16. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Gn 18,1-10a; Kol 1,24-28; Lk 10,38-42
Datum: 17. 7. 2016
Abrahámova slova: „Pánové přijměte mé pohostinství, proč byste jinak šli kolem svého služebníka“, mám velice rád.
Abrahám nepokládá nic za náhodu. Bůh k nám přichází, ale nevnucuje se, respektuje naší svobodu. 
Pohostinství je od nepaměti posvátné.
Dobrý host není vyžírka. Není-li v nouzi, má hostitele obdarovat. Na jeho vnitřním bohatství záleží, co nabídne. A o co hostitel stojí. /1
Můžeme se navzájem podělit i o svou zkušenost s Bohem nebo co dobrého nás potkalo. Dříve byly cenné  důležité zprávy. (Zdroj zpráv dnes máme po ruce, ale osobní zkušenost s bohatstvím ducha má stále velikou hodnotu.)
 
Některá setkání jsou pro nás velice podstatná. Vyčítali bychom si, kdybychom nezvedli hroudu zlata ležící nám u nohou. Kdož ví, co jsme propásli. /2
 
Bůh velice rád obdarovává připravené. Abrahám nelitoval …
Naše připravenost a otevřenost je velice důležitá.
Naše nedokonalosti a selhání brzdí boží požehnání. Izák se narodil do neideálních vztahů. /3
 
K setkání Marty a Marie s Ježíšem jsme si v minulých letech něco říkali … Sestry měly veliké štěstí, na rozdíl od Abraháma a Sáry měly Učitele, kterého se mohli ptát.
 
Společné jídlo - stolování má pro židy veliký význam. Domov je pro ně zásadním místem setkávání s Hospodinem, většina náboženského života se odehrává doma, proto k jejich stolování patří řeč o Bohu.
(Synagoga slouží ke společnému studiu a společné modlitbě.)
I u nás má stolování velkou kulturu, ale náboženského rozměru židovského stolování jsme nedosáhli. /4
 
Marta žila poctivým životem, těšila se z toho, že „jsme se dočkali Mesiáše“. Ráda Ježíše hostila, ale nad jeho slovy, která snad mezi obsluhováním zaslechla, nepřemýšlela. Jako dobrá kuchařka vařila podle osvědčených receptů, tak se také modlila podle tradice doma i v synagóze. Poslušně odkývala kázání pana rabína i Ježíše. Mnoho o tom nepřemýšlela, nikdy by ji ani nenapadlo, že by žena mohla tyto věci pochopit a nikdy se neodvážila vstoupit do myšlenkového prostotu vyhrazeného pouze mužům.
Jak tak dobrého člověka „vykolejit“? Dopomohla k tomu sestra, za kterou se možná Marta styděla. A Ježíš Martě pomohl svou kouzelnou laskavostí.
 
Marie byla odvážnější (možná i k hříchům). S „kostelem se dávno rozloučila“. Je možné, že se už dříve nespokojila s prázdnou zbožností (jako ostatní Ježíšovi učedníci) a vydala se „jinou“ cestou. Ale spokojenosti nedosáhla.   
Ježíš mluvil jinak než rabíni. Marii uchvátil svým zájmem i o hříšníky. Jeho řeč o Bohu ji zaujala.
Probudil v ní hledání hlubšího smyslu života. Její morální nouze a nová možnost (o které Ježíš mluvil) jí táhla k otázkám a přemýšlení.
Ptala se: „Co znamená to a to? Jak by mohlo platit to, co říkáš o obrácení? Mohou nám být odpuštěny hříchy, které si sami volíme? … Chci tomu rozumět, aby věděla co mám opravit.  …“
 
Ježíš nejen neměl vůči ženám žádné předsudky, věděl o jejich ceně, projevoval k nim velkou úctu a pozornost. Neměl jen poznání z biblické kultury o ženách, které mnohdy předčily muže, měl velikou zkušenost se ženami své rodiny (jeho matka byla jeho nejpozornější učednicí, věděl o Alžbětě - možná ji znal osobně). Ale nad to věděl - jako nikdo jiný - o bohatství a možnostech žen darované jim samotným Tvůrcem.
 
Marta se neurazila nad Ježíšovou odpovědí: „Marie si vybrala nejlepší úděl“.
(Veliké ženy z Bible se neurážejí - Samařanka, žena Kananejská, …, proto mohou být obdarované a jsou použitelné pro práci s Ježíšem.) 
Marta se nechala od plotny pozvat k hledání hlubšího smyslu života. Její slova u Lazarova hrobu svědčí o vzácné úrovni ke které jako Ježíšova učednice došla.
 
Ježíš byl skvělý učitel, nevyklopil vše posluchačům. My jsme si ve škole zapisovali slova učitelů, abychom při zkoušce co nejpřesněji opakovali jejich slova.
Ježíš měl učedníky - ne posluchače, s úsměvem je podněcoval k samostatnému a přesnému myšlení, k odvaze projevovat vlastní názory, k tvůrčímu hledání.
Jen to může vést k duchovnímu pokroku. Kývalové a tradicionalisté ve světě a v božím království nic neposunou dál.
 
Co z pochopení textům přijmeme do svého života? /5
 
Není hostitel jako hostitel.
Má hostitelka nutit hosta ke všemu, co připravila? Má rozhodovat host nebo hostitel?
Co všechno my Ježíši a Bohu cpeme a neptáme se, co se jim líbí? /6
Kdo si položí otázku, že něco Bohu vnucuje?
Někdy se na návštěvě podvolíme hostitelce, ale není to ideální. Dobrá hostitelka se hosta zeptá, co by si přál. I my se můžeme dozvědět, co si Ježíš přeje. Kdo se ptá, ten se dozví.
Ježíš je ochotný tříbit nás vkus.
Není host jako host. O co stojíme z bohatství, které nám Bůh nabízí.
Proč jsme něčemu ještě nepřišli na chuť?
Jak se to dělá, aby nám to zachutnalo?
 
Ke druhému čtení.
Apoštolové Petr a Pavel si byli vědomi svých vin, možná proto chválí utrpení. Možná chtěli utrpením odčinit svá selhání. Ježíš ani Písmo tak nemluví. Nemáme se trestat, ale měnit do podoby Kristovy. Proti zlu se máme stavět, ne ho vítat. Trápení, které musíme vydržet, neprohlašujeme za zásluhy nebo prostředek k záchraně duší. /7  
 
----------------------
Poznámky:
                  /1     Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: „Pokoj tomuto domu!“ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. (Lk 10,5-6)
 
                  /2     Ranní modlitba: „Bože, pomoz mi neminout důležité věci“, nás vede k pozornosti (neúkoluje Boha).
Omluva při dobrořečení: „Bože, promiň mi, že jsem si z tvých pozorností všiml jen malou část“, je také na místě.
                  /3     Sára přijala otrokyni Hagar za kamarádku. Z lásky k Abrahámovi - aby měl dítě mu nabídla Hagaru. Jak to už bývá, otroci pro své ponížení nemají zdravé sebevědomí, chybí jim výchova a sebevýchova k ušlechtilosti. Hagara zneužila svého postavení a ponižovala svou paní. Abraham se ocitl ve dvou ohních … Izmael kazil malého Izáka … trápení nad trápení v rodině … Vyhnání Hagar a Abramova syna Izmaela … zkouška s obětováním Izáka … Nikdo z těch velkých osobností není bez chyby …
My si s tím nevíme rady, tak od těchto textů utíkáme. Pro židy jsou dějinami, z kterých čerpají poučení k moudrosti, stále ty příběhy promýšlejí. Mnoho se od nich můžeme naučit.
 
                  /4      Někdo při stolování zůstane jen u zážitku kulinářského, z dobrého jídla pití. Samozřejmě také ze zážitku ze setkání s blízkými (nelze slavit sám, „ve dvou lépe chutná“). Někdo má další potřebu - sytit svou duši a pak potřebu vzájemného sdílení a společného hledání smyslu při rozhovoru s druhými - to je velice silným zážitkem.
Říkávám, kdo neporozumí stolování, neporozumí liturgii. Stolování je setkáním s přáteli, jeho podstatou je: „rád tě vidím, jsem tu pro tebe, mám tě rád“. I k naší  kultuře jídla patří ocenění hostitele a poděkování za jeho pohostinství.
Liturgie je společným slavením. Vychází z potřeby společného dobrořečení Bohu. Radost slavení z něčeho vyvěrá, buď k němu je nebo není důvod. Ke slavení podobně jako k radosti nelze nikoho nutit, ani sebe, natož druhého.
 
                  /5     Ze setkání sester s Ježíšem jsme dosud málo vytěžili, prohlásili jsme kontemplativní řády za významnější než řády „činné“. Ale modlitba je přece jen prostředkem, cílem je snažit se být milosrdným jako Bůh.
Dva tisíce let jsme my, křesťané (přesto, že se oháníme evangeliem) zůstali trčet v povýšenosti nad ženami. Proč na ně útočíme, když se hlásí o svá práva, darovaná jim Bohem?
Přehání-li něco feministky, proč my, muži, nepřiznáme svou neúměrně dlouho trvající vinu pohrdání ženou? Po staletí vedeme zbožné řeči o „pokání“ místo abychom se „obrátili“ k Ježíšovým postojům. Přehnanou úctou k Ježíšově matce - označovanou za Matku Boží, to nespravíme. Proviňujeme se proti  sestrám Ježíše a sestrám Mariiným.
Nedochází nám, že Marie je s ženami solidární?
Recitujeme její chvalozpěv (Lk 1,46-55), ale s významem Mariiných slov se míjíme. „Duše má velebí Pána, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Učinil se mnou (a mnoha ženami) veliké věci … Ten, který je mocný a jehož  milosrdenství je svaté … rozptyluje a ponižuje pyšné, kteří zneužívají svou moc. Ponížené povyšuje …“
        Pro některé lidi byla šokem nedávná informace o přátelství Jana Pavla II. s ženou (která nebyla jeptiškou a nebyla prohlášenou za svatou). Nám, kněžím, bylo vždy velice kladeno na srdce, abychom se s ženami co nejméně setkávali. Papež s touto ženou vedl i hluboké náboženské rozhovory (asi četl evangelia).
 
                  /6     Známe vkus svých blízkých. Řada modliteb a písní nás usvědčuje, že naznáme jaká slova se Bohu líbí.   
 
                  /7     Zaplevelili jsme svůj slovník slovem oběť. Kdekdo to slovo vztahuje na svůj život (obětuji se dětem, rodině …) Od rodičů jsem doma nikdy takové pojmenování neslyšel. „Proti nacistům bylo nutné něco dělat“, řekla naše maminka, když vzpomínala dobu, kdy táta čekal na popravu v Terezíně. Sloužit nám dětem pokládala za bohatství.