19. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zid 11,1-2.8-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 18,6-9; Žd 11,1-2.8-19; Lk 12,32-48
Datum: 7. 8. 2016
Odjíždím na dovolenou. Nabízím opakování k části z textu evangelia a ještě něco k Modlitbě Páně.  
 
K prvnímu čtení jen něco malinko podotknu.
Izraelité pochopitelně jásali nad vysvobozením z egyptského otroctví a nad zničením vojska otrokářů. Tím více oceňuji ale úroveň židovského promýšlení biblických událostí.
Talmud říká: „Když se andělé přidali k vítězné písni Mojžíše, Hospodin je napomenul: „Jak se můžete radovat, když se moje egyptské děti utopily?“ “
Některý žid řekl: „Mír na světě nastane, až židovské matky budou plakat nad osudem arabských matek a až arabské matky budou plakat nad údělem židovských matek. A až budou židovské plakat nad osudem německých matek, které přišly o své syny a až německé matky budou plakat nad tím, co potkalo židovské matky.
 
K druhému čtení.
To čemu říkáme „víra“ (proč v náboženském životě neumíme pečlivě myslet a mluvit?) je důvěřujícím vztahem, spolehnutím se na toho, jehož důvěryhodnost jsme si důkladně ověřili.
Abrahám není opatrník, pustil vrabce z hrsti pro holuba na střeše. Naše důvěra Bohu se může a má čím dál víc blížit jistotě (bez fanatického odmítání nových a nových pochybností).
Víc k tomu nestihnu.
 
K evangeliu pouze připomenu, co jsme si říkali k Ježíšovu vyprávěni o svatbě. 
Porozumí mu pokročilí učedníci. /1
 
Vrátím se k Modlitbě Páně. Minulou neděli jsme promýšleli Ježíšova slova: „Otče náš, nevydej nás v pokušení“.
Děkovali jsme za Ježíšovo vyučování (nejen modlitby) a pomoc. Slova: „nevydej nás v pokušení“ nás vedou k hledání příčin našich chyb. Máme být na střehu, když nám někdo nevoní. Může to být nebezpečný člověk, ale někdy je nevinný. Mluvili jsme o ošidnosti našich pocitů a nebezpečí pomluv.
Vytratil se mi z Poznámek k minulé neděli židovský vtip:
Kohn potkal Roubíčka: „Vědí, jak u nás byli s manželkou na návštěvě – a my jsme pak postrádali náhrdelník mé manželky, rodinný šperk …“
„Ale, Kohn, snad si stále nemyslej, že my bychom vám mohli něco ukrást? Navíc – přece po čase náhrdelník doma našli!“ „To, je pravda“, říká Kohn, „šperk se našel, ale ten pocit zůstal.“
 
„Na každém šprochu, pravdy trochu“, říkali staří podezřívavci. Ježíš nás učí (dříve než psychologie) jak pracovat s pocity, sympatiemi a nesympatiemi a jak se stavět proti pomluvám. Ukazuje, jak máme budovat a čistit vzájemné vztahy. Naše tělesná hygiena pokročila, má pokročit také naše hygiena duševní a duchovní (hygiena vztahů a myšlení).
Jak objevíme malý kaz na svém charakteru, hned jej můžeme léčit. Už malá bolest nás má dohnat k uzdravování. 
Velice si ceníme Ježíšovy nabídky: „Chci být s vámi jedno tělo a jedna duše.“ /2
 
Prosba: „(Otče náš) zbav nás od zlého“, navazuje na prosbu „nevydej nás v pokušení“.
Už od Mojžíše se učíme rozpoznávat dobro a zlo, Ježíš nás vede k ještě jemnějšímu a jemnějšímu jednání. /3
 
Zlo nám vadí. Prosíme-li Boha o pomoc, opět si máme v prostoru té modlitby uvědomit, co pro nás bude dělat Bůh a jak se proti zlu máme bránit my. (Můžeme přijít na to, proč Bůh ďábla nezastřelí.)
 
Před pár dny František mlčky procházel Osvětimí …
Byl jsem tam na pouti asi desetkrát. Vím, že neselhal Bůh, ale my lidé, ale přesto mě – nejen v koncentračním táboře – znovu a znovu napadá: „Bože, proč jsi těm lidem nepomohl?“
Některým lidem tato otázka přerůstá v podezření, že jsme Bohu lhostejní.
Léta a léta se tou otázkou trápím ... 
Laciné odpovědi, natož zbožné fráze, nesnáším ... 
Bohu advokáta dělat nemusím. Chci k němu být spravedlivý. Co si asi myslí?
Typoval bych, že možná říká: „Co po mně chcete, co jsem pro vás mohl udělat a neudělal?
Jste vzdělaní, umíte číst a psát. Mou přízeň můžete znát a zakoušet. Desatero znáte, každý máte doma Bibli. Proč podle toho nejednáte?
Smysl dopravních předpisů uznáváte, je ve vašich silách se držet mých pravidel k dobrému životu a soužití.“
 
Bylo by nedospělé dělat z Boha policajta. Sebe se ptám: „Co proti zlu ve vlastním životě podnikám?
Co dělám proti zlu v církvi a ve světě?“
Slova modlitby: „Otče náš, zbav nás od zlého“,  mě velice zaměstnávají. Ježíš mě zve do prostoru hledání a promýšlení ...
 
President Zeman populisticky a hloupě doporučuje ozbrojení společnosti.
Ježíš nás napospas zlu nenechává, ale koho zajímají jeho názory a jeho pomoc?
 
-------------------------------------
Poznámky:
                  /1     Ježíšově řeči o svatbě porozumí ti, kteří znají průběh tehdejší svatby a podobenství o družičkách, které mají účinkovat ve světelném průvodu.
Na židovské ani na naší svatbě ženich a nevěsta nevaří, neprostírají, neobsluhují, nemyjí nádobí.
V domě ženicha se připravovalo, zdobilo, peklo … V první den svatby se ženich se svou družinou vydal do rodného domu nevěsty. Rodiče se loučili s dcerou, dávali jí požehnání, patřilo k tomu děkování, pohoštění, zpěv, tanec, dary pro rodiče, příbuzné a nevěstu – byla to krásná slavnost. Někdy se protáhla do noci, někdy až do rána.
Pak vedl ženich nevěstu i s její družinou do svého domu, na svatbu trvající často více dní. Ženich se snažil ukázat rodině nevěsty, že si své nastávající váží, dokáže se o ni postarat, že jeho paní bude v novém domě vítaná a ctěná.
V domě ženicha někdo hlídal, až se bude průvod ženicha a nevěsty blížit.
„Už jdou! – honem, světelný průvod – aby nevěsta a její rodiče viděli, že je nevěsta očekávána. Pak byly svatebčané pozváni ke stolu.
Ale v Ježíšově líčení je něco zvláštního – ženich usazuje lidi ke stolu, děkuje všem, kteří připravovali svatbu a pracují pro jeho dům a hospodářství – a sám je začne obsluhovat!! 
„Co to je za podivný pořádek? Přece ženich a nevěsta mají být na své svatbě obsluhováni od druhých.
„Ženichu, kde máš svou nevěstu, nás přece nebudeš obsluhovat, věnuj se nevěstě!
Kde je nevěsta?“
Ženich se usmívá: „Máte pravdu. Samozřejmě, že ženich obsluhuje svou nevěstu! … Dělám snad něco jiného?“
Co to, znamená?! To je něco neslýchaného!
Jsme překvapeni, že nás Ježíš prohlašuje za nevěstu! A obsluhuje nás.
Kdo to závratné pozvání přijme, ten se ptá, co to pro něj znamená.  
 
                  /2     Při Večeři Páně nás Ježíš zve ke sjednocení. (J 6,56; 1 Kor 10,16-17)
Prosíme při ní: „Otče, ať nás tvůj svatý Duch proměňuje do Ježíšovy podoby, abychom se mu čím dál víc podobali v jeho způsobu jednání, mluvení a myšlení.“ 
Chceme jednat jako on, chceme dobře mluvit o lidech a o Otci (dobrořečit). Chceme myslet jako Ježíš. To je nejvyšší kultura, nejušlechtilejší jednání.
Obdivujeme Ježíšovi noblesu a toužíme si ji osvojit. Chceme být nevěstou na úrovni Ženicha.
 
                  /3     Pokrok naší židokřesťanské kultury je nepřehlédnutelný.
Jak dlouho se otroctví pokládalo za normální? Jak dlouho trvalo, než bylo u nás zrušeno nevolnictví? Až nedávno bylo zrušeno mučení a vypalování cejchů provinilcům. Atd.
Jiné kultury jsou postaveny na kastovním systému.
V Izraeli otroci jedli u stejného stolu se svým pánem, 7. rok byli židovští otroci propouštěni, pohanští každý 50. rok. V naší kultuře je každý vzděláván, zdravotní a sociální pomoc je pro všechny. Každý zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům bezpečnost práce, atd. atd. Nemusíme chodit ozbrojeni, policie bdí nad bezpečností obyvatel, máme prostředky, jak ji kontrolovat… Naše zákony o rodině jsou ovocem Desatera.
Podle solidní studie amerického autora (jeho jméno jsem si nezapamatoval) se za pár tisíc let 30 x zvýšila šance člověka na přežití. Průměrný věk člověka se na celém světě zvyšuje. Přesvědčivě dokazuje, že násilnosti ve světě klesají (přes strašlivé světové války 20. stol.).