14. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 66,10-14c; Gal 6,14-18; Lk 10,1-20
Datum: 3. 7. 2016
Dnešní texty jsou klíčové. Bůh nám nabízí své království. Ale my o ně nestojíme!
To, co popisují, se v dějinách opakuje. Bůh nám nabízí pomoc a my ji odmítáme.
(Těžko se mi o tak závažné věci mluví, řada lidí bude opět čekat něco „pozitivního“. Ale je boží slovo negativní?)


Bůh přichází s otevřenou náručí: „Až mě poznáš (a až poznáš mou péči) zamiluješ si mě celou svou bytostí.“
V prvním čtení si opět můžeme všimnout mateřských a něžných rysů Boha.
(Kdo k nám mluví tak pěkně a jedná s námi tak něžně jako Bůh?)


Autor žalmu 66 objevil velikost, krásu a štědrost Hospodina, umí dobrořečit …
My se k jeho dobrořečení přidáváme.


K druhému čtení.
Obřízka je velikým darem a znamením (sňatku s Hospodinem)! A přesto jsme dostali – jako projev další obrovské štědrosti – dar ponoření do Ježíše (křest) a Večeři Páně. /2
Pokoj a milosrdenství jsou ovocem Ježíšova přátelství.


Ježíš nám přišel nabídnout boží království. Co nabízel? (A co nabízí nám?)
(Království je určitým uspořádáním společnosti.)


Abychom nezačínali až od Adama, připomeňme si návrat Izraelců z Egypta. Vrátili se jako žebráci, ale
Hospodin jim nabídl svou péči a moudrost k uspořádání života každého jedince, k soužití v rodinách, rodech a společnosti. (Tomu rozumíme, rodiče také žijí pro své děti a vedou je k tomu nejlepšímu, co pokládají za životně důležité.)
Jenže Izraelité za čas neodolali pokušení a vynutili si krále (opovrhli Božími pravidly). /3
Morální bída králů opakovaně dovedla Izrael („jaký král, takový lid“) pod nadvládu drancujících pohanů. V Ježíšově době pod okupaci Říma ... /4


Ale určité množství Izraelitů věřilo příslibům Hospodina (skrze slova proroků), toužilo po božím království a bylo ochotno si přiznat některé své dřívější chyby. /5
K určité reakci je třeba určitého množství lidí, díky určitému počtu toužících po svobodě synů božích mohl  Hospodin Izraelitům nabídnout novou pomoc. (Po tom dlouho toužili. Stále po tom touží.)


Ježíš začal kázat: „Boží království je na dosah.“ Pro vzbuzení dostatečného zájmu, poslal nejprve dvojice apoštolů, a pak dvojice učedníků, aby mu připravili posluchače k setkání. /6


Obsah mise učedníků byl bohatší než kázání Jana Baptisty. Je třeba nevynechat text o poslání apoštolů
(Lk 9,1-6). Spolu s „dnešním“ textem pak pochopíme obsah programu poslání učedníků.
„Poslal je zvěstovat Boží království a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.“


„Chlapi, dejte se do rozhovoru s lidmi o Mesiáši, uvidíte, kdo bude mít hlubší zájem. Nechte se k nim pozvat do domácnosti. Nabídněte jim: „Pokoj tomuto domu.“ /7
U jídla se ptejte, jak se lidem daří, jak vidí budoucnost Izraele, co očekávají od Mesiáše a zda dobře rozumí Božímu království. /8
Pokud se vám někdo svěří, co ho trápí a s čím nemůže sám hnout, co s ním mává, na čem je závislý, co sám nezvládá – osvoboďte jej od toho jejich démona. /9
Uzdravujte také jejich nemocné, aby lidé viděli, že to, s čím přicházíte, není jen nějaká teorie a lidské přání, ale že jim Bůh nabízí svou konkrétní pomoc.“ /10


Buďte opatrní, někteří lidé jsou velice nebezpeční jako vlci.
Tvůrcem pokoje není člověk, který jen ustupuje. Hloupí a naivní lidé mlčením ke zlu podporují nespravedlnosti.
Nestojí-li někdo o pokoj, není-li ochotný k hledání pravdy, máme od něj odejít. /11


Vytřást prach z opánků, byl názorný rituál, ukazující: „Nabízeli jsme vám zdarma; nechcete, nechte být, nic vám nejme dlužni, nic si od vás neodnášíme.“
Odmítnout boží nabídku je zlé. /12


Takové příležitosti a nabídky nepřicházejí každý den. Bůh se nemstí, ale odmítnout boží nabídku má následky; i pro další čas a další generace. /13


Jsme právem nešťastní z tragédie židů. Nepřijali Ježíšovu nabídku božího království, Jeruzalém byl vypálen, lidé zmasakrováni, zbytek vyhnán ze země …


Situace se v dějinách opakuje, Bůh na určitých křižovatkách nabízí svou pomoc (takové možnosti nepřicházejí každý den) a my ji odmítáme.
Takovou možnost jsme my naposled měli po 89. roce. /14


Boží království nestojí jen na rozhodnutí lidí. Bez slitování Boha a jeho trvalé pomoci nemůže existovat, nemůžeme si ho vytvořit vlastními silami.
Dlouho bychom mohli vypočítávat povrchnost křesťanských funkcionářů v dějinách. Jejich spokojenost se stavem církve. 1. vatikánský koncil nebyl dokončen. S církevníky nehnula tragédie světových válek. Když s obrovským zpožděním konečně přišel II. vatikánský koncil, římská kurie začala brzdit nové nasměrování církve.
Jana Pavla II. kurie nepřijala a reforma kurie se nekonala.
Benedikt XVI. rezignoval, když viděl, že s reformou kurie nehne.
František je zjevením, ale kdo se k němu přidá? Mnoho církevních funkcionářů se staví proti němu.
Církevní kolaboranti nevymřeli.


Proč je z evangeliáře vypuštěno Ježíšovo otřesné a závažné varování (verše Lk 10,13-16)?
„Běda tobě, Kafarnaum, Chorazin a Betsaido …“ /15
Mnoho pokřtěných o těchto slovech neví. Nevědí, že existuje horší hřích než sodomský (to není homosexualita)!!
Kafarnaum, Chorazin a Betsaida byly nejlepší židovské náboženské obce (farnosti). Odmítat Ježíše může i „zbožný“ člověk a „nejlepší farnost“.
Skandál s ukřižováním Nevinného nepohnul staršími, učiteli Písma, s kněžími ani s Veleknězem.
V našem století se po desetiletí zakrývaly a neřešily skandály s homosexualitou a pedofilií mezi duchovenstvem.
Nespravedlivě pronásledovaných v církvi není málo. Kdo se s tím trápí?
Nepěstujeme svědomí církve!
Ducha evangelia jsme vyměnili za povýšenost zákonictví „církevního práva“. Mohl bych uvádět dlouhou řadu konkrétních příkladů.


Kdo je soudný a nestrká hlavu pod peřinu, vidí, že stav společnosti, Evropy a světa není dobrý.
Bez Boží pomoci se dnešní krize nedostaneme. Část mládeže má ideály (my jsme je také měli), ale nebudou-li pít z pramene živé vody, dojde jim dech. Život je náročný. To vidíme i na soužití v manželství.


Připojím poznámku k Ježíšovým slovům: „Proste svého Hospodáře, aby vás poslal na své pole ke žním.“
K poslání je třeba způsobilosti: ta stojí na vědomostech, dovednostech a na ladění s Ježíšovým Duchem.
Někde v některých oborech činnosti je určitá způsobilost obnovována.
Při slavení narozenin svých dětí prosíme: „Bože, chci další rok vést své dítě k Tobě, prosím Tě k tomu o pomoc, abych víc porozuměl tvým slovům, názorům a záměrům.“


V nebi není automaticky zapsán každý pokřtěný, ale jména těch, kterým Ježíš blahopřeje v „blahoslaveních“ (srv. Mt 5,3n) a těch, kteří přijali Ježíšovo učení v „Horském kázání“.
Např.: „Blahopřeji Tvůrcům pokoje, budou nazváni syny Božími“, říká Ježíš. „Jsi můj člověk“, řekne jim Bůh. Může to platit i o nás!
Ale něco jiného je osobní spása a něco jiného boží království. Do otroctví šli všichni, nejen povrchní a zbabělí, i světci a proroci.
Nemáme zavírat oči, máme hledat jak svět vylepšit. Bůh nám k tomu nabízí obrovskou pomoc.


-------------------------
Poznámky:
/1 Dětem, které už znají mocniny, říkám: Bůh = TÁTAMÁMAn
Proč si rozmělňovat velikost Boha a šíři jeho milosrdného srdce. Bůh je jedinečný ve své lásce k lidem. Ježíš si nikdy nenechal říkat „Otče“. Nevydával se ani za „duchovního otce“.
To my – pohanokřesťané neznající Bibli a Boha, hledáme Nebeskou Matku a Boží Matku a duchovní oslovujeme „Otče“. A zdůvodňujeme si to tvrzeními falešné zbožnosti.
Bůh nám nabízí své dary jako rozvodněnou řeku. Nešetří na nás. Chceme brát jeho slova vážně.


/2 Tyto dary jsou nabízeny i ženám. Svou Hostinou se nám Ježíš vždy znovu vyznává ze svého vztahu k nám. Večeře Páně je opakováním manželského slibu i z jeho – i z naší strany.


/3 Někteří se nechtějí ničím omezovat. Obohacují se na úkor druhých a utiskují je.
Moc je nebezpečná, většina lidí ji nezvládne… Mocní (od krále, přes úředníka až po podnikatele) snadno uvěří, že jsou výjimeční a mají na svá privilegia a bohatství právo. („Kníže nekrade“, líbí-li se mu pěkný kůň nebo krásná žena, přivlastní si ji.) Svévole se nezastaví, sobectví narůstá a následky se projeví nesouladem v rodinách, společnost netáhne za jeden provaz.


/4 Římané, a před tím Řekové, přinášeli i do svých kolonií svou nemalou kulturu (Herodiáni – kolaboranti obdivovali římské silnice, státní správu, amfiteátry s jejich divadlem, sportovními utkáními …) ale ušlechtilí lidé viděli bídu pohanství.


/5 Už Jan Baptista začal: „Čas božího slitování nastává, udělejte Bohu cestu, aby k vám mohl přijít. Z vaší strany je třeba určitých kroků. Známe jeho odpovědi na otázky lidí: „Co máme dělat?“
Jako by se měla naše společnost učit znát a dodržovat pravidla demokracie, tak se my máme učit a osvojovat si Ježíšova pravidla, podle nichž se má boží království stavět.


/6 Setkání s Mesiášem působí velký náraz. (Boha teprve nemůžeme vidět. Zatím.) Má jiné názory než my a my své názory do krve prosazujeme.


/7 „Pokoj tomuto domu“ není otázkou tří slov. Učedníci se od Ježíše učili být tvůrci jeho pokoje (už měli za sebou mimo jiné, že nesmí na jinověrce svolávat „oheň z nebe“ (srv. Lk 9,54-56).


/8 K přijetí božího království je třeba obrácení se k Hospodinu podle proroků. Přiznání si svých vin, a změna života.


/9 „Petře, někdy se mnou tak cloumá hněv, že se neovládnu a zbiju manželku nebo svého osla.“ „Jane, piju vína víc než bych měl.“ „Ondřeji, nemohu odpustit svému bratrovi.“ …


/10 Apoštolové už dříve viděli, že Ježíš neuzdravuje jako lékaři nebo léčitelé, ale mocí boží.
Pak sami u sebe zažili, že také neuzdravují svými dovednostmi nebo lékařskými znalostmi, ale mocí boží.


/11 Slyšíme nezřídka řeči: „Třeba se ten a ten politik obrátí, je dobré se za něj modlit a stýkat se s ním.“ Ježíš nechodil na oběd ke „knížatům“. Za Jidáše se také modlil, ale některé lidi pro boží věc nezískal. Věděl, že Bůh k milosrdenství přemlouvat nepotřebuje a že když někdo nechce, ani párem volů s ním nikdo nehne.


/12 Odmítají-li děti péči a pomoc svých rodičů, jednají zle. Nemáme je donekonečna prosit a pečovat o ně. Mama-hotel děti kazí.


/13 Příklad: Šikanovaný si sám nepomůže, nebude-li uzdraven, stane se dalším šikanujícím nebo zlomeným člověkem ustupujícím zlu, umožňujícím další rozrůstání násilí.
Jestli rodiče šikanujícího nebo šikanového nepřijmou pomoc (jestli učitelé šikanu zlehčí a neřeší), hrozí špatné následky pro obě strany.


/14 Česká církev nebyla na svobodu připravena a dodneška této nabídce nerozumí. Místo zásadního přiklonění se k Ježíši, oprašuje církevní folklór.  
Jako ještě dnes určití nesoudní lidé oceňují vymoženosti komunismu (někde i nacismu) a za minulého režimu nepostrádali svobodu, tak i za Ježíše se někteří Izraelci zhlídli v antické kultuře.
Podobně je mnoho křesťanů spokojeno a nevidí potřebu stavět boží království podle Ježíšových plánů.


/15 „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“