22. neděle v mezidobí

Bůh nás vychovává a pozvedá nás nad naši úroveň, ví, že máme sklon ustrnout někde na cestě. 
První čtení mluví o skromnosti. Ježíš v evangeliu jde ještě dál.
 
Kdo se nechce šidit, přečte si i vynechaný text o uzdravení nemocného (verše 2-6). 
 
Vícekrát někdo pozval Ježíše na hostinu, aby ho znemožnil.
Hodnotu činu určuje úmysl. Pozvání (na hostinu), modlitba, dar, pomoc …, to vše může mít různý důvod. (Srv. Mt 6,1-6) /1
Pozvat ke stolu někoho, od něhož se mohu naučit něco důležitého pro život, je něco jiného než pozvat někoho, aby byl zesměšněn. Chtít se něco dozvědět k porozumění Bohu, je ctností, číhat na chybu druhého, je špatností.
 
Máme být spravedliví, dokonce máme přát dobré i nepřátelům. Je-li nám někdo nesympatický, máme si na sebe velice dávat pozor. /2
 
Ježíš utřel významného „zbožného“ člověka i místní náboženskou honoraci tím, že uzdravil – v sobotu(!) – vodnatého člověka. Tím se ukázalo se, že za ním stojí Bůh.
 
Ježíšova řeč o pozvání na svatební hostinu je podobenstvím, ne poučením. Podobenství má širší dosah. Poučení by bylo jen návodem, jak si na hostině získat čest před ostatními (etiketě se ale Ježíš nevěnoval).  
Podobenství má dvě části: 1.  –  Na hostině si sedni na poslední místo.
                                           2.  –  Na hostinu nezvi honoraci, ale „nepatrné“.
Smysl obou částí jsou hlubší, než se zdá.
V podobenství je řeč o „svatební hostině“ – to nás směřuje výš než jen k našemu setkávání s lidmi (židé věděli, že jsou nevěstou Hospodina).
 
Hostitel pozval Ježíše do své společnosti, která se považovala za zbožnou smetánku. Ježíš byl pro ně neznaboh nedodržující sobotu a kdovíco jiného.
 
„Nesedej si na první místo, nevíš, kdo je před Bohem výše než ty. Hledej porozumění Bohu a jeho moudrosti, ale sám se nepokládej za lepšího než je člověk vedle tebe.“
Všimněme si, že k některým lidem vzhlížíme, na některé shlížíme, ale málokomu „dovolíme“, aby byl na stejné úrovni jako my.
 
Náboženská sebejistota, s kterou sebe pokládáme za pravověrné a lidi jiných náboženských názorů označujeme za méněcenné, je opovážlivá.
Vyrostli jsme v soutěživé společnosti ..., už ve škole to začíná.
V církvi se – navzdory evangeliu – prosadila hierarchická struktura. (Srv. Mt 231.15)
Rozum máme k přemýšlení, máme rozpoznávat, jaké jednání s evangeliem ladí a jaké je v rozporu, ale nemáme vést konečné soudy o druhých, natož propadat nesnášenlivosti. (Srv. Mt 13,28-30)
V něčem můžeme být lepší než druzí, máme třeba vyšší vzdělání nebo zastáváme vyšší postavení v zaměstnání nebo ve společnosti, ale to ještě nemusí znamenat, že jsem Bohu blíž než ten druhý a mé jednání je ušlechtilejší. Bůh ví, „komu bylo více nebo méně dáno“ a zná z čeho, z jakých podmínek kdo vyrostl. 
Proto Ježíš mluví o našem postavení před Bohem. „Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Ježíšovi nepřátelé se svým jednáním považovali ze moudřejší, než byl Mojžíš – k biblickým textům přidávali svou tradici – a tím se nad Mojžíše povyšovali. (Srv. Dt 13,1)
„Ponižovat se“ neznamená mít pocit méněcennosti, ale vědět, že vůči Bohu jsem „slepý, velice často hluchý a chromý.“ (Srv. J 9,40-41)  „Být chudý duchem“, znamená toužit dozvědět se něco dalšího o Bohu, abych mu lépe rozuměl a mohl s ním více spolupracovat.   
 
Druhá část podobenství: „Nezvi jen hosty, kteří zvou tebe“, nás varuje před stádovitostí a povrchností.
Neznamená to, že se nemůžeme sejít s příbuznými a přáteli, ale máme zvát ke stolu také ty, od kterých se můžeme dozvědět něco nového, s kterými můžeme hledat další porozumění Bohu.
 
Nejen ve světské společnosti, ale i v církvi, bývají na slavnostech rezervována přední místa pro hodnostáře a významné osobnosti. /3
V „lepší společnosti“ se často zvou lidé kvůli stykům, je zván pan senátor, pan hrabě, starostovi, pan farář, pan doktor …, honorace místní nebo dokonce ještě vyšší.
Někteří církevní hodnostáři při návštěvě na faře si přejí totéž. To se ví, že se pak u stolu o Bohu nemluví.  
Vzájemně si lichotit uprostřed místní smetánky je povrchnost.
 
Uzavřeným společnostem hrozí povýšenost a ustrnulost. Netýká se to jen „vyšších kruhů“. Horníci byli kdysi vychováváni k přesvědčení, že nikdo jiný nemůže být „víc“. Někteří dělníci pohrdají každým, kdo nepracuje manuálně. I vězni, všelijaké party a smečky všeho druhů jsou stádně uspořádány s určitou hierarchií. 
 
Už před týdnem jsme slyšeli, vyber si úzké dveře a úzkou cestu, nepluj s proudem, nebuď stádovitý.
Slova: nezapadni do „lepších“ kruhů, míří stejným směrem. Pozvi „slepé, hluché, chromé“ – v řadě nenápadných a všelijak postižených lidech můžeš někdy objevit poklad.
 
Chytré, hezké, 14-tileté děvče chodí s rodiči do kostela a ke zpovědi. Na jaře si založilo seznamku a už čtyři mladíky sexuálně testuje. Spí s kluky, protože ve třídě většina děvčat říká, že nejdůležitější je kvalitní sex. Když jde za kluky, lže rodičům, že jde za kamarádkami.
„Víš, že ty svou 14-tiletou dceru nebudeš nikam pouštět?“ řekl jsem jí. „Chudáci tvoje děti, nebudeš jim věřit.“ Až budeš mámou, dojde ti jak nebezpečné je pro děvče takové počínání.“
Kde je chyba? Ve stádovitosti.
Jestli se rodiče řídí pravidlem „všichni to tak dělají“, kazí své děti.
V jejich obci skoro všichni chodí do kostela, skoro všichni kosteloví chodí ke sv. přijímání a ke zpovědi. Ale neví proč. Ve třídě je vliv party silnější než náboženská tradice.
Neptal jsem se děvčete, zda jí je sexuální styk příjemný. Pochopitelně, že tomu, komu sexualita chutná, je takový zážitek v mladém věku silnější než zážitek z bohoslužby.
Úlohou rodičů je správně děti nasměrovat k zážitku ze setkání s Bohem. A ukázat jim sexualitu jako dar od Boha, který nám je dán ke slavení svého manželství. Jinak se dětem stane sex těžkým „konkurentem“ bohoslužby. /4
 
Vrátím se k podobenství. Ti, co Ježíše špatně posoudili a šli raději s náboženským davem se nejen sami ošidili… Ježíš nebyl žebrák, chromý nebo slepý, ale byl pomlouvaný a prohlašovaný za nulu. Nepovyšoval se a nevnucoval se. /5
Kdo si pozval Ježíše a nestyděl se za něho, mnoho získal.
Ježíš chodil i mezi hříšníky a řada lidí mu tam visela na rtech – tam mohl mluvit o podstatných věcech.
 
Závislost na okolí, závislost na partě, závislosti na tom, co řeknou druzí, dělat něco, co dělají všichni – vede ke stádovitosti. /6
Dělám-li něco jen abych se nevymykal („co by tomu řekli lidé“), stávám se člověkem stádového typu,  členem stáda, který je závislý na silnějším jedinci. A když ten zavelí, parta se vydá podle jeho hlasu. /7
 
Žije-li děcko v rodině, která je stádovitá, hrozí děcku, že bude stádovité. Rodiče mu nepomohli vytvořit  odolnost vůči svůdcům, vůči silnějším jedincům ve stádě. V něčem budou možná rodiče rádi, když bude z dítěte náboženský konzervativec jako oni, ale muže se také stát, že vliv na dítě převezme nedobrá parta a zahodí všechny rodičovské rady …
 
Ježíše zlikvidovalo náboženské stádo. Ani po zmrtvýchvstání Ježíše se lidi stáda nepřidali k Ježíšovým učedníkům. Poslouchali své vůdce, vyvolali povstání proti Římanům a Bůh jim nemohl pomoci.
 
Nepluj s proudem, proud splaví i kdejaké hovno. Naučíš-li se samostatně přemýšlet a budeš-li vyhledávat lidi, kteří hledají, hodí se ti to i pro nebeské království.
 
------------------------------------------------------------
Poznámky:
                  /1     Setkávat se s celebritami, abych se mohl blýsknout jejich známostí, je povrchní. Lísat se ke komukoliv nebo poklonkovat jakékoliv vrchnosti, svědčí o bezzásadovosti a prospěchářství.
 
                  /2     Nemáme-li někoho rádi, snadno číháme na jeho chybu, abychom si potvrdili, že ten člověk je „vadný“, případně vymýšlíme různé špatnosti. Je to horší, než si myslíme, máme „zlé oko“. „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Mt 6,22-23)  „Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.“ (Mt 18,9)  Naše „zlé oko“ – nepřátelský postoj – nás může při Večeři Páně připravit i o setkání s Bohem.
 
                  /3     Sešli se před dveřmi přednáškové auly kníže kněžské a maminka, která za dva týdny porodila páté dítě. Kdo myslíte, že do dveří vstoupil první?
Kardinál Martini řekl: „Je-li někdo okuřován, jak by se časem kadidla nenadýchal?“
Moc a sláva snadno „knížete“ připraví o selský rozum a slušnost.
 
                 /4     Těší nás, když hostům chutná. Boha těší, když se manželům jejich „manželské obětí“ líbí. 
Rodičům už osmiletých dětí(!) doporučuji knihu psychologa Jeronýma Klimeše „Křesťanství, vztahy a sex“. 
Každému přeji, aby objevil přátelství s Bohem jako jedinečné bohatství. Kdo neobjeví Boha jako osobního přítele, vydá se jinou cestou.
Školní vyučování dnešních dětí vypadá jinak, než bylo to naše. Ani o Bohu nemůžeme se svými dětmi mluvit stejnou řečí, jakou naši rodiče mluvili (nebo nemluvili) k nám.
     Vysokoškolská učitelka zadává studentům úkol: „Seřaďte následující hodnoty podle důležitosti pro váš život: zaměstnání, rodina, Bůh, láska, zdraví, cestování, zážitky, sport …“
Hodnotu „Bůh“ neumějí vůbec zařadit. Z „lásky“ jsou zmatení: „Co, paní profesorko“, ptají se, „co pod tím pojmem máte na mysli?“
Jsou příjemní, inteligentní, upřímně se ptají – ale mnoho z nich například nezažilo, že by jejich táta někdy platil alimenty. Maminky je samy vychovávaly, živily, samy je podporují na vysoké škole.
Učitelka jim pak vypráví, co pojmy láska a Bůh znamenají pro ni. Poprvé něco takového studenti slyší. (Takovou učitelku bych chtěl.)
Být dobrým učitelem je velké dobrodiní pro děti a mládež.
Přimlouvám se u mládeže, aby šli učit (za minulého režimu jsme to měli zakázané), mnoho mohou dětem a mládeži prospět. – To souvisí s výzvou Ježíše: „Vyberte si těsné dveře a úzkou cestu.“ (viz evangelium minulé neděle). 
     V týdnu jsem se ptal mladého misionáře, zda by přivítal mladého člověka, který by byl ochoten rok v Africe pomáhat učit děti z „Adopce na dálku“ za byt a stravu. (Kdyby byl někdo ochoten takto sloužit, může se u mě přihlásit.) Misionář je konvertita, už dvě generace jeho předků se k Bohu nehlásily. Říkal mi: „Mám hodné příbuzenstvo, ale říkají mi: ,Co z toho máš, že jsi šel do Afriky do chudých a nejistých poměrů´. Nedovedou to pochopit“.
 
                  /5     Ježíš nikdy nešel do společnosti, kde by nemohl promluvit o Bohu. Nešel tam, kde o Boha nestáli nebo kde se vedly náboženské fráze. Přijít do společnosti v církevní uniformě nestačí, tím se ostatně Ježíš nezdržoval. Nikdy sebou nenechal manipulovat, nikdy nedělal štafáž mocným – ke zvýšení jejich moci a lesku. 
 
 
                  /6     „Proč chcete pokřtít dítě?“ – „U nás jsou všichni pokřtění.“
„Ve třídě všichni kouří.“
„V kostele všichni klekají.“
 
                  /7     Jsem překvapen, že u nás je Putin nebo Zeman ve větší oblibě než paní Merkelová. Lidé papouškují propagandu, neumí přemýšlet.