15. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Dt 30,10-14
Datum: 10. 7. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Dt 30,10-14
; Kol 1,15-20
; Lk 10,25-37
Datum: 10. 7. 2016
30. kapitola 5. knihy Mojžíšovy je skvostná. /1
Naše překlady dnešních textů jsou trápením.
Volně podle smyslu: „S přejícností ti slova (moudrosti k životu) svěřuji (jako dar). Kladu ti na srdce, abys o ně pečoval a dodržoval. Nejsou nepochopitelná ani vzdálená. K jejich porozumění nemusíš mít maturitu, ale potřebuješ se naučit pečlivému naslouchání a myšlení. Mluvím k tobě srozumitelně, porozumíš jim. Moje slova jsou příjemná, budou ti milá, proto si je lehko zapamatuješ.“
Musím opět připomínat, co slova našich biblických překladů znamenají?
V biblickém vyjadřování a vyučování znějí příjemně. /2
„Kdo pozná Hospodina, jeho péči, přejícnost a moudrost, zamiluje si ho celou svou bytostí“, říká Tóra. /3
Kdo Bohu porozumí, váží si božího vyučování, zamiluje si ho a pečlivě ho předává dál.
Proč v naší církvi nemáme lásku a úctu k božím slovům? Proč sebe a lidi šidíme náhražkami?
Zprostředkování příjemného Boha jsme lidem zůstali dlužní. To je naše základní chyba.
Nedivme se, že dlouhodobě naše společnost křesťanské hodnoty opouští. Nezná jejich krásu a životadárnost.
Setkání zákoníka s Ježíšem je pro nás lekcí o upřímném hledání.
Zákoník přišel Ježíše pokoušet, veřejně dokázat, že je jen vesnický katecheta. Položil mu svou otázku. Ježíš hned ukazuje k pramenu poznání: „Co je psáno v Tóře?“ Nejlepší rabíni se přeli – která z micvot je nejdůležitější. (Nám naši tvrdili, že poslušnost – rozuměj poslušnost vrchnosti a jejich přikázáním).
„Správně jsi odpověděl, nač, proč se mě ptáš? Žij podle slov Tóry.“
Nevím, proč naše překlady o reakci teologa užívají výraz: „chtěl se ospravedlnit“.
Slovo ospravedlnění má jiný význam ...
V řeckém textu stojí: řekl.
Zákoník se neptal, aby se od Ježíše něco nového dozvěděl. Chtěl Ježíše nachytat na nějaké neznalosti, kličkoval, uhýbal, znovu pokoušel. Zůstal ve svém nepřátelském postoji proti Ježíšovi.
Ježíš o jeho nepřejícnosti a nepřátelství věděl. Vyprávěl podrobně událost, kterou všichni znali (není to podobenství), aby potvrdil, že porozumět slovům z Písma o lásce k Bohu a bližnímu není nijak složité a nepochopitelné. /4
Myslíte si, že zákoník změnil svůj přístup k Ježíšovi?
(Kdo čte Písmo, vybaví se mu druhý zákoník, kterého Ježíš pochválil: „Nejsi daleko od božího království, umíš ocenit protivníka.“ Srv. Mk 12,28-34
Podstatné je samozřejmě to, co my z této události vytěžíme pro sebe.
Připomínám: Dialog není pojmem latinským, ale řeckým, znamená hledání smyslu, pravdy. Dialog není soubojem, při hledání jsme otevření novému, nežárlíme na toho, kdo něco objevil. Není poraženého, každý může být obohacen.
Bez umění dialogu, bez hledání pravdy, není možný partnerský rozhovor.
Je velice důležité mít ve svých modlitbách zařazenou prosbu: „Pane, pomoz mi klást dobré otázky.“ /5
Budeme-li se radit s Ježíšem, jak pochopit boží vyučování a přijmout boží moudrost do svého života, nebudeme kličkovat v otázce „kdo je můj bližní“. Budeme prosit o pomoc, abychom dokázali být nablízku „zraněným na cestě“ (a jak rozpoznat potřebného od toho, kdo chce zneužít našeho soucitu).
Pak nebudeme opakovat staleté chyby křesťanů šmahem osočující Židy (Rómy, uprchlíky nebo lidi jiného náboženství) za nepřátele lidstva. /6
Nenávist k Židům, ženám (nejen při upalování čarodějnic), homosexuálům … pramení z hříchu nenávisti a strachu nenávistníků. Příčinou nenávisti nejsou jejich oběti.
Víme, že milovat druhého nemusí být doprovázeno citem. Samaritán mohl mít zlost, že si pomocí zraněnému zkomplikuje svou situaci. Ale řekl si: „Když zraněnému nepomohu, co se s ním stane?“ /7
Ti dva duchovní, hledali pro sebe výmluvu, aby nemuseli pomoct.
„Když se nechce, je to horší, než když se nemůže.“
Bůh nám velice přeje, vrátíme-li se k jeho moudrosti, nemusí nás a Evropu potkat katastrofa.
Ježíš se v evangeliích vícekrát hlásí k těm, kteří pomohli potřebnému jako ke svým lidem (srv. např. Mt 25,31-46
----------------------------------
Poznámky:
/1 Dt 30
/2 Proč jsme nepečliví v náboženské mluvě? Proč lidem kazíme dojem z milujícího Boha. Nemá zapotřebí nám něco nařizovat nebo přikazovat. Nejsme v kriminále, nežijeme podle Zákona, podle paragrafů, Bůh nás pozval do manželství.
Ten, kdo miluje, nenařizuje, obdarovává. A dar přitahuje.
Proč nepečujeme o krásu božích textů. Proč lidi šidíme a odrazujeme?
Proč musí náboženské texty schvalovat v Římě? Proč o pečlivou náboženskou mluvu nepečují místní biskupové? Prvotním posláním biskupů je pečovat o vyučování božích slov. Proč biskupové nemají slušné biblické vzdělání?
V mém dětství ještě někteří lidé šišlali na malé děti. Podceňovali je, mysleli si, že děti nemají dostatečnou inteligenci a nerozumí naší řeči. Až později je učili normální řeč. (Malé děti našim slovům brzy rozumějí, pouze nemají dovednost správně mluvit, tu se postupně učí.)
Z podobného podceňování jsme lidem bez škol primitivně nabídli lidovou zbožnost a lidovou víru.
Tóra (Učení) je pro židy učebnicí moudrosti.
/3 Bible neříká „Desatero přikázání“, ale „Deset slov“.
Boží slovo má jedinečnou váhu (je nad zlato, podle toho s ním zacházíme), je životodárné, Bůh nám svá slova, moudrost k životu nabízí jako velký dar.
Milovat někoho nebo něco nelze nařídit.
Řídit se božím slovem, jednat podle něj, je dobrým činem. Pozdravit někoho, přiznat chybu, někomu pomoci, je micva.
/4 Opět připomenu, Bible nemluví o přikázání, ale říká: „Izraeli, až poznáš, jak tě mám rád, jak o tebe velkoryse a štědře pečuji, zamiluješ si mě celou bytostí. Moje přízeň Tě tak uchvátí, zalíbí se ti, že budeš (budeš se snažit) milovat bližního podobně jako já tebe.“
/5 Kdysi jsme si říkali – židovští rodiče se neptají dětí po návratu ze školy: „Jakou známku jste dnes dostali?“, ale: „Podařilo se vám položit učitelům dobré otázky?“ (Neznají text evangelia, ale z Tóry se naučili ptát se.)
/6 Antisemitismus 20. století začal (na kolci 19. stol.) ve Francii Dreyfusovou aférou, u nás Hilsneriádou.
Jak to, že tolik lidí věřilo lžím o krvi panen v macesech, Siónským protokolům a o světové nadvládě židů? Jak to, že těmto nesmyslným lžím a nenávisti propadlo tolik křesťanů, klanějících se v kostelích židu Ježíši?
Jak to, že jsme v kostelích neučili lidi přemýšlet?
Znáte to? – „Dneska budou zabíjet holiče a židy!“
„Proč holiče?“
/7 Dva denáry by dnes byly asi 2 tisíce korun.
Naše překlady dnešních textů jsou trápením.
Volně podle smyslu: „S přejícností ti slova (moudrosti k životu) svěřuji (jako dar). Kladu ti na srdce, abys o ně pečoval a dodržoval. Nejsou nepochopitelná ani vzdálená. K jejich porozumění nemusíš mít maturitu, ale potřebuješ se naučit pečlivému naslouchání a myšlení. Mluvím k tobě srozumitelně, porozumíš jim. Moje slova jsou příjemná, budou ti milá, proto si je lehko zapamatuješ.“
Musím opět připomínat, co slova našich biblických překladů znamenají?
V biblickém vyjadřování a vyučování znějí příjemně. /2
„Kdo pozná Hospodina, jeho péči, přejícnost a moudrost, zamiluje si ho celou svou bytostí“, říká Tóra. /3
Kdo Bohu porozumí, váží si božího vyučování, zamiluje si ho a pečlivě ho předává dál.
Proč v naší církvi nemáme lásku a úctu k božím slovům? Proč sebe a lidi šidíme náhražkami?
Zprostředkování příjemného Boha jsme lidem zůstali dlužní. To je naše základní chyba.
Nedivme se, že dlouhodobě naše společnost křesťanské hodnoty opouští. Nezná jejich krásu a životadárnost.
Setkání zákoníka s Ježíšem je pro nás lekcí o upřímném hledání.
Zákoník přišel Ježíše pokoušet, veřejně dokázat, že je jen vesnický katecheta. Položil mu svou otázku. Ježíš hned ukazuje k pramenu poznání: „Co je psáno v Tóře?“ Nejlepší rabíni se přeli – která z micvot je nejdůležitější. (Nám naši tvrdili, že poslušnost – rozuměj poslušnost vrchnosti a jejich přikázáním).
„Správně jsi odpověděl, nač, proč se mě ptáš? Žij podle slov Tóry.“
Nevím, proč naše překlady o reakci teologa užívají výraz: „chtěl se ospravedlnit“.
Slovo ospravedlnění má jiný význam ...
V řeckém textu stojí: řekl.
Zákoník se neptal, aby se od Ježíše něco nového dozvěděl. Chtěl Ježíše nachytat na nějaké neznalosti, kličkoval, uhýbal, znovu pokoušel. Zůstal ve svém nepřátelském postoji proti Ježíšovi.
Ježíš o jeho nepřejícnosti a nepřátelství věděl. Vyprávěl podrobně událost, kterou všichni znali (není to podobenství), aby potvrdil, že porozumět slovům z Písma o lásce k Bohu a bližnímu není nijak složité a nepochopitelné. /4
Myslíte si, že zákoník změnil svůj přístup k Ježíšovi?
(Kdo čte Písmo, vybaví se mu druhý zákoník, kterého Ježíš pochválil: „Nejsi daleko od božího království, umíš ocenit protivníka.“ Srv. Mk 12,28-34
)
Podstatné je samozřejmě to, co my z této události vytěžíme pro sebe.
Připomínám: Dialog není pojmem latinským, ale řeckým, znamená hledání smyslu, pravdy. Dialog není soubojem, při hledání jsme otevření novému, nežárlíme na toho, kdo něco objevil. Není poraženého, každý může být obohacen.
Bez umění dialogu, bez hledání pravdy, není možný partnerský rozhovor.
Je velice důležité mít ve svých modlitbách zařazenou prosbu: „Pane, pomoz mi klást dobré otázky.“ /5
Budeme-li se radit s Ježíšem, jak pochopit boží vyučování a přijmout boží moudrost do svého života, nebudeme kličkovat v otázce „kdo je můj bližní“. Budeme prosit o pomoc, abychom dokázali být nablízku „zraněným na cestě“ (a jak rozpoznat potřebného od toho, kdo chce zneužít našeho soucitu).
Pak nebudeme opakovat staleté chyby křesťanů šmahem osočující Židy (Rómy, uprchlíky nebo lidi jiného náboženství) za nepřátele lidstva. /6
Nenávist k Židům, ženám (nejen při upalování čarodějnic), homosexuálům … pramení z hříchu nenávisti a strachu nenávistníků. Příčinou nenávisti nejsou jejich oběti.
Víme, že milovat druhého nemusí být doprovázeno citem. Samaritán mohl mít zlost, že si pomocí zraněnému zkomplikuje svou situaci. Ale řekl si: „Když zraněnému nepomohu, co se s ním stane?“ /7
Ti dva duchovní, hledali pro sebe výmluvu, aby nemuseli pomoct.
„Když se nechce, je to horší, než když se nemůže.“
Bůh nám velice přeje, vrátíme-li se k jeho moudrosti, nemusí nás a Evropu potkat katastrofa.
Ježíš se v evangeliích vícekrát hlásí k těm, kteří pomohli potřebnému jako ke svým lidem (srv. např. Mt 25,31-46
).
----------------------------------
Poznámky:
/1 Dt 30
. kap. je
součástí textu manželské smlouvy Hospodina se svým lidem. Kolik
procent katolíků text smlouvy zná? Izraelité si Smlouvu nejméně
jednou do roka čtou, vědí, s čím vším mohou od
Hospodinovy velkorysosti počítat. Těší se z tohoto bohatství a
jsou hrdí na své postavení před Hospodinem.
/2 Proč jsme nepečliví v náboženské mluvě? Proč lidem kazíme dojem z milujícího Boha. Nemá zapotřebí nám něco nařizovat nebo přikazovat. Nejsme v kriminále, nežijeme podle Zákona, podle paragrafů, Bůh nás pozval do manželství.
Ten, kdo miluje, nenařizuje, obdarovává. A dar přitahuje.
Proč nepečujeme o krásu božích textů. Proč lidi šidíme a odrazujeme?
Proč musí náboženské texty schvalovat v Římě? Proč o pečlivou náboženskou mluvu nepečují místní biskupové? Prvotním posláním biskupů je pečovat o vyučování božích slov. Proč biskupové nemají slušné biblické vzdělání?
V mém dětství ještě někteří lidé šišlali na malé děti. Podceňovali je, mysleli si, že děti nemají dostatečnou inteligenci a nerozumí naší řeči. Až později je učili normální řeč. (Malé děti našim slovům brzy rozumějí, pouze nemají dovednost správně mluvit, tu se postupně učí.)
Z podobného podceňování jsme lidem bez škol primitivně nabídli lidovou zbožnost a lidovou víru.
Tóra (Učení) je pro židy učebnicí moudrosti.
/3 Bible neříká „Desatero přikázání“, ale „Deset slov“.
Boží slovo má jedinečnou váhu (je nad zlato, podle toho s ním zacházíme), je životodárné, Bůh nám svá slova, moudrost k životu nabízí jako velký dar.
Milovat někoho nebo něco nelze nařídit.
Řídit se božím slovem, jednat podle něj, je dobrým činem. Pozdravit někoho, přiznat chybu, někomu pomoci, je micva.
/4 Opět připomenu, Bible nemluví o přikázání, ale říká: „Izraeli, až poznáš, jak tě mám rád, jak o tebe velkoryse a štědře pečuji, zamiluješ si mě celou bytostí. Moje přízeň Tě tak uchvátí, zalíbí se ti, že budeš (budeš se snažit) milovat bližního podobně jako já tebe.“
/5 Kdysi jsme si říkali – židovští rodiče se neptají dětí po návratu ze školy: „Jakou známku jste dnes dostali?“, ale: „Podařilo se vám položit učitelům dobré otázky?“ (Neznají text evangelia, ale z Tóry se naučili ptát se.)
/6 Antisemitismus 20. století začal (na kolci 19. stol.) ve Francii Dreyfusovou aférou, u nás Hilsneriádou.
Jak to, že tolik lidí věřilo lžím o krvi panen v macesech, Siónským protokolům a o světové nadvládě židů? Jak to, že těmto nesmyslným lžím a nenávisti propadlo tolik křesťanů, klanějících se v kostelích židu Ježíši?
Jak to, že jsme v kostelích neučili lidi přemýšlet?
Znáte to? – „Dneska budou zabíjet holiče a židy!“
„Proč holiče?“
/7 Dva denáry by dnes byly asi 2 tisíce korun.