžeme s Ježíšem míjet. /3
 
Slovům: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“, snadno přitakáme, ale pro Ježíšovy učedníky to znamenalo postavit se proti hierarchii. Bylo to podobné jako třeba při reformaci.
Obdivuji odvahou učedníků, prošli nebezpečím, smutkem, bolestí, pomluvami, osočováním, záští a nakonec mučednictvím.
Ježíš ani jeho učedníci se nezakládali „novou církev“, byli vyloučeni, vyhnáni.
Představení církve je osočili: „Chcete na nás přivolat pomstu …!“. To nebyla legrace, bičování (40 ran bez jedné) bylo „na neschopenku“. 
 
K 2. čtení.
Beránka, jsme zabili my, lidé! Navíc ho stále trápíme a stále je zabíjen v mnoha bratřích.
„Zaslouží si nejen moc, bohatství, moudrost a sílu, čest a slávu“ (to mu my nejsme schopní dát), ale náš Beránek si ovšem zaslouží nevěstu odpovídající jeho ušlechtilosti.
Hlásíme se k práci na sobě. Každou neděli znovu a znovu slaví Beránek svatbu s námi - nevěstou.
 
K evangeliu.
Ježíš podruhé obdaroval učedníky úspěšným rybolovem. Tentokráte bohatším způsobem.
(Po zkušenostech, jak na něj apoštolové v některých věcech nedali, si mohl pomyslet: „Když jste tak chytří, lovte si sami“.)
O co byla Ježíšova pomoc bohatší než první rybolov?
- Připravil jim snídani. /4
Ubezpečil je, že nepřestali být jeho nevěstou.
 
I my patříme do nejvybranější společnosti – mezi Ježíšovy učedníky a přátele. Jsme  jeho nevěstou. Velice bohatou nevěstou!
V čem a jak?
 
Za pár neděl naši třeťáci poprvé přijmou pozvání k Večeři Páně.
(Děvčata budou ustrojená podobně jako nevěsty, kluci budou mít také pěkné šaty, aby děti věděly, že na svatbu – do kostela, se chodí v pěknějším ustrojení než jinam.)
Příští neděli děti dostanou úkol spočítat všechny náklady na nedělné oběd, včetně mzdy těm, kteří vaří. Pak se zeptají rodičů, jak dlouho na nedělní oběd každý z nich pracuje. (Povím jim, že to nejpodstatnější bohatství se spočítat nedá.)
 
Vás, dospělé tuto neděli prosím, abyste si spočítali, kolik Vy jste každý dostal od svých rodičů.
Povím proč Vám tento úkol nabízím.
 
Potkávám lidi, v dětství zneužívané a šikanované (někdy vlastními rodiči) často opuštěné rodičem (po rozvodu).
Např.: Kluk neměl v tátovi patřičný vzor. Hodná maminka nemůže dětem tátu nahradit. Táta se před pár roky oběsil. Mladík byl zneužit pedofilem. Školu nedodělal, nepracoval, dostal se do vlivu mafiána a dealera drog. Kluk není zlý, ale naivní a měkký. (Někteří z takových nešťastníků pocházejí ze zbožných rodin. Ale kde chybí otcovský vzor, pevnost a řád, zbožnost to nespraví.)
Mladíka dealer drog několikrát zbil, ponižoval,  zatáhl do trestné činnosti …
 
Pokud tito nešťastníci mají alespoň jednoho hodného rodiče navrhnu jim aby počítali, kolik dostali od svých blízkých. Aby viděli, že přes bídu, kterou zažili, jsou velice bohatí, a aby v životě nešli pod svou cenu. 
 
Navrhuji dnes i Vám, abyste také zkusili počítat … Znovu si všimneme svého bohatství, jak bohatou „nevěstou“ každý jsme.  (Příliš mnoho boháčů si myslí, že jsou žebráci.)
Počítat budeme v dnešním kurzu. Za dobu, kdy nás rodiče živili, se přibližně dají vyčíslit:
    - náklady na jídlo
    - náklady na bydlení (kdo si vede domácnost to lehce odhadně)
    - náklady na praní a úklid (počet hodin týdně se dá odhadnout)
    - odhad nákladů na naše vzdělání, léčení, hračky, koníčky, zábavu …
    - atd.
 
Odhadnete kolik set (tisíc) hodin nás maminka chovala v náručí?
       (Kolik asi stojí hodinová mzda chůvy – au-pair?) 
 
Čím víc položek najdete, tím větší vlastní bohatství objevíte ...
 
Já si mimo to každou hodinu svého času - ať bdím nebo spím - cením na 30.000 Kč.
Věnuji-li někomu jednu hodinu času, obdaruji ho hodnotou 30.000 Kč (nikomu to samozřejmě neúčtuji, vyjdu-li si na hodinovou vycházku, dopřál jsem si stejnou hodnotu.
Vy rodiče, si počítejte na hodinu 40.000 Kč.
Kolik času a práce jste věnovali dětem? Jaké kapesné zbylo Vám? 
 
Uvažujme dál o bohatství, kterého se nám dostalo od rodičů.
Penězi se nedá vyčíslit úsměv, pozdrav, ochota, všechna vyprávění doma, vymýšlení pozorností, vyrábění dárků, pozorností, výlety, čas strávený hrou, , pěkné prostředí doma, vkus v oblékání, slušnost, kultura vztahů …, které jsme doma dostali. 
Spravedlnost, milosrdenství, přejícnost, obětavost  …
 
Naši rodiče nás obdarovali nesmírnou hodnotou, co vše jsme se od nich naučili a převzali …
Dostali jsme od nich obrovskou výbavu do života. Kdo to neví, je slepý a neváží si života.
 
Až spočítáte přibližně bohatství své výbavy (což je jen zlomek toho nevyčíslitelného bohatství), kterou jste dostali do života od svých rodičů, nezapomeňte o tom svým dětem (nebo třeba partnerovi) vyprávět. Pak také budete víc rozumět úkolu, který třeťáci za týden ode mne dostanou.
 
Snažím se i lidem na šikmé ploše objevit, že jsou milionáři, že patří mezi pětinu nejbohatších  lidí na světě, aby neskončili s AIDS, na drogách, v kriminále nebo jako troska pod mostem.
 
Pro nás je takové přepočítání našeho pokladu velice příjemné.  
 
Ale k našemu lidskému bohatství si navíc všímáme kolik darů dostáváme od Boha,
a co znamená, že patříme do množiny nevěsta Vzkříšeného Beránka.
 
Trochu se vracím k evangeliu: Ježíšova snídaně má nevyčíslitelnou hodnotu ...
Jeho přátelství má nevyčíslitelnou hodnotu.
Jeho pozornost - když nás zve ke společné oslavě Otce - má nevyčíslitelnou hodnotu.
 
A ta oslava je pro nás zároveň svatební hostinou - jsme jeho nevěstou.
 
Je dobré zase jednou napsat Pánu Bohu pár řádek ... 
(A poděkovat znovu rodičům.)
 
Při Večeři Páně říkáme slova: „Ježíš děkoval nad chlebem, nad vínem“ (dál a dál léta zkoumáme, co za těmi slovy je).
 
Ježíš nás ke svému způsobu modlitby krok za krokem zve.
I k té vrcholné modlitbě při jeho Hostině.
Ježíš uměl ocenit Otce a jeho dary nám lidem.
Čím větší životní obdarování my objevujeme, čím víc „položek“ jsme napočítali, tím víc s Ježíšovým životem a jeho modlitbou dobrořečení souzníme.
 
Vrcholem našeho života a Večeře Páně je sjednocení s Ježíšem (jedno tělo a jedna duše).  
Společně s ním se radujeme z Otcovy lásky,
                                              ze svého manžela,
                                              z nejvybranější společnosti, kterém se nám dostalo (ze sester a bratří,
                                                        s kterými si - díky Duchu svatému - rozumíme,
                                                        a s kterými vytváříme nové Ježíšovo tělo, vydávající se na záchranu
                                                        dnešního světa).
 
Kdo bohatství Ježíšovy svatby objevuje, noří se do něj, zakouší jeho velikost a krásu, nemůže odejít z kostela v depresi.
A toto bohatství mu nemůže zničit nějaké nepovedené, „negativní“ kázání.
Doufám, že jsem nekázal negativně ... 
 
-----------------------------
Poznámky:
                  /1     Z manželství víme, že svatba není přístavem, do kterého směřujeme, ale z kterého vyplouváme. Partneři v manželství se vydávají na cestu, aby si dokázali být navzájem nejbližšími. Bližšími než jim dosud byli rodiče. Porozumění, blízkost, umění spolupráce a souznění duší jako svatební dar od nikoho nedostaneme, k tomu se pracně dorůstá na cestě.
Kdo si o Velikonocích četl Píseň písní (židé si ji o Velikonocích čtou), mohl si opět připomenout, že nemáme důvod být namyšlenou nevěstou, naopak jsem nevěstou rozmarnou, nestálou, ženskou, která pořádně neví co chce a koketuje s jinými.
To, že o nás Ježíš přesto stojí, je závratné, nikdy mu to nezapomeneme.
Jsme bohatou nevěstou. K tomu se ještě vrátíme.
 
                  /2     Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Do smrti mám být ponořen, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. (Lk 12,49-53)
 
                  /3     Před týdnem jsme si všimli, že Ježíš doplnil apoštolům Ducha božího. (Vrátili se k názorům, které slyšeli od svých rabínů a Ježíše už nepokládali za Mesiáše.)
„Bábelské zmatení jazyků“, kdy každý mluví svým vlastním jazykem (to znamená: „Já, Já, Já mám pravdu, Já jsem Bohu blíž než ty“)  se odehrává i církvi. Buď se shodneme s druhými na evangeliu a oni s námi, nebo ne. Buď máme Ducha Ježíšova, nebo máme ducha svého - svévolného.   
 
                  /4     Ryba a chléb zde ukazují na Ježíšovu Hostinu.
První křesťané někdy, když neměli po ruce chléb a víno, slavili Eucharistii s chlebem a rybou, někdy s rybou a medem. Věřili že se skrze tuto Hostinu bytostně setkají a sjednotí s Ježíšem. (Naši zákoníci by se z toho zalkli zlostí, rozčilují se nad každým jiným slovem z eucharistických modliteb, které neznají.)