26. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Am 6,1a.4-7; 1 Tim 6,11-16; Lk 16,19-31
Datum: 25. 9. 2016
Amos byl – jako všichni proroci – odvážný. Vystupovat proti bohatým a bezohledným je nebezpečné. 
 
Na druhé čtení také kývneme, ale je otázkou, zda si pod slovy: „spravedlnost, zbožnost, víra, láska, trpělivost a mírnost“, představujeme totéž, co Ježíš. Srovnání je v našich možnostech.
 
Co si vyčteme pro sebe z evangelia? Řada lidí při čtení o nemocech a jejich příznacích se začne děsit, že jsou nemocní. Začnou se pozorovat a všechno vztahují na sebe. S našimi chybami to ale máme opačně. Vytýká-li nám někdo nějakou chybu, často se bráníme, nepřipouštíme, že bychom se my mohli mýlit nebo chybovat. Většinou o sobě máme lepší mínění, než jaké o nás mají druzí.
 
Na druhých vidíme chyby snadněji než na sobě. Ale chyby druhých nám mohou posloužit jako zrcadlo.
 
Ježíš uměl posluchače zaujmout, uměl učit. Všichni, i nepřátelé, pokaždé čekali, co z jeho vyprávění vyplyne.
Když Ježíš začal mluvit o boháči v šarlatu a kmentu, mohli si farizeové (ti byli většinou chudí) myslet, že Ježíš kritizuje saduceje (kněze – ti byli tenkráte bohatší). /1
 
Saduceové byli přesvědčení, že jim Bůh bohatstvím žehná.
Bůh nám nabízí bohatství, aby se nám dařilo a abychom mohli pomáhat potřebným. /2
 
Ježíšovo vyprávění není podobenstvím o poměrech v pekle. Slova: „Mají Mojžíše a Proroky, jestli nedají na ně, nepomůže jim, ani kdyby k nim přišel zmrtvýchvstalý“, jsou proroctvím.
 
Ti, kteří se oháněli Mojžíšem, zavraždili Mesiáše. (Srv. J 5,39-47; J 9,28-29)
Velekněží se rozhodli zabít vzkříšeného Lazara i Ježíše (J 12,10). Ježíšovo vzkříšení popřeli podvodem.
 
Ale pozor, to proroctví platí i o nás!
 
Setkání s Ježíšem pro nás může být velice překvapivé. Ježíš je jiný než jak si ho představujeme.
Pokud si neosvojím „obracení se“ k jeho názorům, pokud nezískám návyk opravovat si svoje představy podle názorů Ježíše, pokud se nenaučíme přiznávat své chyby a omyly, může se mi moje sebejistota o správnosti mé „víry“ stát nepřekonatelnou propastí mezi mnou a Ježíšem.
Nenaučím-li se přiznávat jednotlivou chybu, těžko uznám, že jsem se třeba v něčem celý život v představě o Ježíši mýlil.
V podobenství o družičkách na svatbě, kterým chyběl olej, nás Ježíš učí, že návyk opravovat své chyby, se nedá nikde koupit.
Kaifáš byl zbožný, celý život se modlil, aby za jeho života přišel Mesiáš, ale Ježíš mu byl od začátku nesympatický. Ničím se nenechal přesvědčit, že je Ježíš poctivý člověk, natož Mesiáš. Svému názoru věřil víc než Ježíšovým znamením, včetně vzkříšení z mrtvých.
 
Kdo se neřídí Mojžíšem a Proroky, nemůže porozumět Ježíšovi.
 
Ježíš nás varuje před nepravými autoritami, např. Lk 22,23-28.
Ukazuje podle čeho nepravé autority rozpoznat Mt 7,13-23.
Učí nás jak a k čemu má autorita směřovat: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují.
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil, a dal svůj život pro druhé …“ (Mt 20,25-28).
Upozorňuje nás, čeho se máme vystříhat: „Nepatří vám tituly Učiteli, Mistře a Otče.  (Srv. Mt 23. kap.) /3
Jste „staršími bratry“, v něčem jste o krok napřed, v jiném jsou druzí o krok napřed, říká Ježíš.
(Kuchař nebo elektrikář jsou přede mnou o 3 roky učení napřed, lékař je o 12 semestrů přede mnou.)
 
Ptal se mě kdosi: „Proč si lid boží říká ´Matka církev´?“
Co byste mu odpověděli?
Ptal jsem se ho, co čte v Písmu? 
 
Ježíš nás upozorňuje na příznaky špatného postoje vůči Bohu – jsou to: náboženská pýcha, nespravedlivý hněv a nenávist.  (Srv. Mt 11,20-24; Mt 5,21n; Mt 7,1; Mt 23. kap., J 9,40-41)
Je v našich možnostech si tyto projevy uhlídat.
 
Mrzí mě – mimo jiné – malá péče o naše slovní formulace a projevy.
Např. ve „vyznání víry“ říkáme: „Věřím v Boha“. To tvrdí kdekdo. (Ani ďábel existenci Boha nepopírá. Ale nedůvěřuje mu, nedá na něj.)
„Věřím v Boha“, říkají i manželé, kteří žijí každý ve své místnosti a spolu nemluví. Nebo ten, který není schopen přiznat svou vinu, natož se omluvit. 
 
Co kdybychom třeba říkali: „Chci ti důvěřovat, Bože.“
Máte jiný nápad?
 
Ježíš nikdy nemluvil do větru. Jeho slova: „Kdo neposlouchá Mojžíše a Proroky, nedá se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých (i kdyby to byl Mesiáš)“, závazně platí i na nás. (Srv. Mt 5,17-20)
 
Nakolik dáme na Ježíše víc než na své názory?
 
-----------------------------------------------------------------
Poznámky:
                  /1     V mnohem větší míře to pak platilo o bohatých křesťanech, včetně hierarchů – ti bydleli v palácích a zámcích a jejich ustrojení a způsob života se lišil od ostatních lidí. (Kment je druh jemného lněného plátna, šarlat a purpur byly nejdražší barvy tkanin, které si mohl dovolit jen císař a senátoři. Od nich je převzali biskupové a kardinálové.)
 
                  /2     V podobenství o posledním soudu se nás nebudou ptát, zda jsme chodili do kostela (to je prostředek k činům, láska je čin).
 
                  /3     Kněz se nechává oslovovat „otče“, biskup se pokládá za otce kněží. To by pak byl biskup dědečkem diecézanů. Od toho je pak už krůček k tomu, aby se pokládal za Děda Vševěda. Neohrožujme duchovenstvo nedodržováním Ježíšových výzev.