12. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Zach 12,10-11; Gal 3,26-29; Lk 9,18-24
Datum: 19. 6. 2016
Jsme vděční tomu, kdo nám poskytne informace, jak nepřijít o peníze, udržet si zdraví nebo jak si budovat dobré manželství. Za cenné informace někdy platíme.
Porozumět úryvku prvního čtení je pracné, bez porozumění 11.-14. kap. knihy proroka Zachariáše, nemožné. „Bez práce nejsou koláče.“
Vzpomínáte – Táta u nedělního oběda bručel: „Farář se nepřipravil na kázání, varhaník hrál falešně, zvadlé květiny zapáchaly …“
„Co bys chtěl,“ pravil syn, „za desetikorunu, kterou jsi dal do košíčku?“
Kdo se připraví na bohoslužbu, mnoho získá. /1
Text Zachariášův můžeme nahlížet už z pozice Ježíšova ukřižování a vzkříšení. /2


K druhému čtení.
Apoštol Pavel řekl: „My, ponoření v Krista, jsme oblékli Krista (rozhodli jsme se přijmout jeho životní styl). /3
Můžeme domyslet, co znamená: „Ponořený do Krista už není židem nebo pohanem… už nejsi muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.“ /4


O textu z dnešního evangelia jsme mnohokráte mluvili.
Ježíš nás zná. Ví, jak názory druhých snadno označujeme za špatné nebo povrchní. Na sebe nevidíme.
Druhé soudíme snadno, sebe velice omlouváme.
Proto se Ježíš ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“, a pak nechal učedníky, aby se pohoršovali nad zabedněností Izraelitů. Až později si učedníci přiznali, že si od svého milovaného Mistra nenechali vysvětlit, jak to s Mesiášem dopadne.


Všiml jsem si, že jinak přijímáme obecné vyučování o životní moudrosti a jinak, když nám někdo, koho si vážíme vypráví, jak sám selhal.


Manželé přednášející na Manželských setkání někdy mluví o svém selhání. Není lehké přiznal před druhými svou chybu, jaký jsem hlupák a v čem jsem selhal. Ale je to velice účinné!
Řekne-li nám náš milovaný dědeček, že si chtěl udržet dobré místo a kvůli tomu podepsal přihlášku do Komunistické strany – a že jeho chybu nemáme v podobné situaci opakoval, je to velice působivé. Přesto, že selhal, náš obdiv k němu naroste.
A apoštolové nám poskytují velikou laskavost přiznáním svých chyb. Díky jim už víme, čeho se máme vyvarovat a jak se máme zachovat.


V Ježíši máme skvělého Učitele, ukazuje nám co je důležité, čemu se potřebujeme pro život naučit.
V Lukášově evangeliu není popsáno, jak Petr Ježíše káral za jeho tvrzení, že Mesiáše neslýchaným způsobem umučí náboženští vůdci. Ano, nikdo si nedovedl a nechtěl(!) představit, že by vážení páni mohli tak strašně selhat.


Poděkujme apoštolům, že nám přicházejí na pomoc, když o svém selhání mluví.
My se můžeme této časté chyby lidí vyvarovat.
Divíme se např., že mnoho lidí podcenilo varování bystrého a milého novináře a spisovatele Karla Čapka před nacismem a komunismem.
Nikdo si nedovedl představit hrůzy dvou světových válek a koncentračních táborů.
Jestliže si něco neumíme představit (dobrého nebo špatného) neznamená to, že se to nemůže stát.
Ježíš nás vyvádí z naivity (ta je nebezpečnější než si připouštíme).


Nebudu se vracet k otázce, zda Ježíš mluvil o „kříži“ nebo ne (abych nepopudil některé lidi nesnášející něco, co dříve neslyšeli.) Ježíšovu výzvu zúžím na: „Kdo chce být mým učedníkem, ať mě následuje.“


Co to znamená? Použiji výraz, který v Písmu nenajdeme: Ježíš nás zve k budování charakteru.
Ježíš je nejkrásnější a nejcharakternější osobností, která kdy žila.
A u této nejkrásnější osobnosti se můžeme učit. Zdarma.


Jsme vděční rodičům, že nás vedli k vysokým, křesťanským ideálům. Ale my starší jsme se přesvědčili, jak náročné je se v krizových situacích zachovat charakterně.


Pilátovi byl Ježíš docela sympatický, nechtěl ho popravit, ale při procesu s Ježíšem, dal přednost své kariéře – i když vydal nevinného na smrt.
Kaifáš viděl, že Ježíš není lotr, ale nechtěl ztratit „svou tvář“, svou důstojnost nejvyššího velekněze, nepřiznal, že se mýlí a vydal Ježíše na kříž.
Petr a apoštolové přiznávají, že po zatčení Ježíše přestali věřit, že jejich Mistr je Mesiášem.


Díky těmto případům, upřímnosti apoštolů a ochotě Ježíšova vyučování se ptáme, jak se na náročné životní situace připravit.
Ježíš nás učí ptát se, kde naše selhání začínají. Co je příčinou, že někdy zradíme své ideály (na které jsme dříve se samozřejmostí přísahali)?


Použiji oblíbené církevní slovo „kříž“ jako obraz (i když nepřesný).
Být Ježíšovým učedníkem, následovat Ježíše, obnáší pěstovat si způsob Ježíšova myšlení, jeho postojů a jeho charakter. To je náročnější než třeba nést rakovinu těla.


Na příkladech okolo nás to můžeme vidět. Který politik je charakterní? Kde je charakter ceněný?
Ani k církevním postům se na prvním místě charakter nevyžaduje. Přednost má poslušnost představeným. Často není důležitá schopnost vést nebo mít vizi. („Papež František daleko, Bůh vysoko.“) /5


I Ježíš si mohl snadno získat dobrou pozici u davů a mocných. Stačilo, aby přistoupil na parádní oblečení mocných funkcionářů, účastnil se hostin s mocnými, využil politiky, slávy, diplomacie, dokonce zázraků … (Srv. Mt 4,1-10; Lk 22,23-34)
Ježíš mohl usednout na Davidův trůn.


Velké množství politiků se chce za každou cenu udržet u moci, jsou povolní mocnějším, vyznávají populismus ... a jejich voliči od nich často nevyžadují charakter. /6


Někteří slušní lidé chtěli vykonávat své místo v zaměstnání a sklonili hlavu před mocnými.
Někteří kněží nechtěli ztratit souhlas ke „kněžské činnosti“ a podepsali Státní bezpečnosti spolupráci (pro službu oltáře udávali nepříteli své bratry). Někteří si nechali poradit kolaborujícími kolegy, jak se zajistit.
Někdy nás zradí strach ...


Ježíšovi učedníci říkají: „Určitou mez v žádném případě nelze překročit. Zachování pozemského života za každou cenu není mou největší hodnotu.“


Ježíš nás učí otevřenosti k hledání Pravdy. /7
Učí nás věrnosti, proč, jak, kde a čím si pěstovat charakter.


----------------------------
Poznámky:
/1 Ptal jsem se několika odvážných lidí, jak úryvku rozumějí. Odpověděli jak byli vyučeni v náboženství: „Ježíš přinesl Bohu oběť za naše hříchy. Jsme vykoupení. A dostali jsme Ducha svatého.“
S našimi lidmi jsme se textu věnovali na biblické hodině.
Jáhen Filip se kdysi ptal etiopského hodnostáře, čtoucího si proroka Izajáše: „Rozumíš tomu, co čteš?“„Rozumím ani ne každému desátému slovu, potřeboval bych průvodce.“ (Srv. Sk 8,25-39)
Máme možnost se na smysl biblického textu ptát. K přijetí na vysokou školu je třeba absolvování střední školy, aby student mohl porozumět vyučování.
Někteří lidé si posteskli, škoda, že mě rodiče nenutili, abych se naučil hrát na hudební nástroj.
Nemusíme patřit mezi lidi, kteří budou litovat, že se nesnažili objevit krásu biblického vyučování a boží moudrosti.


/2 Když v létě vše spálilo slunce a rostliny uschly na troud, pohané měli za to, že jejich božstvo umřelo. Naříkali, pokoušeli se své božstvo probudit k životu. Nebylo jisté, zda se jim to podaří, zda se vše – díky božstvu plodnosti – znovu zazelená (nevěděli o přírodních zákonech Tvůrce). Účinnost jejich nářku byla otázkou života a smrti.
Podobně Judejci naříkali nad smrtí krále Jóšijáha, když padl v tragické bitvě u Megida.
Zachariáš opravdovost těchto dvou nářků dává za příklad.
Po Ježíšově ukřižování naříkalo v Jeruzalémě jen pár rodin.
My se každoročně na Velký pátek nutíme do jakéhosi náboženského smutku, ale máme nahlédnout pravý důvod k nářku, máme „na kolenou“ prosit o smilování v té nejdůležitější věci – abychom se neproviňovali svou náboženskou pýchou a neničili své náboženské „protivníky“. Tento hřích znovu a znovu křižuje nevinné. Máme prosit o pomoc, abychom nepodcenili současná velká nebezpečí. Máme prosit Ducha o pomoc, abychom se nestali božími nepřáteli aniž si toho budeme vědomi. Mnohokrát se to znovu a znovu opakovalo. Bez přiznání tohoto našeho ohavného sklonu k nesnášenlivosti, bez prosby o pomoc k uzdravení této naší zákeřnosti, bez obrácení, nám Bůh svého Ducha nedá (i kdybychom se umodlili).


/3 Hraje-li v divadle herec více rolí, převléká se do šatů příslušné postavy (král vypadá, jedná a mluví jinak, než žebrák). „Šaty dělají člověka.“
Šavel do nebe nepatří, Pavel je zván. Hitler do nebe nesmí, leda by oblékl Krista (přiznal své viny, prosil za odpuštění, změnil smýšlení a stal se Ježíšovým učedníkem).


/4 Škoda, že Pavel jinde ženy prohlašuje za méněcenné, nevzdělané jako malé děti: „Žena ať v církvi mlčí.“ Něco jiného je něco vědět a něco jiného je podle poznání umět jednat. Víra znamená přitakání Ježíšovi svým životem, svými skutky.


/5 Nejen v politice vítězí známosti, jak je kdo na patřičných místech zapsán, důležité jsou peníze, ochota mlčet k nepravostem, autocenzura – neklást nepříjemné otázky.
Dřívější kolaborace se zlem je použitelná – máme tě v hrsti, budeš poslouchat, jinak …


/6 Mnoho let jsem si o Hitlerovi myslel – když jsem viděl jeho projevy, že byl nemožný blázen. Když jsem se o něj více zajímal, uznal jsem, že byl šikovný, chytrý a „charismatický“. Zneužil sociální cítění Němců („Jsme ponížení, okrádaní, nenechme si to líbit, dám lidem práci a národu postavení, jaké mu právem náleží.“ Podobně komunisté hlásali: „Boháči nás vykořisťují, zajistíme všem lidem práci, důstojný život a světu vybojujeme mír.“)


/7 Říkal jsem kdysi politikům jisté strany, kterých významných osobností by bylo dobré se držet. Kdepak, myslí si, že jsou sami dost chytří.