Slavnost Seslání Ducha svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 2,1-11; 1 K 12,3b-13 ; J 20,19-23
Datum: 15. 5. 2016
Oceňujeme zjevení o Boží Trojici. Toto poznání – že v Bohu je společenství „osob“ („osoba“ je určitý teologický pojem) – pro nás má veliký význam, když jsme se dozvěděli, že máme být božím obrazem.
Jen s druhými můžeme být obrazem božím.
V Bohu je společenství, ve kterém jeden dává přednost druhému, druhých si váží víc než sebe sama, každý rád slouží druhým. To je program pro nás a naše vztahy.
Můžeme si porovnat, k čemu jiná náboženství vedou lidi (jakou cenu a důstojnost má člověk, jak vysoko a do jaké vzájemné blízkosti).
 
Duch boží není jen nějakou ideou, ale skutečnou živou osobností.
Duch je naším velikým průvodcem v životě s Bohem a Ježíšovými učedníky.
 
Bez průvodce Mojžíše neporozumíme Otci ani Ježíšovi. (Mojžíše vzdělaného v egyptské kultuře Hospodin vyučil své moudrosti a dal ho Izraelitům za Učitele.)
 
Ježíš je naším druhým Průvodcem – bez něj neporozumíme víc Otci ani Duchu.
 
Duch je dalším Průvodcem k našemu dalšímu porozumění Ježíši, Bohu a společenství mezi Ježíšovými učedníky (církvi).
 
Izraelité došli k jedinečné náboženské kultuře. Dodneška jsou výjimečným národem. (Škoda, že neobjevili Ježíše.
Škoda, že my nevěnujeme víc pečlivé pozornosti Mojžíši, víc bychom porozuměli Ježíšovi.
Myslím si, že západní křesťané přinesli hojnější ovoce Ježíšova učení než křesťané ortodoxní. Člověk na západě má větší důstojnost a postavení, než na východě.) 
 
Duch působil od počátku, ale Ježíš nám pomohl k další otevřenosti a porozumění Duchu božímu a k dalšímu přijetí Ducha a jeho darů.
Duch je ochotný nás dovést ke sjednocení, o kterém Ježíš mluvil. /1
Ale Duch potřebuje naši spolupráci, jako každý učitel a průvodce.
(Čím to je, že se o Duchu božím v církvi nevyučuje? Letniční něco začali, ale nepokročili jsme dál.) 
 
V každé rodině, společenství, režimu vládne nějaký duch.
Někde je milo, někde nedýchatelno, někde jsou spory, hádky a rozbroje. Záleží na tom, čím lidé žijí, jaká pravidla soužití přijali, co je spojuje, na čem se shodnou.
(Kéž by se Evropané vrátili k boží moudrosti. Ještě před sto lety lidé věděli, co je ctnost, co neřest, co je hřích.)
 
Bible používá krásné obrazy pro Ducha … Také vzduch, dech a vítr.
 
Péče o vzduch a dech není samozřejmá …
Pečujeme o tělo a jeho funkce (o dýchání, plíce a vše s tím související).
Jako pečujeme o hygienu životního prostředí a o hygienu úst, tak máme pečovat o hygienu vztahů s Bohem a lidmi.
 
Záleží na tom, co dýcháme, pijeme, čím se živíme … Platí to i o potravě duše a potravě duchovní.
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4
Podle toho pak z nás (z našeho srdce) něco vychází. („Nevíte, jakého jste ducha.“ Lk 9,55)  
 
Ježíš je počat z Ducha, je plný Ducha.   
Někdo je naopak ovlivněn nebo ovládán démonem. 
 
Ježíš řekl Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ (Srv. J 3,3-8)
 
Nikodém byl jeruzalémským „profesorem“, ale od Ježíše odešel. Myslel si, že toho o Bohu ví dost. Ježíše pokládal za poněkud primitivního samouka a lidového kazatele (i když mu přiznával upřímnost).
Ošidil se, neslyšel Ježíšova slova:
„Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4,24)  
„Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,63)  
„Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“ To Ježíš řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (J 7,37-39)  
„Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. …
Vydá o mě svědectví.
Uvede vás do veškeré pravdy …“
Pokud mu budeme naslouchat!!
„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8)
„Sešlu svého Ducha na všechny (své) lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. (srv. Sk 2,17-18)
 
Jen skrze Ducha božího můžeme porozumět Bohu.
Jen skrze úsilí porozumět Bohu si můžeme porozumět mezi sebou.
 
Duch nás přivádí k Bohu a k sobě navzájem.
Jak? Skrze Ježíšovo slovo. („Průvodce, Duch svatý, vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“)
 
Díval jsem se smutně na slavnost v katedrále k výročí narození Karla IV. /2
 
Ježíš po vzkříšení vyhledal apoštoly a obdaroval je Duchem.
V podobenstvích o božím milosrdenství pastýř hledá ztracenou ovci, žena, které se roztrhl náhrdelník, hledá ztracenou minci, otec myslí na marnotratného syna, vyhlíží ho a běží mu vstříc. Vyhledává staršího uraženého syna.
Ježíš vyhledal apoštoly, kteří selhali. Sami by se třeba neodvážili Ježíšovi přijít na oči.
 
Je hodné pozornosti, že selhání apoštolů napomohlo k jejich otevření se k přijetí Ducha.
Marie, matka Ježíšova, ale k přijetí Ducha selhání nepotřebovala. Zkusme si to pečlivě promyslet …
 
Darem Ducha je Pokoj (šalom) – porozumění a harmonie s Bohem se sebou, s druhými, … s celým kosmem.
K Pokoji paří smíření a odpuštění.
 
Duch nám je dáván i k péči o vztahy (k hygieně našich duší a vztahů).
 
Přijmout Ježíšův pokoj („ne jako dává svět“, srv. J 14,27) je schopen jen ten, kdo si porovnává svůj život a své jednání s Ježíšem. Kdo přiznává své chyby a chce být lepší. Kdo je ochoten odpouštět těm, kteří jej o odpuštění prosí.
Nestačí tedy někomu říci při bohoslužbě: „Pokoj s tebou“ podat si ruce. To by mohlo být znevažováním a devalvováním modlitby, smíření a Ducha.
 
Duch nám je dán na pomoc k našemu porozumění a „sjednocení“ podle Ježíše.
Ale to z naší strany vyžaduje vytvoření podmínek v našem srdci:
Smiřování jako stálý proces: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23-4)
„V modlitbě říkejte: Otče náš, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. (Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“
„Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
 
Přijali jsme rok Božího milosrdenství. To ale nespravíme tím, že budeme otevírat brány milosrdenství v kostele a procházet jimi.
Náš domov se má stát místem milosrdenství.
Máme být tvůrci Pokoje. („Blahopřeji tvůrcům pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Mt 5,9 )
 
Řada lidí v rodinách, v příbuzenstvu, ve farnostech společnosti spolu nemluví. (I president spílá některým občanům.) 
Ten, kdo je ochoten zprostředkovat setkání, smíření a domluvu těch, kteří spolu nemluví, prokáže velikou službu pro boží království.
Pan kardinál Vlk zprostředkoval setkání arcibiskupa R. Bezáka s Františkem a ten jej vyslechl.
 
Vsadil jsem se s kamarádem, zda slovenští biskupové pozvou R. Bezáka na kávu – když káží lidem o božím milosrdenství.
Kéž by naši biskupové smířili slovenské biskupy s Bezákem.
Ale ledaskdo z nás může možná napomoci smíření mezi některými lidmi. /3
 
Duchu božímu leží velice na srdci naše vzájemné porozumění.
To je ostatně program pro království nebeské.   
Pro někoho a některé již království boží začíná už tady.
„To vám kladu na srdce, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (J 15,12)
 
K prvnímu čtení:
Ježíš čtyřicet dní po svém vzkříšení doučoval učedníky.
Až za dalších deset dní poprvé apoštolové vystoupili na veřejnosti. Izraelité slavili svátky darování Tóry. 
A tento den byl vylit Duch …
A mnoho lidí porozumělo řeči apoštolů – navzdory tomu že o Velikonocích židovský papež proklel Ježíše jako největšího zločince.
 
Často se Duch projevuje v lidech dole.
Někdy také v lidech nahoře.
Podle toho, kde jsou lidé Duchu božímu otevřeni.
 
------------------------
Poznámky:
                  /1     „Otče, ať jsou všichni moji učedníci jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal. Aby lidé poznali, že je miluješ tak, jako miluješ mne. … Aby byli v dokonalé jednotě s námi, aby byli tam kde jsem, aby tam byli se mnou … Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám ještě poznat, aby láska, kterou chováš ke mně byla v nich a abych byl i já v nich.“  (Srv. Poznámky k minulé neděli). 
 
                   /2     Krásné kulisy, paráda, sešlost politiků …
Pan kardinál pravil, že přišli sloužit mši(!) …, řeč vedl o Karlu IV. a arcibiskupu Arnoštu z Pardubic a jejich plodné spolupráci … (abychom pochopili dnešní Dvojici).  Jenže Karel a Arnošt se společně modlili. Tato slavnost byla spíše jen kulturním počinem.
My nesloužíme Bohu, Bůh při bohoslužbě slouží nám. Kdo o jeho službu v katedrále v sobotu stál?
Byl jsem smutný u televize, natož kdybych byl v katedrále. 
Místo naslouchání Božímu slovu jen všelijaké parády ...
Místo výkladu evangelia o vinném keři (strhujícím podobenství o jednotě Krista a učedníků) řeč primase jako při hodině dějepisu.
Kde byl Bůh a jeho služba lidem?
Matení pojmů.
Potentátům byla nabídnuta umělá limonáda a vnější podívaná.
Malým dětem podáváme odpovídající stravu. Proč pro politiky neudělali oratorium duchovní hudby se vzpomínkou na Karla IV.? Neumějí nic než mšít. Je to jako jejich průvody Božího Těla po ulicích.
Neumějí odhadnout rozdíl mezi diváky a svatebčany (nevěstou) Hostiny Beránkovy.
„Ducha pravdy svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná, vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude“, řekl Ježíš apoštolům. (J 14,17)
Dnešní apoštolové říkají divákům v katedrále: „Hle, beránek boží …“  A ti vidí oplatek, neboť nerozumí Ježíši ani jeho Duchu.
Pozdravení Pokoje je pro nezasvěcené podivným a nesrozumitelným rituálem. Pan kardinál oběma rukama potřásl pravicí presidentovou – tím hlásání evangelia nenahradí.
Duch není manipulovatelný.
Lidé, kteří nemají Ducha Ježíšova, chybu nepřiznají a mstí se těm, kteří je na jejich chybu upozornili. Místo aby lidi vedli vzhůru, strhávají národ do záhuby, k nesnášenlivosti a nenávisti.
 
                  /3     Ustanovení Tridentského koncilu nabádající pastýře k humánnímu ukládání sankcí:
Kán. 2214 § 2 –  Nechť biskupové a jiní ordináři mají na paměti, že jsou pastýři, ne hrdlořezi, a že mají být v čele svých podřízených ne tak, aby nad nimi vládli, nýbrž aby je milovali jako syny a bratry, a nechť se snaží, aby je zdržovali povzbuzováním a napomínáním od nedovoleného, aby nebyli nuceni, když se dopustí trestného činu, trestat je náležitými tresty; stane-li se přesto, že ti se z lidské slabosti v něčem proviní, jest jim zachovat onen apoštolův příkaz, aby je přesvědčovali, zapřísahali a kárali se vší dobrotou a trpělivostí, jelikož často vůči těm, kdož mají být napraveni, zmůže víc blahovůle než drsnost, víc napomenutí než hrozba, víc láska nežli moc; bylo-li by však pro vážnost trestného činu zapotřebí prutu, nutno užít tvrdosti s mírností, spravedlnosti s milosrdenstvím, přísnosti s vlídností, aby kázeň, pro lid blahodárná a nutná, byla zachována bez příkrosti a se polepšili, kdož byli pokáráni, anebo, nechtějí-li se napravit, ostatní byli blahodárným příkladem jich potrestání zdrženi od přestupků."
Překlad oficiální české verze CIC z r. 1917.
(V novém Kodexu už tento text není, neboť nám tento přístup už samozřejmě vešel do krve.)