18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Kaz 1,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2; Kaz 2,21-23; Kol 3,1-5.9-11; Lk 12,13-21
Datum: 31. 7. 2016
Dary světa, kterými nás Bůh obdaroval, nejsou marností.  Ani hodnoty, jež vytváříme nebo jimiž obdarujeme druhé lidi, nejsou marností. Jsou pomíjivé (ekumenický překlad), ale můžeme se na nich mnoho naučit pro věčnost.
Známe Ježíšovo: „Udělejte si z pomíjivého majetku přítele.“ (Lk 16,9) /1
 
Je příjemné být bohatý, za dary dobrořečíme Bohu. Jen je třeba si postoj k bohatství hlídat, protože jakékoliv bohatství se nám může stát pokušením a osidlem.  
O nezřízeném dychtění mluví poslední z Deseti slov (Desatera): „Nebudeš dychtit.“ Touha je něčím jiným než dychtění. Přání je něčím jiným než závist.
 
„Bože, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: ,Kdo je Hospodin?´ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
Upír má dvě dcery: ,Dej! Dej!´“ (Př 30,7.9.15)
 
Řada proroků mluví proti bohatým, kteří jen hrabou a chybí jim solidarita s chudými a soucit s potřebnými.
Běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. (Lk 6,24-25)  
 
„Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Mt 6,24)  
„U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.“ (Mt 13,22)
„Bohatý těžko vejde do království nebeského. Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ (Mt 19,22) /2
„Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby …“ (1 Tim 6,9)  
 
Před týdnem jsme mluvili o „Modlitbě Páně“.
Rychle jsem prošel Ježíšův návod ke způsobu modlitby Ježíšových učedníků. (Každý verš si zasluhuje podrobné studium k jeho porozumění. Pokud nerozumíme jejímu obsahu, zůstává nám cizí řečí – ti, co horují pro latinu, uvádějí falešné argumenty, prozrazují na sebe, že nerozumí textu ani ve vlastním jazyce.)
 
Na žádost některých se vrátím ke dvěma prosbám: „Nevydej nás v pokušení“ a „Vysvoboď nás od zlého“.
 
„Otče náš, nevydej nás v pokušení.“
Vzpomeňme na biblický příklad „pokoušení“ krále Davida (2 S 24,1n )
Kdysi jsme ho promýšleli. /3
 
Také jsme kdysi porovnávali přístup apoštola Petra a apoštola Jidáše. /4
O některých nebezpečích nevíme. Proto jsou důležité preventivní prohlídky.
Biblické příběhy nás mohou upozornit na nemoci duše, které v sobě nosíme. Nastavují nám zrcadlo.
 
Máme rádi Pána Ježíše, máme za to, jak mnoho jej milujeme.  Ale v evangeliích čteme, že největší hořkost Ježíš zakusil z pronásledování od nejbližších. Ani učedníci Ježíšovi nevěřili, že by církevní předáci Izraele ukřižovali Mesiáše. Petr nevěřil, že by mohl Ježíše někdy zapřít.
Poctivý člověk řekne: Kdož ví, jak bych se zachoval já. Potřebujeme preventivní prohlídku.  
 
Napadení virem jedu jílku mámivého se začne projevovat nesympatiemi. Máme zkoumat, zda je nám druhý nesympatický pácháním zla nebo subjektivním pocitem. Druhý případ pokračuje podezíráním, číháním na chybu druhého (domnělou nebo skutečnou) a pomluvami.
Nemálo zbožných lidí Ježíše strašně pomlouvalo: „Stoluje s hříšníky, je děvkař, alkoholik, nedodržuje rituální čistotu, porušuje sobotu, bourá naší svatou víru, staví se proti představeným, je posedlý …“
 
O udávání v církvi víme z historie své, nejen ve Španělsku při řádění Inkvizice a při čarodějnických procesech.
My starší si pamatujeme, jak komunistický režim hnusně vedl lidi k podezřívavosti a k udávání. /5
 
Byl jsem zděšen, když jsem v semináři zjistil, že se podobné praktiky vyskytují i v církvi.
Trvají dodneška. /6
 
Děsíme se, jakou strašnou nemocí církev trpí.
František proti pomluvám vystupuje. Usvědčuje nás. Proto má ve vlastní církvi tolik nepřátel (zatímco ho mnoho lidí mimo církev pokládá za největší duchovní autoritu). Žádný papež za posledních sto let neměl v církvi tak silnou opozici. 
Dodneška řada křesťanů pokládá podezřívavost za ctnost a své pomluvy za službu čistotě víry.
Proti pomluvám není obrany: „Má ženskou. Nemá úctu k Eucharistii. Nemá rád církev a svatou tradici. Bourá naši víru. Je posedlý. …“
Všem snoubencům vyprávím co je věrnost a jak já jsem byl nevěrný. /7
Ježíš nám dal k dobrému soužití výborná pravidla: Máš-li něco proti druhému, běž si to s ním vyříkat. Má-li někdo něco proti tobě, běž za ním, vyříkejte si to. Máme budovat své vztahy, každý máme povinnost vyslechnout druhého, aby se mohl obhájit. Každý má právo být vyslechnut. Kdo to nedodržuje, budiž ti jako pohan. (Mt 18,17).
Máme povinnost háji sebe. Máme povinnost hájit druhé před naším podezřením nebo pomluvou. Máme se stavět proti zlu v sobě i okolo nás. /8
 
K pomlouvání a udávání v církvi přispělo, že jsme důkladně nevedli rozpravu o kolaboraci křesťanů s minulým režimem.
Nevarovali jsme děti před touto smrtelnou nákazou.
 
Někteří lidé si založili sešit o Modlitbě Páně. Na jednotlivé verše si nechali několik stránek a ke každému verši si píši své porozumění textu a své objevy.
Např.: „Otče náš, prosím tě, pomoz mi hledat příčiny mých chyb, abych se mohl obrátit, napravit, změnit se – abys mě na ně nemusel upozorňovat drastičtějším způsobem.
Vážím si tvého vyučování a tvé péče. “
 
Prázdninový úkol pro rodiče prarodiče:
Prosím vás, vezměte děti a vnoučata na pšeničné pole a zjistěte, kolik stýbel letos vyrostlo z jednoho zrna a spočítejte kolik zrn je v jejich klasech. Kdo to z pohodlnosti neudělá, podlehl pokušení lenosti a opovrhuje Ježíšovým způsobem vyučování. 
 
-----------------------------------------------------------------------
Poznámky:
                  /1     Udělejte si přítele z pomíjivého majetku, abyste – až majetek pomine –  byli přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenší věci, bývá věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, bývá  nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani pomíjivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo může svěřit to, co vám právem patří? (Lk 16,9-12)
 
                  /2      Suchomelovi se připravuji na nedělní bohoslužbu. Řekli dětem: „Vypravíme se do lesa, každý si do batohu vezměme i něco cenného.“  Kluci si vzali své velké plyšáky – polštářky na spaní. V lese u vyvráceného stromu se snažili prolézt prostorem mezi větvemi. S batohem prolézt nemohli, dokud jej nesundali.
 
                  /3     Izraelští králové měli zakázáno počítat obyvatele. To vládcové podnikali ke zjištění, jak velké vojsko mohou postavit k válce. Útočné války měli zakázané!
Hospodin viděl, jak by David rád získal další území. Delší čas koketoval s myšlenkou na válku. Hospodin mu řekl: „Davide, vyhlas sčítání Izraele.“
David se neptal, od koho ta myšlenky pochází, zda od Boha nebo od Zlého. Nebo proč Hospodin mění názor. „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“
Davidův generál se ptal, ale král ho seřval.
Dobrý učitel občas svým studentům ve vyučování řekne nějaký nesmysl a čeká, zda a jak budou studenti reagovat. V dnešních školních vyučovacích testech bývají u otázky uvedeny tři možnosti a studen má poznat správnou odpověď. 
 
                  /4     Jidáš si přikrádal ze společné pokladnice, ale nešel za Ježíšem, nevytvořil si takový návyk. Napadení zlým duchem jej mělo vyburcovat, aby se vyděsil a vyhledal Ježíšovu pomoc. Je to podobný případ jako u krále Saula (1 Sam 16,14).
 
 
                  /5     Už dětem ve škole dával za příklad ruského desetiletého Pavlíka Morozova, který udal své rodiče, že nepřátelsky smýšlí o komunistické straně. V komunistickém režimu v Číně a Severní Koreji došlo udávání k vrcholu, lidé i v rodinách udávali jeden druhého. Popravy nebraly konce.
U nás domovní důvěrnice, příslušníci Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti a armáda spolupracovníků Státní bezpečnosti špehovala a udávala „nepřátele socialismu“.
 
                  /6      Stydíme se za otázky, které byly při oficiální vizitaci položeny arcibiskupu R. Bezákovi, máme je za podlé pomluvy. Když jsme se ptali, čeho strašného se R. Bezák dopustil, že byl suspendován ze svého úřadu, vysocí preláti tvrdili: „To nemůžeme sdělit, chráníme Bezákovu čest.“ Když se R. Bezák hájil a sám žádal: „Řekněte veřejně, čeho jsem se měl dopustit.“ Opakovali svou výmluvu. To je strašné, proti tak velké pomluvě se nelze bránit.
Ježíš říká, že nasazení „psí hlavy“ nevinnému se blíží hříchu proti Duchu svatému.
(Hříchem proti Duchu je zvrácené prohlášení o něčem, co je dobré za špatnost. To, co je z Ducha prohlásit za posedlost, za spolupráci se zlým, např. tvrzení: „Vyhání zlé duchy pomocí knížete pekel.“ srv. Mt 12,24).
 
                 /7    Tři úctyhodné paní mi říkaly, že můj kolega se dopustil něčeho zlého. Na 90% jsem jim pro jejich důvěryhodnost uvěřil. Každý přece můžeme selhat. Nikomu jsem to sice neřekl, ověřil jsem si to, nebyla to pravda. (Ty paní dodneška ctím, ale tenkráte udělaly chybu.)
Já jsem byl nevěrný svému úhlavnímu příteli. 
Máme hájit čest druhého, dokud nemáme pádné důkazy.
 
                  /8     Léta každoročně na týdenním setkávání pěstujeme ekumenické vztahy. Od bratří protestantů se můžeme ledasčemu učit a také jim snad máme co nabídnout. Mluvíme o Večeři Páně a také ji slavíme. I bratři protestanté oceňují krásu a bohatství liturgie. Jeden zaměstnanec církve vloni na toto setkání přijel poprvé. Letošní bohoslužby se už neúčastnil. Dozvěděl jsem se, že řadě lidí rozmlouval účast na Stolu Páně. Vyhledal jsem ho, abych zjistil, co se stalo. Zřejmě měl něco proti mně už vloni. Když jsme si po bohoslužbě podávali ruce s lidmi u dveří kostela, uviděl na Stolu Páně v kalichu zbytek Krve Páně a Těla Páně. Pohoršil se: „Kristus zůstal opuštěný, kdož ví, co s tím Vacek udělal.“ Nešel za mnou, aby se zeptal. Nevyhledal mě ani během letošního setkání. Ale, pomlouval ...
Jak to, že po Ježíšově hostině někdo místo, aby se opájel Ježíšovou blízkostí, podezřívavě číhá na druhého? „Pepíčku“, pravil jsem mu, „Ježíš nemůže zůstat opuštěný. To my jej po „sjednocení při jeho Hostině“ opouštíme, když si do srdce pouštíme nepřátelské úmysly a pomlouváme. Proč ses mě nezeptal, jak jsem s Tělem a Krví Páně naložil? Mně vadí, už když někdo nechává zbytky jídla na talíři nebo s jídlem šeredí. Co myslíš, že jsem s Krví Páně a Tělem Páně po bohoslužbě, udělal, vylil je do kanálu?“